_BENNY: navzdory jiste determinaci, navzdory chybam, clovek nahlizi, chape a prijima veci jak jsou. rozumi mnohym motivum. chyby je moudrejsi pochopit a omlouvat. zavrzeni k jejich transformaci nevede.

_BENNY: nabozensky clovek je vdecny i tomu drevenemu stolu, na kterym si kraji chleba. asi protoze nemuze jinak, nez prijmat cele stvoreni, poznavat v nem To Jedno. je to asi nejaka slabost bys mohl rict, protoze diky tomuhle nemuze tak tvrde bojovat v existencni soutezi proti vsem, ale paradoxne i kdyz tvrde nebojuje, tech par kurek chleba, ktere ke svemu preziti potrebuje dostane. nekdy mnohem vic. zatimco ti, kteri zuby nehty bojuji, tem obcas zbyva jen ten samopal pod hlavou. i vztekly pes ma klidnejsi zivot.

EVA_: no jo, snazim se :o). tohle je kuprikladu pro me zkousnutelnejsi nez jine projevy zenske emociality. prijde mi nejlepsi jit ven a chytit se nejake prace. clovek pak nema cas myslet na blbosti a za par hodin se to vetsinou usadi. jak premyslim, tak se akorat nastvu a pak jsem nachylnejsi ke kretenskemu chovani. ja mam taky nekdy svoje chvilky, tak zas ona haji me :o). ja myslim, ze to je ve vztahu hodne dulezite. ucit se plne a otevrene se vyjadrit co citim a ucit se akceptovat projev partnera v jeho "takovosti" v ruznych aspektech zivota, nejen v posteli :o).

JAMINA: dobre :o). pises to velmi dobre. vidim rovnez, ze je dulezite vychovat deti jako silne a samostatne bytosti. vlastne jen vytvaris podminky a modelujes prostor (a ten formujes podle sveho nejvniternejsiho presvedceni - nekdo umeni, jiny chovani zviratek..) a ony se v tom prostoru rozvinou. dulezite je prilis je neomezovat, kdyz jsou mali, protoze to se pak priskrti kanal a ony pak predcasne ztraceji stavu. akorat s takovyma zivelnyma deckama je to nekdy slozite (treba ve styku s ostatnima lidma), pac jakoby vetsina dnesnich lidi byla zvykla na kastraty a zivelne decka je desi :o).

KUATO: kamarád nedávno vyřkl nahlas svou teorii, že by bylo ideální zařídit na puberťáky nějaké "koncentrační tábory" se speciálním režimem a čtyřma hodinama hraní na klavír denně :))) Po pár letech by se vrátili prý kultivovaní a vybouření.
Jako samozřejmě drsnej humor, ale každopádně respekt všem rodičům (navíc teď mi příjdou leckteré děcka pubertální už tak od 6ti let pomalu - psychicky, of course. ).

No každopádně to nemá ani jedna strana jednoduché a je to fakt Dílo, vychovat děti.

Mně třeba moje máma poprvé v životě řekla, že si mě váží, až když jsem v 16ti zdrhla s kamarádkou z tábora a máma tím pádem pár dní netušila, kde jsem (ještě nebyly mobily ani net, naši neměli telefon a já naivně netušila, že je pořadatelé tábora informují o mém výletu do neznáma). Do té doby mě jen sekýrovala, jak dělám všecko špatně, a přitom asi měla pocit, že mě tím nějak vycepuje nebo co. Každý děláme, co můžem a považujem dle sebe za správné, a ne vždy ten recept je nejlepší. Ale...vlastně si nestěžuju :) žiju, a je to zajímavé se vším všudy;)

_BENNY: no tak, z jakych duvodu si lidi deti porizuji... vetsinou spolu lidi jen tak soulozi a najednou - ejhle, cekame mimuso :o). ty na tom hledas slozitosti. spousta veci v zivote je mnohem jednodussi, nez planovana pecliva fyzicka realizace vysledku dukladne analyzy daneho problemu :o). samozrejme, za tim nekde je v tomto pripade zivotni pud, "hlad predku po zivote", potreba urcite zivotni zkusenosti.. prijde mi, ze driv, dokud to lidi moc neresili, tak s detma nebyl problem. my dneska slozite vsecko planujem a najednou mraky lidi zjistuji, ze vubec dite prirozenou cestou mit nemuzou.

poridit si decko natolik zmeni, rozsiri, zkomplikuje, obohati cloveku zivot, ze to je tezko popsatelna zkusenost - vzdyt je to 20 let casu, i vic. kazdodenni potycky, taskarice, srani, radovani, jsou v tom chvile lepsi i horsi. vysledek? sedmileta dcera spuli holou prdel a pipinu na sveho bratra :o)). at posoudi bohove, co s takovym materialem!

EVA_: tak. ono to neni az takova prdel vychovat deti, vydelat dost aby nestradali, chodit jim dnes a denne kolem neporadne prdele. obcas jsem svedkem toho, jak to zena prestava davat a v loznici breci, ze je spatna matka, ze to nezvlada, ze ji tak serou svym kazdodennim neporadkem, neposlouchanim atd., ze k nim ani neciti zadnou lasku, ze se tesi, az vypadnou z domu. naposledy dneska. chytil jsem syna za limec, rekl mu, at si odehraje svoje cviceni na kytaru a jde nekam do prdele a domu se vrati az vecer. predpokladam, ze az nam bude nekdy v puberte vycitat, ze jsme se mu malo venovali, nebo ho meli malo radi, moje odpoved bude neco ve stylu "dostal jsi kazdy den nazrat, dostal jsi ciste hadry, v zime jsi spal v teple. mel jsi volnost jakou melo maloktery z tvych vrstevniku, tolerovali jsme ti hodne, mnohokrat jsem mel chut a moznost ti zakroutit krkem a neudelal jsem to. co vic bys kurva chtel?"