DARUMA: docela souhlasim, myslim, ze v cloveku je nejaky zivotni hlad, ktery musi umlcet, jinak zadne spocinuti v chladu nirvany neustoji - nevyzite touhy v nem mu to nedovoli. tedy si hraje s tim a s tim, az uz ma dost zivotnich zkusenosti.

Jeste k te zivotni angazovanosti a k tomu konani obecne. Mne se deje to, ze cim dele praktikuju, tak tim vice zacinam videt, jak je vsechno v podstate hopeless. Narodime se sami, umreme sami a mezi tim se vsemozne snazime potvrzovat vlastni existenci skrze nespocet ruznych aktivit a cinnosti (prace, vztahy, zabava atp.) Trosku mi to evokuje krecka bezhlave beziciho v takovym tom kolecku. Jako kdyby vsechny ty cinnosti mely za ukol pouze zamaskovat nejakou hlubokou existencialni neurozu. Jediny, co se podle me z toho trosku vymyka je aktivita zamerena pro dobro druhych a muze to mit ruzne formy - snazit se dobre vychovat vlastni deti, mi dobry vztahy se sousedama nebo se proste jenom chovat slusne a ohleduplne. Teda ne ze bych jenom sedel na prdeli a nezakousel radost, spis je to jen takovy zivotni "view". :-)

A_NICK_MARDER: ne nutne. zatezove zkousky potrebujes, abys vyzkousel a prekonal svoje limity. mezitim je priprava a zivot. ty byvaji proste, nenapadne. pokud nejsi ministr :o). ja myslim, ze je potrebny urcity predpoklad, predpodminka.. moudrost? zasveceni? spravne pochopeni a zamer? ja nevim, co to je. pak at pujdes kteroukoliv cestou, dojdes na ni uspechu. jsou lidi, kteri dosli v klastere, ale velka cast lidi ne. jsou lidi, kteri dosli v zivote, ale vetsina ne. imho na prikladu mahasidhu (kolik jich bylo? 84?) muzeme videt, ze realizovat se da skoro v jakychkoliv podminkach. ale.. mozna by bylo dobre se zeptat.. cim jsi ochoten zaplatit? ja jsem presvedcen, ze dokud nejsi ochoten zaplatit jakoukoliv (nejvyssi) cenu, tak neuspejes. protoze se ti nepodari svazat roztristene zajmy a tendence v bytosti v jednom okamziku do jednoho proudu/bodu - blik.

KUATO:
YMLADRIS: Jéžiš, vy místo toho, abyste člověku poklepali na rameno, jak je prima, že na starý kolena sklopil uši a rozhodl se nějak vypořádat s vlastnoručně vymaštěným dogmatem, zatáhnete za všechny neurotický lana a táhnete, aby se rozeběhl.:-) Jsem starší dáma, dogmata likviduju svým tempem...:-)

Ale druhá část by byla:

"Milá dcero,
na tvoji žádost o reklamaci nereflektujeme.
Co sis natropila, to sis natropila.
Koukej si vážit toho, že umíš mít ráda.
Stesk holt k lásce patří.
Umírala jsi na něj celý dětství.
Než sis náš produkt pořídila,
bylas kus afektovanýho ledu.
Umíš borůvkovej koláč?"

YMLADRIS: tak jo, vzdavam se, nemohu se hadat sam se sebou :o).

jen bych k tomu dodal, ze aby se clovek mohl ucit od zivota, tak musi zit, musi neco delat. vlastne ne neco, musi hodne. proste tu transformaci silu maji extremni situace. clovek, ktery pod pojmem zivot vnima grilovacku u vychlazeneho piva, ten ma velmi malou sanci, ze narazi na transformaci okamzik - mozna kdyz mu umre nejaky blizky clovek a rosype se mu svet. nekde jsem cetl, ze bezny clovek ma v zivote tak tri, ctyri momenty, kdy muze udelat nejakou zmenu. vic neni bdely, jede ve vyjetych kolejich. pak ho sejme nejaka nemoc nebo nehoda nebo umrti a... kdyz clovek cvici bdelost, muze delat vypady mimo mnohem casteji. proto ma smysl delat silenosti jako magie, alchymie, extremni meditacni sezeni (horolezectvi, extremni formy turismu..) protoze se clovek blizi svym limitum a ve chvili, kdy mu zacina horet koudel u prdele, tak samotna zivotni sila, zivotni pud, oziva, aby mu pomohla prezit. v TUHLE chvili to jde.

KUATO --- 9:49:19 14.8.2008
DARUMA: nesouhlasim s tim, ze clovek musi sedet uteceny v jeskyni, aby pokrocil ve sve praxi a ve vysledku dosahl Probuzeni. ano, jiste, je treba mit dost volneho casu, aby se dalo praktikovat (ve smyslu zkoumat v sobe v klidu pocitovou pavucinu vnitrniho sveta, nastolovani stavu, ktere nam nejsou vlastni..), ale on ten zivot sam je skola. tak jak vesmir funguje, tak je to tlaceni na bytost vnejsimi nebo vnitrnimi udalostmi.

ja jsem se treba hafo veci naucil ze zivota - treba pobyvani v Pritomnosti. vytaceli jsme s tchanem med v kocovnem voze. ma tam 12 silnych vcelstev, vezme to tak vzdycky 10-12 hodin prace. bylo to zaparkovane na miste, kam cely den svitilo slunce, takze ve voze bylo tak 45 stupnu. bylo to uz posledni toceni, takze vcely nemely moc pastvu a drzely se vevnitr. byly vsude, na nic se nedalo bez rukavic sahnout, ze stropu visely chuchvalce, topily se v medometu, v kybliku, vsecko bylo umatlane od medu, nedalo se poradne sednout, protoze lezly po kalhotach a hned jsi dostal zihadlo do prdele.. rikal jsem si, kurva jeste tri hodiny, to tu zdechnu, bylo to absurdni, kroutil jsem se jako had, abych unikl z te situace, abych premostil ty tri hodiny, ale nebylo kam utect. byl tu jen ledovec nehybneho vlekouciho se casu. tri hodiny zasranych vcel a hicu. mysl na to tlacila, natahovala se do doby, kdy uz bude klid, chtel jsem to vsechno kolem sebe rozmlatit, myslel jsem ze se zblaznim, nenavidel jsem toho stareho hajzla, ktery si vedle za zastenou pobrukoval a podaval porad dalsi a dalsi ramky zajebane vickama pres celou plochu. Dalo se to velmi dobre identifikovat, co je to ta strast. Pak jsem si vsiml, ze to jde i jinak, ze tato rovnice ma reseni. to reseni bylo vysrat se na vsechno krome preziti jedineho okamziku - tohoto okamziku, stale znovu a znovu. v tom okamziku mysl stala, nebyly zadne myslenky, intelekt byl pouzitelny - na zavolani, byl to velmi uvolnujici stav, spontanni, maximalne energeticky usporny, skutecna reakce na skutecny stav okoli. dnes si ho mohu vyvolat v podstate kdykoliv. nekdy, kdyz to ale nejde, protoze jsem "v pohybu" aniz bych si uvedomil, ze dosahovani je v primem rozporu s tim, co hledam, vzpomenu si ta ten vuz a na to "prijeti". chapiso?