FRONEMA: Tak, moje odpověď jako člověka, co to dělal, je, že v tu danou chvíli jsem byla naprosto uzavřená v nefunkčním pohledu na svět, a neviděla jsem vůbec žádnou cestu, a tou zkušeností bylo nutno projít proto, že jsem se skrz ni naučila, že vůbec chci žít, chci být zdravá, atd, a v procesu, kdy jsem se z ní dostávala, jsem objevila nové světy, nové lidi, nové pohledy na život, novej životní styl, a tím jsem začla nacházet i to, proč žít.
Takže nejen, že jiné alternativy nebyly "lepší", ona vlastně nebyla snad žádná jiná alternativa. Nebyla, protože jsem ji v daném okamžiku nedokázala vidět.
Dělám si z toho legraci, že na ty zaseklý zkamenělý struktury, který jsem měla tou dobou v hlavě, bylo nutno aplikovat nitrožilně chemickou žíravinu (nebo co to je, nevím jestli je tohle slovo technicky správně, prostě hrozně agresivní chemku), protože ničím jiným to rozpustit nešlo.
Jistě, že člověk, kterej jiné alternativy viděl, mohl zvolit něco zdravějšího, bezpečnějšího, harmoničtějšího. Ale ten v tom stavu tmy nebyl.
A myslím, že každej, kdo se vydá do takovéhle slepé uličky, to dělá proto, že je nějakým způsobem už předtím mentálně ve slepé uličce, a prostě podvědomě hledá nějakej extrémní způsob, jak to prorazit. Bohužel samozřejmě extrémní způsoby mají tu vlastnost, že mnoho lidí spálí a nic pozitivního z toho nevyleze.
Ale z tohohle důvodu se za tu zkušenost nijak nestydím, ani ji netajím, protože všechny tyhle úlety vnímám jako logickou součást cesty, zrovna od tohohle mám už natolik velký časový odstup (přes 10 let, 15 od té nejhorší fáze), že přesně vidím ty souvislosti.
A to je další důvod, proč si myslím, že není moc k něčemu srovnávat se s takovým člověkem, kterej zrovna něco takovýho vyvádí.
Někdo má zkrátka dejme tomu jinou karmu, a tak takové věci dělat nemusí, vidí smysluplnou cestu hned, a může po ní jít rovnou, což mu dejme tomu dá "časovej náskok", stihne víc pozitivních věcí dřív :)