INK_FLO: z moji zkusenosti je dost obtizny dostat lidi do terapie, ale. Treba ty jsi psal ze jsi hater a kdesicosi, jsi v terapii ci uvazujes o tom?

Prijde mi, ze u nas ma psycholog takove konotace, ze se prave clovek uz musi mit docela rad, aby si dovolil si to doprat. Nebo byt naopak uplne v prdeli, uplne.

na tohle téma je výborná tato kniha

Neuróza a lidský růst - Horney, Karen - Knihy.ABZ.cz
http://knihy.abz.cz/prodej/neuroza-a-lidsky-rust

tady krátká ukázka

Karen Horneyová -Neuróza a lidský růst - Sebepohrdání - Sebepoškozování
http://sebeposkozovani.ath.cx/modules.php?name=News&file=article&sid=70

tím nechci říct, že Atominátor je neurotik, jen to, že po přečtení této knihy se ukáže, že určité problémy bohužel asi nejde vyřešit jen nějakými jednoduchými náhodnými duchovnem ovoněnými radami na téma bojovník, vždyť se máš dobře, nesrovnávej se atd....

ATOMINATOR:

Z úplně jiného konce:

Přijde mi, že ze tvých příspěvků mluví nedostatek pohybu. Tenhle druh myšlení je častý u lidí, kteří příliš sedí, málo se hýbou, málo chodí, málo chodí ven.
Ono je velmi těžké vidět široké obzory možností, pokud žiješ v krabici.
Jestli je to tvůj případ (můžu se pochopitelně mýlit), je možné, že pokd bys svoje tělo pustil ven, posílil, protáhl, zesílil by i tvůj duch a vymyslel by nové přístupy a nová řešení.
Mysl bez těla nefunguje, oddělit to nelze

_BENNY: To si nerozumíme, samozřejmě že to nejde změnit ze dne na den, tak jsem to ani nemyslela.
U mně je to to samé, ty naučené myšlenky (i činy) se mohou vrátit ještě tisíckrát.

Myslela jsem to tak, že úplně v každém okamžiku, kdy se rozhodneme pro nějakou pozitivní volbu, se malej kladnej výsledek dostaví hned.
Strávit 15 minut vymýšlením nějakého projektu, přemýšlením nad něčím, co máme rádi, nebo na co se těšíme, a tak, nám prostě udělá daleko víc dobře než strávit stejných 15 minut myšlením na to, jak nám maminka ublížila a proto nic nemůžeme.

A to je tak opravdu HNED.
Ale pokud jsme na ten systém výmluv zvyklí, pochopitelně nás to napadne ještě mockrát.

Jak jsem psala, pořád se mi to někdy děje, že přistihnu mysl, že myslí "protože bylo x, nemůžu Y", nebo se v duchu zlobí na někoho, kdo mi kdysi udělal Z....

Vnímám to jako nežádoucí destruktivní program, něco jako kdybych přistihla mysl, že vymýšlí, proč, kde, jak si dát tvrdé drogy... To už nedělá, ale taky bylo kdysi nutno ji to odnaučit a naučit ji ve stejných situacích se vydat jiným směrem, kterej vede k lepším věcem.

Ještě mi tam přijde důležité zaujmout k tomu jistou neutralitu. Jakmile si uvědomíme, co s námi ty myšlenky dělají, je snadné začít se na sebe zlobit za to, že už je zase vymýšlíme. To taky nepomůže. Vytvořili jsme si ty způsoby myšlení z hlubokých důvodů, často v první fázi života, často jsme je nevědomě převzali od svých prvních vzorů. Prostě tu jsou, a výzva je něco s nima udělat...a přitom se mít rádi.

PIZI: a ty si umis predstavit prinosnou apatii? Nezucastnene a bez jakychkoli vykyvu sinusoidy cekat az to se mnou konecne svihne? Neni to ve 100% pripadu jenom alibismus?

PIZI: apatie mu stesti neprinasi, vzdyt si precti, co pise, potoky frustrace z toho jak je zasekly z toho tecou...

A ta apatie je spatna, ze se ji ma zbavit? Zalezi prece na tom zda to JEMU prinasi stesti. Zavání mi to lehce tím, jak se nějakému samotáři nutí, že by si měl najít nějakou holku, protože to každý poměřuje sebou místo tím samotným samotářem, kterému je tak dobře.

_BENNY: chápu jak to máš, ale připojuju se ke bennymu, některý lidi to maj jinak.

_BENNY: Výsledky v nedohlednu?

To máš nějak jinak ;)

Pro mně jsou výsledky okamžitý.
Zaseknout se na přemýšlení o špatný minulosti, obviňování jiných lidí, rozvíjení pochybností o sobě způsobí, že je mi TEĎ blbě, je to TEĎ naprosto zabitých pět sekund, minut....nebo brekeke, dokonce hodin....a to TEĎ bolí....protože duše velice dobře cítí, že je to totálně nesmyslně ztracenej čas, a jestli moje duše něco nemá ráda, tak je to ztrácení času.

Oproti tom zastavit to a věnovat se něčemu, sebemenšímu, co má smysl, dává OKAMŽITĚ dobrej pocit, lehkost, uvolnění.

Všecko, co jsem takhle kdy praktikovala dlouhodobě, mělo pozitivní efekt hned, proto jsem to praktikovala. Nějak skoro ani nevěřím na ty dlouhé tvrdé procesy s nejistým výsledkem. Přijde mi, že kdykoliv si člověk zvolí nějakou pozitivní možnost, výsledek se dostavuje ihned, v podobě lepšího pocitu, více energie, nebo úspěšného udělání nějakého kroku k něčemu.

Samozřejmě, "větší" výsledek, jako třeba zásadní životní změny, chvíli trvá v čase. Ale to se jen kumulují, sčítají jeden k druhému, ty malé výsledky.

CONTINUITY: souhlas, jen bych uplne na okraj doplnil, ze nekterym intosum moc nefunguje se nejprve stat jinym, nebrblajicim clovekem a pak teprve zacit neco z teto pozice rozvijet. je to proste mentalni trenink jako kazdy jiny trenink, a trenink zezacatku, zvlast kdyz je clovek zlenivelej az na kost, boli. neprinasi poteseni, pozitek, ale neprijemnou narocnou zmenu, pricemz vysledky jsou nejiste a v nedohlednu. coz ale neznamena, ze bychom se meli na trenink vykaslat, je treba si uvedomit blahodarne principy na kterych funguje - drobne obcasne nepohodli vynasobime nejakym poctem pravidelnych opakovani a to co slo drive ztuha a byl to vopruz jde najednou samo a je to dokonce i zabava, clovek se na to zase tesi, cloveku to najednou chybi kdyz to nema. funguje to, jen je potreba na to jit trochu systematicky. netrenovany clovek taky neubehne patnactistovku, zatimco clovek ktery je zvykly si jit kazdy den na pul hodiny zabehat to zvladne bez problemu. chce to obcas zatnout zuby a delat to, co je mi sice aktualne neprijemne, ale v dlouhodobem horizontu mi prospiva.

CONTINUITY: vypadla mi tam 2 slova...

...."že už je čas tenhle druh myšlenek definitivně ukončit..."

:)

ATOMINATOR: Když si to po sobě přečteš, objevíš tam svoje oblíbené důvody, proč věci nejdou, které se ve tvých příspěvcích opakují dlouhodobě.

Každý máme svoje. Tyhlety důvody. Respektive svoji verzi, protože ty jednotlivé položky se docela podobají, opisujeme je od sebe navzájem, přebíráme od svých rodičů, a z obecné nálady ve společnosti.

Z vlastních zkušeností s tímhle jsem přesvědčená, že to jsou omezení, která existují v naší vlastní mysli, a mají nad námi jen takovou moc, nakolik na ně věříme.

Doporučila bych jednu knížku: Martha Beck: Steering By Starlight.
Je tam kapitolka o tomhle, kde je to pěkně rozebrané, jak se zavírám do svých vlastních hladomoren, kde nedosahujeme, co bysme chtěli - a ty jsou postaveny z našich vlastních přesvědčení a "důvodů".
A jak takové stavby bourat.

_BENNY: Taky si myslím, že jsi to hodně přesně vystihl.

Cílem není "dohonit" ty, o kterých si myslím, že v něčem měli "lepší" podmínky (a to teda kdoví jestli, protože každé podmínky dají člověku něco).
Jde IMHO o to být sám sebou a stavět na vlastní zkušenosti, takové jaká je.
Každý člověk je jedinečným způsobem dobrý ve spoustě věcí.

_BENNY: naprosto presne.

_BENNY: Takhle to třeba zase nemám, rád se nechám inspirovat ostatními, zvlášť v oblastech, které mě zajímají. Ale když se s nimi začnu srovnávat, tak najednou zjišťuji, že vůbec nemá cenu se snažit v té oblasti něco dokázat, protože všichni jsou už stejně daleko napřed a to co bych dělal já bude působit jen jako šmrdlání.

Řekněme, že mě baví natáčet a stříhat video a okukuji, jak se to dělá, aby to působilo profesionálně. Ale než si člověk vydělá na nějaké lepší vybavení, tak ostatní jsou neustále napřed. A vidím, že se k těm, s nimiž se porovnávám, nijak nepřibližuji, naopak oni se mi ještě dál vzdalují, protože mají zkušenosti, finanční prostředky, cokoliv.

Nikdy jsem si nemyslel, že všichni, co něco dokázali, jsou zloději.

YMLADRIS: Já si o sobě nemyslím, že bych byl bůhvíjak chytrý, v určité referenční skupině jsem možná vyčuhoval (ale ne že bych byl šprt, spíš kritickým myšlením), ale to už je dávno. Jak mi zlenivěl mozek, tak mi IQ fakt kleslo možná k průměru. Když píšu věty, tak složitě hledám i základní slova, v mluveném projevu je to mnohdy ještě horší (aspoň můžu zaťukat, že u pohovorů jsem byl víceméně výřečný).

Teď už ta hláška o mé blbosti nefunguje jako nakopávač, ale pouze jako potvrzení faktu.

Ono je fajn radit „Buď bojovník“, ale venku je těch bojovníků kupa, ať už přirozených nebo těch, co se to taky naučili a ti už mě dokážou zpracovat, jakmile začnu vystrkovat růžky.

Ono za tou internetovou clonou to se mnou není tak hrozné, akorát si přijdu čím dál tím víc apatičtější. Každou možnost racionálně rozeberu z různých hledisek a dojdu k tomu, že vše postrádá jakýkoliv smysl.

Občas mě ještě z té apatie vytrhne pocit trapnosti, že to tu spamuju, původně jsem chtěl poukázat jen na to, jak žijí někteří lidé, kteří díky práci nemají ani čas, ani energii, ani moc prostředků na zlepšení své situace.


_BENNY:

Jeffrey S. Rosenthal: Zasažen bleskem (recenze). Blog - Jaroslav A. Polák (blog.iDNES.cz)
http://jaroslavpolak.blog.idnes.cz/c/257222/Jeffrey-S-Rosenthal-Zasazen-bleskem-recenze.html

"Všichni jsme v televizi sledovali vyprávění slavných hudebníků a herců o tom, jak pocházejí ze skromných poměrů a jak se léta zadarmo snažili prosadit, než byli objeveni a zbohatli. Mnozí začínající umělci z takových historek čerpají odvahu k tomu, aby věnovali veškerou energii svému řemeslu s očekáváním stejného úspěchu. Ve skutečnosti však desítky tisíc lidí touží stát se rockovými hvězdami a nikdy se jim to nepodaří. Televize se vyptává jen těch několika málo, kteří opravdu uspěli. Uskutečněné rozhovory jsou vychýleným výběrem z hudebníků snažících se prosadit a poskytují velmi zavádějící obraz."