Nastavení vaší mysli nemění to jaké události vám budou chodit, ale to jak je budete vnímat. Kterých si všimnete a na které zapomenete. Zapamatujete si, když přijde to co jste chtěli a zapomenete když to nepřijde. Což neznamená, že není užitečné pracovat na tom, jak mám svou mysl nastavenu, ale bacha na uvěření tomu, že opravdu tím měníte fyzický svět. Vzato do důsledků, stačí věřit že umíte létat a pak by mělo být možné skákat z okna.

KUATO: přesně :)
ono to funguje i s maličkostma, a čím víc si to člověk uvědomuje, tím rychlejc a přesnějc ty věci choděj.
mě to baví pozorovat v oblasti, kde je to přitahování velice snadné.
mám zájem vyzkoušet nebo dát si nějakou psychoaktivní látku.
zaměřím se na to.
stanovím parametry, co to má být, v jaké kvalitě, za jakých podmínek, třeba i v nějaké ceně
nic zvláštního dalšího neudělám
za nějakou chvíli někoho potkám :)
u drog je to jednoduché, protože jsou to celkem jasně definovatelné energie, prosté přání

s prací a zakázkami to ale funguje velice podobně. třeba do té míry, že jsem si představila: "potřebovala bych teď přeložit nějakej jednoduchej manuál, co mi půjde rychle, a dostanu za něj xx peněz....."
Za chvíli to bylo.
Ale samozřejmě pokud jsem si nedokázala představit nic lepšího než nudnej manuál, tak přesně to jsem dostala, nic lepšího.

CONTINUITY: me nekdy az desi, s jakou peclivosti jsou moje touhy plneny. cokoliv si vezmu do palice na dobu delsi nez chvile a trochu se tim zaobiram, tak to za cas dostanu. naposled - omej. libi se mi a chtel jsem si ji doma presadit. privezl jsem dve rostlinky z jeseniku, kdyz jsme tam byli loni na boruvkach, nechytly se - no srpen, blbe obdobi. nedavno jsem byl na pohrbu u znameho, nejak jsme se pak zakecali a ten se me na rovinu zeptal, jestli nechci omej, ze ma na zahrade obrovskou - rycem mi kus odryl (byl toho plny kybl) a ta se chytla paradne. clovek fakt musi davat pozor, co v te palici nosi.

BOBBYLON: ok:) Ono naštěstí to jde i naopak - učit se objevovat radost i v "obyčejný" práci. Když se člověk soustředí na to co dělá a třeba si to behem dne ještě nějak zajímavě oživí (např. rozmluvou s kolegou/zákazníkem atp.), tak je fajn jakákoliv práce, mně třeba nevadilo dělat uklizečku, prodavačku, cokoliv. "Dýchám, dávám a přijímám" je jednoduchost, ale vlastně bohatství. Když chce člověk víc - dosáhnout větších Cílů a naplnění vyšších Snů, tak pak holt ta snaha, dřina i občas bolest, mi příjde přirozená.

Díky za povzbuzení a taky přeju, ať se daří :)

JUNIPETRUS: já ti mínus nedala, ale podle mne je ideální "bojovat" se situací takovou jaká je (jasně, proč nebojovat za zajímavou myšlenku, ale zároveň je třeba přizpůsobit se reálným okolnostem). Jednoduchý to nemáme nikdo, ale může to být i horší, přecijen svým způsobem ještě žijem v blahobytu - máme co jíst, bydlení si člověk při troše snahy může zajistit v soukromí a dle svých představ, i když je třeba skromné. Stýkat se můžeme s lidmi jakýmikoliv a říkat si co chcem a nikdo nás za to nezavře. Už to je dle mne dost dobrý základ, přes všechny překážky vně i uvnitř, který samozřejmě jsou.


KOSMO: živit se tím, co člověka baví a naplňuje a zároveň vidí, že je to ostatním k užitku, to je někdy luxusní stádium, který holt není lehké získat. Ale takových lidí co to neměli jednoduchý od začátku a někdy i déle (i pořád) bylo a bude :)

Osobně když se mrknu do historie třeba umělců, si vem, většinou žili na pokraji bídy pokud neměli mecenáše/sponzora, a po jejich smrti stojí jejich díla neuvěřitelný peníze. Nevím, možná kdyby v jejich životě nebyla hluboká zkušenost s tím bojem se sebou, s občas nejistou obživou i odříkáním, se soucitem že nikdo to nemá jednoduchý, třeba by ta díla často neměla tu šťávu, nevím... Navíc oni zas třeba lidi co tu cestu jednodušší měli a třeba mají díky rodině dostatek financí na koníček, tak maj jiný problémy, často psychický, anebo se jim to komplikuje jinak. Jeden profesor na fotku povídal, že měl třeba na kurzu "studentku", která sice měla superdrahý kvalitní vybavení, ale cit pro fotku žádnej, takže ač se snažila sebevíc, výsledky byly i po X cestách a kurzech vlastně horší než u někoho kdo cvaká se starým primitivním foťákem z bazaru a v duchu touží po pořádným nádobíčku.

Každopádně hodně štěstí, je důležitý se nevzdávat. Ono vše má něco do sebe, kdybys byl už dávno profi fotograf nebo reportér/dokumentarista, tak bys třeba ani výzvy typu Himaláje tolik nedocenil a přišlo by ti to jako rutina ;) Takhe tomu můžeš dát jiskru, která celou tu práci, výsledek a tebe i druhé, obohatí.

CONTINUITY: jo jo, díky...

Conti, kdybych tak věděl... já třeba vůbec nemám ten pocit, že si utvářím cestu přístupem... spíš něco jako, že ta cesta po které jdu - často jí vnímám jako vynucenou okolnostmi, mě formuje do nějakého postoje - ásany - stoje vzpřímeného či co... když se držím rovně tak se dá život i snést :-) když povoluji - tak si to ohromně uživám :-( a když se pak zase rovnám tak řvu jako túr :-)

Lidičky, jsem taky chtěl reagovat páč mám s Atomem podobné trápení a sepsal celou story... kterou jsem po zpětném přečtení vyhodnotil jako nepřínosnou a nepostnul to... já už fotím sakra dlouho... a moooc rád bych to dělal na full time... a už dobrých 12 let se o to snažím... a celou tu dobu dělám něco úplně jiného, živí nás něco úplně jiného, něco co je v porovnání s focením asi tak 4%... a nějaká zkušenost z toho, která by stála za sdílení?

Atome, a všichni podobní - mě pomáhá a pomohlo si pořádně rozebrat motivaci proč to pořád dělám a investuji do toho spoustu zdrojů... co mi to přináší? A co to může přinášet ostatním?

Po čase jsem prostě přišel na to, že mi prostě dělá dobře, když svýma fotkama udělám lidem radost, že jsou jim k užitku a pomůžou třeba i dobré věci... a že za to dneska nikdo neplatí? A nájem tím nepoplatím? Čert to vem - pořád věřím, že se to jednoho dne může zlomit...

...což neznamená, že nevnímám naší korupční realitu jako pěkně zasranou a nespravedlivou vůči spoustě lidí... a klidně napíšu, že do toho počítám i sebe - neb díky tomu, jak se tady v Čechách vede business - tak musíme taky všichni pracovat na nájem atd :-(

Ale co se třeba teď nestalo? Pojedu znovu do Himaláje - fotit i točit - s fungl novou D800 - za svý prachy... a dost možná budu točit i s Dalajlámou... tak držte palce ať se to povede a nepřivezu záběry rozklepané :-)

JAMINA: Aha, tak to se velice omlouvám, nečetla jsem úplně vše, nestíhám to, a zřejmě jsem si pamatovala něco ze starých příspěvků, co nebylo aktuální.

Tak to je tedy záhul taková práce, chápu, a chápu i frustraci, když člověk má čas jen na spánek a práci. A chápu i to, když je člověk citlivej a má svoje tempo.

Btw, uvědomila jsem si, jaký typ asi je Atom podle ájurvédy, a k tomu velká citlivost a pomalejší rozjezd patří - spolu se spoustou silných stránek.

Je jasný, že lidi na internetu mohou mít se svými reakcemi jen omezenou představu o tom, co prožíváte, v mém případě třeba zastaralou, respektive reagujou jen na příspěvek, a neznají celej kontext.

Maximálně fandím a držím palce, je jasný, že to nemáte lehký, a že jste oba silní lidi, co dělají to nejlepší, co můžou.

CONTINUITY: asi jsi nečetla uplně vše (je fakt, že Atom ten 1 příspěvek měl hodně dlouhý a měla jsem problém ho přečíst celý :) ), ale Atom v něm popisoval svou momentální práci, kde chodí a hýbe se docela dost ;) Vstává ve 4 ráno a chodí celej den, s vozíkem často docela doost těžkým, někdy dorazí domů až v 9 večer třebas, takže spánek-práce-spánek atd. Sezení si moc teď neužije.

Takže pohyb mu momentálně opravdu nechybí :) (Začínaj mu lézt žebra, tak ho nutím víc jíst, jinak ho tadle práce vyhubne. Nicméně věřím, že zde opravdu platí "Co tě nezabije to tě posílí" a lekce je to zajímavá, po tom delším období vysedávání u PC či minulé sedavé práci. Vidět to je třeba na tom, že mě teď uzvedne, což dřív by teda nedal :)) ).

Ale máš svým způsobem pravdu, dlouhou dobu doma seděl a energii pohybem neaktivoval, a to vede víc k rýpání se v sobě. Nicméně si myslím, že se postupně "posiluje", nejen touto prací, a i z dlouhodobého pohledu na osobní vývoj, rozhodně daleko méně brblá, než dříve. A méně vidí chyby "okolo".

To, že jednou za čas na nyx napíše, že mu je líto, že nedělá práci která by pro něj byla naplňující a měla tak nějak obecně smysl hned nezneměná, že je frustrofaný škarohlíd ;) Spíš to jsou vlny, nálady. (známe to asi všichni...). To, že je citlivější a déle mu trvá se vykopat z "peřin", který jsou plné zátěže z rodiny a nenaplněných očekávání, mi nepříjde zlé, každý máme své tempo prostě. A nešťastný rozhodně není, nicméně se taky snažím ho povzbuzovat k spokojenosti se sebou a zároveň schopnosti jít "výš".( Ale my jsme oba takový děti trošku plácající se na písečku a vyjevený z toho boje "jak přežít, pokud možno něco nejen zažít, ale i dobrýho tvořit; nebát se a z chyb se nesypat ale poučit").

Mně příjde fajn, že se vypíše, nedusí to v sobě ale sdílí. A i na radách, co mu dáváte, něco je. Jestli si z těch rad něco vezme to nevím, ale některé jsou určitě k věci. (Trošku mimo mi přišla rada "dělej co tě baví, když tě baví video tak ho přece dělej", alespoň tedy v momentální situaci. Když si Atom potřebuje akutně vydělat na nájem, nemůže dělat co ho baví, protože za to nájem nezaplatí. ).