mozna vdek je prilis zasekavajici slovo (pro nekoho, v nekterych tech rodinnych liniich). prijatelne pro vsechny mi pripada uvedomit si se jako vysledny bod retezce (bod v grafu ktery se retezi do minulosti do stromu). jak kdosi nize psal, stojim na ramenou svych rodicu, ti prezili tak dlouho aby pocali dceru diky svym rodicum, ti to zvladli diky svym rodicum... a cele se to rozvetvuje a ten proces mel spoustu slepych odbocek a mene stastnych variant, ale ja, ja jsem vesla v existenci diky serii situaci mych predku. Mam jejich geny a nejmin polovina toho, co jsem, je prevzata od nich. Trmaceli se zivotem, zjistovali ruzny veci, pak se rozmnozili a zemreli. Vsichni ve mne misty jednaji, dobre i zle. Jsem vyslednici velmi dlouhe linie. Muzu k jeji kvalite mit mnoho vyhrad, ale dokazala vybudovat mne. A to neni malo :). Tak proc nebyt vdecna. Count your blessings. Mocny trik, nebot dava pocit zakotveni.

_BENNY: Na druhou stranu, 'spatne' je vztazene k nejakemu etalonu. Vaham, jestli je lepsi delat veci 'spravne' podle nekoho vnejsiho ackoli to odporuje me autenticite a nebo 'blbe' ale autenticky. Ty decka jsou sensitivni nejen na tu explicitni stranku veci, ale i na tu 'autenticitu'. Kdyz se nauci, ze je OK se chovat sice neautenticky, zato ale v souladu se spolecenskym ocekavanim, tzk fajn, ale mam takovy vagni pocit ze se nekde cestou ztratila ta 'duse' a ten unikatni potencial jedince, kterym mohl zarit do sveta. jak se rika, rodime se jako originaly, a vetsina z nas umira jako kopie :-)

_BENNY: navzdory jiste determinaci, navzdory chybam, clovek nahlizi, chape a prijima veci jak jsou. rozumi mnohym motivum. chyby je moudrejsi pochopit a omlouvat. zavrzeni k jejich transformaci nevede.

_BENNY: nabozensky clovek je vdecny i tomu drevenemu stolu, na kterym si kraji chleba. asi protoze nemuze jinak, nez prijmat cele stvoreni, poznavat v nem To Jedno. je to asi nejaka slabost bys mohl rict, protoze diky tomuhle nemuze tak tvrde bojovat v existencni soutezi proti vsem, ale paradoxne i kdyz tvrde nebojuje, tech par kurek chleba, ktere ke svemu preziti potrebuje dostane. nekdy mnohem vic. zatimco ti, kteri zuby nehty bojuji, tem obcas zbyva jen ten samopal pod hlavou. i vztekly pes ma klidnejsi zivot.

EVA_: no jo, snazim se :o). tohle je kuprikladu pro me zkousnutelnejsi nez jine projevy zenske emociality. prijde mi nejlepsi jit ven a chytit se nejake prace. clovek pak nema cas myslet na blbosti a za par hodin se to vetsinou usadi. jak premyslim, tak se akorat nastvu a pak jsem nachylnejsi ke kretenskemu chovani. ja mam taky nekdy svoje chvilky, tak zas ona haji me :o). ja myslim, ze to je ve vztahu hodne dulezite. ucit se plne a otevrene se vyjadrit co citim a ucit se akceptovat projev partnera v jeho "takovosti" v ruznych aspektech zivota, nejen v posteli :o).

JAMINA: dobre :o). pises to velmi dobre. vidim rovnez, ze je dulezite vychovat deti jako silne a samostatne bytosti. vlastne jen vytvaris podminky a modelujes prostor (a ten formujes podle sveho nejvniternejsiho presvedceni - nekdo umeni, jiny chovani zviratek..) a ony se v tom prostoru rozvinou. dulezite je prilis je neomezovat, kdyz jsou mali, protoze to se pak priskrti kanal a ony pak predcasne ztraceji stavu. akorat s takovyma zivelnyma deckama je to nekdy slozite (treba ve styku s ostatnima lidma), pac jakoby vetsina dnesnich lidi byla zvykla na kastraty a zivelne decka je desi :o).

KUATO: kamarád nedávno vyřkl nahlas svou teorii, že by bylo ideální zařídit na puberťáky nějaké "koncentrační tábory" se speciálním režimem a čtyřma hodinama hraní na klavír denně :))) Po pár letech by se vrátili prý kultivovaní a vybouření.
Jako samozřejmě drsnej humor, ale každopádně respekt všem rodičům (navíc teď mi příjdou leckteré děcka pubertální už tak od 6ti let pomalu - psychicky, of course. ).

No každopádně to nemá ani jedna strana jednoduché a je to fakt Dílo, vychovat děti.

Mně třeba moje máma poprvé v životě řekla, že si mě váží, až když jsem v 16ti zdrhla s kamarádkou z tábora a máma tím pádem pár dní netušila, kde jsem (ještě nebyly mobily ani net, naši neměli telefon a já naivně netušila, že je pořadatelé tábora informují o mém výletu do neznáma). Do té doby mě jen sekýrovala, jak dělám všecko špatně, a přitom asi měla pocit, že mě tím nějak vycepuje nebo co. Každý děláme, co můžem a považujem dle sebe za správné, a ne vždy ten recept je nejlepší. Ale...vlastně si nestěžuju :) žiju, a je to zajímavé se vším všudy;)