FRONEMA: Tomu Freud rika boj mezi id a superegem. Id argumentuje, proc bys jako mela v postmoderne!!! se snazit se stavat nejakou svou idealnejsi verzi?? (zajimava je prece jedine maximalizace slasti), superego te kope do zadku ze prece nemuzes hnit, kdyz jediny co ma vyznam je dosahovat nejakeho idealu. Deje se to tak kazdemu, akorat nekdo si to uvedomuje vic a nekdo min.

Pristupovat se k tomu da ruzne. Ja to beru proste jako jiny polarity ve mne (treba muzsko-zenskou), tim ze se to pretlacuje tam a zpet, aspon se neco deje. Pro mne osobne je dulezity se zazivat tak, ze nejsem tyto svoje programy...

... ale zaroven s nima ty hry hraju klidne :), totiz jak slastne zvirecke nasledovani impulsu tak narocne dosahovani idealu je odmenujici. Akorat je nenecham mne skripat mezi sebou abych se citila blbe. Oni jsou tady pro mne, ne ja pro ne... jsou to energie. Da se je jen dovedne ovladnout. K tomu jsou.

Nevim zda ti to muze nejak pomoct.

ha koukam ze jsem tam nenapsala jednu vetu co jsem jeste chtela
PIZI: otazka, zni... kdyz korenena jidla muzu jist, proc hledat chut v tech nevyraznych? (coz koneckoncu plati pro me i doslova, at zije vindaloo :) )

FRONEMA: Napadá mě jen přijmout možnost, že není nutno vždy vše maximalizovat. Není nutno kráčet po té nejlepší možné cestě. Stačí cesta, která stačí. Přijímám to, že možná nevolím vždy to nejlepší. Mě stačí volit vyhovující.

FRONEMA: to je imho jeden z programů, který v současné společnosti hodně jedou - vzbudit v člověku ten pocit, že život je jízda (nevaž se odvaž se, užívej si, hltej, chtěj víc, nespokoj se s málem, máš na to, zasloužíš si víc než ostatní atd.) tak, aby se vytvořila propast mezi "vysněnou jízdou" a "nudným skutečným životem" která mi vytvoří pocit nějakého nedostatku, který se budu snažit zaplácnout konzumací nejrůznějších požitků (drogy, extrémní zážitky, výlety, sex, majetek, společenské postavení, kariéra, moc atd...)

dovolím si jeden citát z psychedelických memů, který je imho k tomuto tématu velice příhodný

"Man's happiness today consists in 'having fun.' Having fun lies in the satisfaction of consuming and 'taking in' commodities, sights, food, drinks, cigarettes, people, lectures, books, movies — all are consumed, swallowed. The world is one great object for our appetite, a big apple, a big bottle, a big breast; we are the sucklers, the eternally expectant ones, the hopeful ones — and the eternally disappointed ones."

— Erich Fromm, The Art of Loving, 1956

život většiny lidí bude vždy složený z velké části i z činností, které by se "jízda" nazvat nedaly a imho je to tak v pořádku, protože život se dá užít i z jiných perspektiv a umění vyrovnaného a spokojeného života může být někdy právě uměním najít si krásu a smysl ve všech těch malých nevýznamných věcech.

Nebo je otázka, co konkrétně pro tebe znamená to "jízda" - jestli jen silné zážítky jakéhokoliv druhu, nebo spíš pocit, že to všechno někam směřuje, že se rozvijíš

Vidím, že mám štěstí v tom, že nepotřebuji aby to byla jízda. Myslím, že nutnost života jako jízdy do značné míry tlačí i společnost. Reklamy jsou o tom. Když hodně dlouho jíte ostrá jídla, začnou vám připadat ta obyčejná mdlá. Žijeme ve společnosti ostrých jídel. Intenzivní zážitky. Pak si lidé sednou pod strom a pokud nejsou kolem žongléři a kapely, tak jim připadá, že je nuda. Neumí najít chuť v tom nekořeněném jídle.
Pravda můj přístup má opačný efekt, nemohu jíst ostrá jídla, protože jsem se naučil najít chuť i ve velmi nevýrazných jídlech. Jídlo samozřejmě jako alegorie k obecným zážitků.

FRONEMA: Tak na to ještě zkusím reagovat.

Myslím, že jediný řešení je v tobě, jestli hluboce vnitřně cítíš, že to co děláš je tvoje cesta a tvoje pravda a je to správný (pomocnej mechanismus může být přezkoumat, jestli ti to opravdu dělá dobře na všech úrovních a je to celkově udržitelný a funkční, ale to cítění je hlavní:)
Pokud ano, tak na tom, jak se k tomu staví společnost, vůbec nezáleží. Může být dobrý vytvořit si praktický způsoby, jak se vyrovnat s reakcemi společnosti, nebo se jim vyhnout.

A můžeš se na to dívat tak, že tím svým novým originálním řešením společnost vlastně obohacuješ, že pokud tobě ta cesta dobře funguje a dává ti harmonii, tak do zdravé společnosti patří, a dost možná se od tebe pár lidí kolem tebe naučí, že mohou taky jít svojí jedinečnou cestou a bude to dobře.
:)

CONTINUITY: Chtěla bych k tomu na závěr, než vypadnu od netu, říct jednu věc, kterou se vracíme k tématu klubu :)

Myslím si, že do tvrdých drog a jiných destruktivností upadají lidi proto, že hluboce cítí, že nechtějí žít takovej život, pro kterej jsou naprogramovaní svojí rodinou a prostředím, protože je prostě příliš smutnej, bezútěšnej a nesmyslnej, ale neviděj a neuměj si představit žádnou alternativu.
Třeba ti lidi na tom sídlišti, jakou vidí budoucnost? Že budou jako jejich rodiče chodit do práce, která je neba, najdou si byt na sídlišti, který je šedivý a ošklivý a špinavý, budou žít s partnerem, se kterým se budou hádat, nebudou mít žádnej čas na nic, a pak časem budou staří a nemocní..... To mluvím o těch, kdo pochází z prostředí, kde neviděli žádné pořádné pozitivní vzory něčeho jiného, a neznají svoje schopnosti a potenciál a nevěří si.... A ani si pořádně neuvědomují, co přesně v tom jejich obrazu světa nefunguje, a že nad tím mají nějakou moc a mohli by to změnit....prostě to jede automaticky, a generuje to nechuť a beznaděj. A pak člověk podvědomě hledá, jak by se tomu vyhnul, jak by to alespoň odložil.....a najde třeba ty drogy a ten svět kolem nich, kterej nabízí "odklad". Sice je to taky bezútěšnej svět, ale alespoň na chvíli nabízí nějakou intenzitu a něco jako dobrodružství.

Cesta ven z toho je jedině, když si člověk uvědomí, že na světě jsou možnosti, jak žít doopravdy, že jsou lidi, co dělají co je baví a co má smysl, že jde zažívat radost, že jsou možné harmonické vztahy, důvěra...že se jde třeba odstěhovat někam do přírody - a nebo si aktivně přetvářet život na tom sídlišti :) A že dobrodružství má mnoho různých skutečných podob, které nemají nic společného se (sebe)destrukcí, že dobrodružné je cokoli nového, co pro člověka něco znamená, se učit nebo dělat.

Pokud je možná nějaká pomoc, tak je to, umožnit takovým lidem ty pozitivní zkušenosti, setkání s tím, že něco jde, a hlavně setkání se sebou samotnými, uvědomění si, že mají schopnosti, že to jak jsou nastavení není dané navěky, že jde dělat věci jinak....

Někdo se chytne. Samozřejmě je to o tom, jestli je ochotný to vidět. To zas je na každém, jestli se otevře vidění něčeho dobrého kolem sebe, nebo jestli zůstane uzavřený ve svojí depce, jako ten panáček mlátící hlavou do zdi (nic proti Second Guyovi, teď používám tu ikonku fakt jen jako symbol). A zas, těžko můžeme posoudit, proč to je tak jak to je, a jakej smysl má ta cesta pro toho člověka.

teda, takhle to vidím, k tomuhle jsem došla z vlastních zážitků a koukání kolem sebe, obecně platné to samozřejmě být nemusí

mějte tu krásnej den :)