F0N: :-) Jo, tak to jo, takových momentů je docela dost, když nejsou prckové nemocní, uklízím bunkr z deky každý den. Dík za pochopení.:-)
Měla jsem určité dětství, takže si jako máma kladu spoustu otázek, jak to zvládnout. Mám ty naše radosti ráda dost? Někdy se přistihnu, jak je zahrnuju takovým množstvím péče, že pomalu nemůžou vydechnout. Někdy si zas říkám, že jsem jen uvařila, přečetla jim pohádky, pohladila a pochválila je za nakreslený obrázek...JEN. Stačí to? Řeknou si, když budou potřebovat víc? Já si neřekla do dospělosti. Chyba v rodině? Leta jsem chodila a tvrdila o svých rodičích, že mě neměli rádi. Měla jsem sbírku skutečných důvodů, které to dokazovaly a nebyla to tenká knížka. Když se ale podívám zpátky, zjišťuju, že jsem se mýlila. Měli určitý model, který kopírovali od svých rodičů a já ho popřela, včetně těch drobných radostí. Už jsem o tom psala. Hledala jsem jiné modely. I exotické.:-) Nejsem žádná super máma, učím se. Kolem je spousta návodů, je to fakt zmatek. Jsem tak nejistá, že se neumím inspirovat, rovnou věci přijímám, považuji-li je za funkční.
A tak si poslední dobou, poté, co jsem se odvážila některé věci otevřít, říkám, že je na čase přestat hledat jinde a najít si svoje učení, učení ženské, která ke svým rodičům po letech života v obrovským omylu nachází cestu. Učení se, které začíná doma. V pochopení a přijetí toho, v čem jsem vyrostla. Jelikož se mi vyhnula kariéra političky a mafiánky, mohlo to být docela OK.:-)
Text konfuciánského učence ze 16. století (v překladu, bohužel, figuruje opět "love", v originále to "love" rozhodně není):
It is for this reason that to love others while not loving one´s parents is depravity, and to respect others while not respecting one´s parents is a sacrilege. To base the norms to be followed upon such perversity would leave the people without any standards. No decency is to be found in this - only decadence. Even though such persons might enjoy a measure of success, exemplary persons would not esteem them.