F0N: My nevíme, jak to udělat, abychom těm dětem dali co nejvíc lásky můžem, páč sami máme pocit, že nám strašně moc chybí (a funkční definice lásky není). Já sama se snažím, seč můžu, ale myslím, že pokud není matka zdravou autoritou a možná celistvou bytostí, vždycky to bude trošku hraní si na lásku. I s těmi dětmi. Bohužel nám i na to rodičovství chybí návody a příručky, tak si je sháníme, kde se dá. Samozřejmě jsou všichni ti hlásající úžasní, nic proti.:-) Ale přijetím cizího modelu se může imho. člověk začít chovat pěkně chladně, realizuje cizí vizi lásky.
Korejská matka, když se jí v minulosti narodilo dítě a nelíbilo se jí, mimino vzala a hodila ho na ulici. Pokud ho svými křídly nepřikryly volavky, či se ho neujala vlčice, dítě umřelo. Pouze na přírodě bylo, zda dítě přežije, nebo ne. Pak ovšem bylo vyjímečné...Nevím, nakolik se takto chovají savci všeobecně, u naší kočky jsem viděla něco podobného, prostě jeden vrh koťat opustila, koťata před a po tom vrhu milovala savčí láskou.
Kromě čehosi, co my strašně blbě překládáme slovem "láska", přičemž to v originále je "citová vazba + něco navíc, co nejde pojmenovat, aniž by člověk popsal tisíce stran, já říkám zvyk a jistota", dávají korejské matky svým dětem dost zabrat. Jejich posláním je, aby se děti měly lépe, než ony. Takže pláč nepláč, bez milosti musejí sedět nad knihami a šprtat. A to od čtyř let.