F0N: Nechat věci tak, jak jsou, předpokládá zvládnout svoje pocity a tíhu rozhodnutí vlastních i ne-svých. Přinutil jsi mě se zamyslet nad tématem "odpor". Vnímám ho zároveň jako lpění na té zkušenosti, ke které si ho člověk vytvoří a děkuji ti, i když bych ti nejradši utrhla nos a obě uši, protože jsem o tom musela fakt přemýšlet a to bolelo! Ale beru, když jsi přidal tu Carminu.
Co na to vše vášeň? :-)
HELA: Mě to asi položilo. Ale nevěděla jsem, jak blbě jsem na tom byla. Bylo to jako kdybych se propadla do nějakýho jinýho světa, kde všechno bylo v pořádku. Pak jsem se vrátila a na zemi mi učitel, kterýho jsem milovala, říkal, že spousta z toho byly falešný představy. Jsem ráda, že byl daleko, donedávna jsem ho za ty pindy nenáviděla, je o život mě něco učit.:-)
Nejsem vymeditovaná a kolem spirituality jsem si "nadělila", bylo to jak protržená hráz. Určitě nebudu tvrdit, že není čeho se bát. Podle mě je. Dostala jsem na prdel, teď na starý kolena připouštím, asi zaslouženě. Když to neudělá táta, udělají to nebesa.:-) Vztekala jsem se jak puberťačka. Ještě včera bych tu psala statě o tom svém bebí. Ale dneska to vnímám trošku jinak. Ještě nevím jak, ale něco se mění. Chce se mi smát a zdá se mi, že už je stejně všechno vykecaný... Takže...pokud k tomu mám co říct, meditovat jo. Ale je dobré mít dobrého učitele. Který rozpozná, kdy člověk medituje špatně a kdy je to OK. Já zřejmě měla štěstí. Ale zjišťuju to až teď (po 12 letech).
YMLADRIS: U nás tenhle konflikt probíhá tak, že já tvrdím, že by můj muž chodil do práce přesto, že nás má, zatímco pro mě jsou děti a pobyt v domácnosti obrovská změna, se kterou se vyrovnávám podle okolností (nemoci dětí, fyzické síly, a.t.d.). Můj muž, dříve starší mládenec, který si pral, uklízel, žehlil a vařil, nyní svoji práci nyní považuje za zásluhy pro rodinu. Podle mě to ale ohromně vyhrál, nemusí žehlit!:-) A tak o víkendech vybuchuju. On si svojí potřebu spánku okecá, ale já málokdy.:-) Odpočívá rád doma, pro mě práce navíc, která nebývá doceněná. Řvu jak tur, valím oči a odmítám se usmiřovat.
Ale jak jde čas a děti rostou, měníme se i my a věci také. Díky tomu, že si dokáže dopřát, můžu dopřát i sobě, respektive se to od něj učit...a to se mi líbí ... už nebudu pít, měla jsem dvě deci vína a jsem moc pozitivní.
Mimochodem...dneska bylo z D1 u Říčan vidět Krkonoše a Trosky. Nepamatuju si, kdy byl tak čistý vzduch.
Dobrou noc.:-)