YMLADRIS: nědělám, ale pokud se mám rozhodnout, jestli těch pár stovek navíc (měsíčně cca 1000 kč) utratím za to, že budu moct posedět se známýma, občas jet někam na výlet apod., nebo je budu spořit, tak se rozhodnu pro první možnost. Prostě ta tisícovka mi nestojí za to, abych si odepřel i to málo, které mám nad rámec přežití. To je to, o čem celou dobu mluvím - kdyby bylo těch peněz nad rámec více a ta tisícovka nebyla jedna, ale třeba 3, tak už bych o spoření uvažoval, takhle ne...
ale už se mě to trochu více osvětlilo z toho, co jsi napsala o své matce a výchově. Bohužel (pro lidi jako ty pak bohudík) žije stejně většina víceméně to, co do nich vložili jejich rodiče. Když do tebe máti hučela, že spořit se musí a musíme si odepírat aby jsme měli našpórováno, tak je to pro tebe automatické a těžko se ti chápe, že to má někdo jinak. Já například jsem vyrůstal v prostředí, kdy se o mě nikdo nezajímal a nikdo neměl snahu mi cokoliv předat nebo vysvětlit, takže se to samozřejmě otiskuje i v mnoha mých postojích a návycích. A to není výmluva, to je konstatování faktu