KUATO:
Základním programem, v němž operuje můj muž, je vyhnout se manuální práci. Asi od narození. Na naší svatbě před shromážděním cca. pětadvaceti domácích kutilů, řemeslníků a stavebníků - všeumělů z mé strany vydal prohlášení: „Jsem líný a nešikovný, doma budu jen sedět a odpočívat.“ Aniž bych měla sebemenší tušení, roznesl se jeho výrok i do slepých větví mého rodokmene.
O pár let později byl manžel poprvé v životě doma na nemocenské. Jelikož s touto institucí neměl zkušenosti, rozhodl se, že na něj při jeho smůle určitě přijde kontrola a nevytáhl nos zpoza plotu.
Byla středa. V neděli předtím mi slíbil jeden můj strýc – kutil, všeuměl, že nám právě tu středu v jedenáct přijede zkontrolovat prohnutý nosník u stodoly. Krátce před jedenáctou mi zazvonil mobil, volala kamarádka, ať ji vyzvednu na nádraží, že jede náhodou kolem a chce vidět, jak vypadám s osmiměsíčním bříškem. To byla radostná zpráva, všeho jsem nechala, sedla do auta a jela.
V jedenáct zazvonil zvonek. Muž šel otevřít. Za vraty viděl cizího člověka. O tom, že má přijet někdo, koho nezná, jsem mu neřekla, protože jsem podle původního plánu měla být doma a nebylo tudíž třeba trpícího muže zatěžovat. Trpěl tolik, že bych nosník byla podepřela vlastním ramenem. Strýc je vážnější, přísný a rád vypadá důležitě:
„Dobrý den. Tak jsem tady.“, povídá.
Manžel ani na sekundu nezapochyboval o tom, že jde o inspektora OSSZ:
„Dobrej, já nic nedělám, já tu sedím a odpočívám.“
Strýc:
„Slyšel jsem.“

Tak už si tolik neodpočine. I žárovku vymění. Ale kladivem si ruce rozmlátí, a té práce, co mě stojí náprava jím zrýpaných záhonů...Můj lék proti stagnaci.:-)

INK_FLO: tak. hehe, ja sam nekdy zene rikam, ze jsem liny - proto se snazim peclive natirat plot a okapy, protoze je to mnohem mensi prace, nez ten plot delat cely znova :o)).

KUATO: v takovém případě člověku, který stagnuje pomůže to, až časem vyčerpá své zásluhy, což ho z blažené stagnace pošle o level níž, kde jí vystřídá utrpení, které ho zase může zmobilizovat k nějaké aktivitě...a tak pořád dokola :-)

PIZI: kdyz si vzpomenu na prvni listky, ktere se na jare protahuji s uzasnou chuti do zivota seschlou travou a napolo shnilym listim, nebo na vcely, jak jsou po zime schoulene na par ramkach a pak se behem dvou mesicu rozpumpujou na desetkrat vetsi prostor a citim tu jejich chut do zivota a cinorodost, tak s Tebou nemohu souhlasit :o). zivot je tanec. cyklicky. a po kazdem cyklu, kdy Kali podreze krky nejslabsim, se zivot vrati v nove podobe s novou silou a tvurci kreativitou.

PIZI: škoda, že jsi se narodil v zemi, která je historicky (dědictví křesťanství atd.) i geograficky (holt jsme se museli zajišťovat na zimu, jinak bysme ji nepřežily) formována k většímu zaměření na cíle, výkon, cestu odněkud někam atd. než třeba v Africe nebo v Indii. Myslím, že třeba v Indii by se ti mezi sadhui mohlo žít ještě spokojeněji a mezi svými - na ulici pokrytý prachem, s dredama po prdel, obřím čilumem věčně nabitým a šťastným bezzubým úsměvem