CONTINUITY: asi jsem to nepřesně formulovala.
Je to věc, která mě docela zajímá a hodně jsem ji zkoumala, jak to chodí, že ve skupině lidí, kteří mají všichni stejnou možnostse zničit (např. dostupnost pervitinu, depresivní sídliště okolo...), to někteří udělají, a jiní si zvolí dělat něco pozitivnějšího, zvolí si cestu, co někam vede, k něčemu co opravdu chtějí.
Je to dané spoustou faktorů. Mj. určitě právě nějakou tou inteligencí a vědomostí (komu to moc nemyslí nebo si vůbec neuvědomuje, že za svůj život zodpovídá sám, ten se daleko spíš jen "poveze" na vlivu party a okokolí. Pak ale taky hodně moc tím, nakolik si vážíš sám sebe (kdo si sám sebe váží opravdu, nebude se nějak soustavně ničit, chce aby mu bylo dobře, byl zdravej a jeho život za něco stál....). A sebedůvěrou, tedy tím, nakolik jsis vytvořil vědomí, že ty sám vůbec můžeš něco dokázat (někdo tomu nevěří vůbec).
A určitě přítomní psychologové by k tomu dodali x dalších takových bodů.
A pak tam hraje velkou roli vůle toho člověka, co chce. Nakolik si uvědomuje, že jeho život by mohl třeba mít nějakej význam, a byla by škoda a nebylo by správně ho zahodit...
Někdo má celou řadu těch negativních předpokladů a rozjede si nemalý destrukce, nějakou dobu se ničí, ale ze všeho se vylíže, protože mu jede a pozadí nějakej pocit, že je potřeba snažit se uzdravit. Někomu tahle motivace chybí....
A tak....
Myslím, že je zbytečný řešit, jestli je něco víc "předurčeno" nebo "volba", je to totálně propletené jedno s druhým, nejde to od sebe odpreparovat. Volba je vždycky všechno, co děláš, a na těch předpokladech záleží, jak moc vědomě ji dokážeš dělat a jak bude vypadat....