EVA_: ja deti nemam, ale co mi rikaji kolegove v praci je, ze jim pripada, ze dite v podstate nejde vychovat; jedine co dite dela je ze te jako rodice sleduje a vytvari si normu "takhle se zije". Cili ze si clovek musi rozmyslet co je par tech nejdulezitejsich kvalit (radost, cest, ...) a to zije a dite to vidi a prebere si to. Zbytek jsou detaily a to se zapomene. Jsou to ale jen blbi ajtici (kolegove), nee nejaci odbornici na vychovu. Mne to ale dava velky smysl (kdyz uvazim co/jak vychovalo mne). Znamena to nejak se dokopat aby se ti libilo na svete. Pak to prevezmou i deti a to je to nej. (Aspon z meho pohledu.)

YMLADRIS: nenasel jsem vhodnou odpoved, tak doplnuju:

podle nekterych definic medituju velice casto, podle jinych definic nemedituju vubec ;)

repost z memu

(jinak mě ale radši ignorujte, píšu diplomku a tím pádem moje prokrastinační Můza se činí a našeptává, kliká na nyx a vymejšlí co by ;)) )

pěkný den :)

FRONEMA: no právě, neřekla nic nového, jen jde o to, že většina lidí si na tyhle věci zvykla jako na samozřejmost a vytěsnila je, aby radši nerušily...
(asi to nejde jinak, člověk by se zbláznil nebo utekl do lesa či na Mars).
Takže to nakonec vyznívá jako naivní pokus.

A titulek že umlčela svět je samozřejmě hodně nadnesený ;)

Ale jako snaha připomenout zodpovědnost, proč ne, jen je to podobný boj jako když lidi z Auto*Matu jednají s politiky, nebo když jedna slečna nedávno při projevu politikům hrála na kytaru a zpívala o tom, že svoboda uměleckého projevu je potřeba.
Ono stačí při těchto projevech pozorovat obličeje těch "posluchačů"... To, že zatleskají ještě nic neznamená...
Ale díkyBohu za kohokoliv, kdo ten boj nevzdává... jestli je ten boj marný a je lepší mlčet a řešit si svůj denní píseček, to se přiznám jsem si ještě zcela nevyřešila, přecijen cítím že k tomu všemu patřím, hranice mezi smířením se a lhostejností se často chvěje...

(nehledě na to, že třeba zmíněný Auto*Mat molochem občas reálně opravdu pohne...).

inspirující lekce od bosého hnutí:
Bunker Roy: Lekce od bosého hnutí | Video on TED.com
http://www.ted.com/talks/lang/cs/bunker_roy.html

mozna vdek je prilis zasekavajici slovo (pro nekoho, v nekterych tech rodinnych liniich). prijatelne pro vsechny mi pripada uvedomit si se jako vysledny bod retezce (bod v grafu ktery se retezi do minulosti do stromu). jak kdosi nize psal, stojim na ramenou svych rodicu, ti prezili tak dlouho aby pocali dceru diky svym rodicum, ti to zvladli diky svym rodicum... a cele se to rozvetvuje a ten proces mel spoustu slepych odbocek a mene stastnych variant, ale ja, ja jsem vesla v existenci diky serii situaci mych predku. Mam jejich geny a nejmin polovina toho, co jsem, je prevzata od nich. Trmaceli se zivotem, zjistovali ruzny veci, pak se rozmnozili a zemreli. Vsichni ve mne misty jednaji, dobre i zle. Jsem vyslednici velmi dlouhe linie. Muzu k jeji kvalite mit mnoho vyhrad, ale dokazala vybudovat mne. A to neni malo :). Tak proc nebyt vdecna. Count your blessings. Mocny trik, nebot dava pocit zakotveni.

_BENNY: Na druhou stranu, 'spatne' je vztazene k nejakemu etalonu. Vaham, jestli je lepsi delat veci 'spravne' podle nekoho vnejsiho ackoli to odporuje me autenticite a nebo 'blbe' ale autenticky. Ty decka jsou sensitivni nejen na tu explicitni stranku veci, ale i na tu 'autenticitu'. Kdyz se nauci, ze je OK se chovat sice neautenticky, zato ale v souladu se spolecenskym ocekavanim, tzk fajn, ale mam takovy vagni pocit ze se nekde cestou ztratila ta 'duse' a ten unikatni potencial jedince, kterym mohl zarit do sveta. jak se rika, rodime se jako originaly, a vetsina z nas umira jako kopie :-)