YMLADRIS: Ale kdeze, jenom jsem tak brainstormoval. Uprimne receno, po opetovnem precteni, me ta moje odpoved uplne neuspokojuje. Neni konzistentni. Ale celkove bych se asi ubiral po linii toho, ze ta lokalni maximalizace slasti je limitujici. Problem je v tom, ze se to neda uplne uspokojive odargumentovat. Ve vysledku odpoved pro kazdeho muze byt uplne jina. Vychazim ale trochu z vlastni zkusenosti, kdy jsem predcasem resil neco podobneho jako Fronema, kdyz jsem zjistil ze mi trava mnoho radove zintenzivnuje ty energeticke meditacni praxe. Kdyz se mi to zresolvovalo, tak moje odpoved vzasade byla, ze je to limitujici a prestalo to byt pro me tolik pritazlive. Kdyz jsem si zanalyzoval situaci, vsiml jsem si, ze by to slo popsat i tak, ze to nebylo dostatecne odmenujici a jine aktivity zacaly byt slastnejsi (v systemovem smyslu nikoliv treba lokalne intenzivnim). Problem s rozhodnutim je ale ten, ze je vzdy znovu zasazen do nejake konkretni pozice, v kontextu, ktery je pro kazdeho individualni.
Coz by svym zpusobem odpovidalo i na nasledujici otazku, ve ktere je mi pro nedostatek lepsiho formulovaneho usudku blizky ten Zizkuv, ktery se nese ve smyslu, ze decesion proces se ridi sam. Preference jsou vzdycky pritomne, protoze to vyplyva ze strukturovanosti systemu vyznamu. Nejsou ale zavazne, nebot je system vzasade arbitrarni a dynamicky. Subjekt zustava predeterminovan v siti symbolickeho radu ale zaroven skrze svoji provazanost umoznuje procesum ohybat se kolem referencniho bodu potencialne absolutniho odstupu. Ale tak tyhle vysvetleni, ze...
(jeste k te slasti, citim potrebu oslabit to slunickove vyzneni tim, ze ho doplnim o nazor, ze mi prijde, ze stejne jako slast je inherentne vzdy pritomna i bolest. Zivot na bazalni urovni kontinualne boli. Ale guess that goes with the deal.)