INK_FLO: a ja tyhlety rozdily mezi latkami, ktere maji shodnou molekulu, beru jako indicii, ze chemie jeste ceka na svuj prechod z newtonovske etapy do einsteinovske (nebo tak neco); ze struktura te latky je vyznamna vec, ale neni to jediny aspekt, ktery na zive organismy pusobi. Tein neni to same co kofein, prece. (Nevim ale zda jsou nejake pokusy/studie, ktere to na lidech potvrzuji.) Ohledne chapani zivych systemu jsme zatim ve stredoveku

PIZI: to neni jen o kofeinu nebo jinych drogach. sdilena iluze se stava ve spolecnosti realitou. a nase spolecnost je na iluzich postavena. predevsim na te, ze nase penize jsou v bance a kdyz si pro ne prijdem, tak je taky vsichni dostanem.

pro me je to autor, ktery dokazal napsat predehru k Orwellovu 1984 a povedlo se mu to uz v roce 1953 :) tak jeste posledni citat k tematu a pak uz s tim dam pokoj :)

Nebylo divu, že Babsonovi nevadilo, že kolem slídí poli­cie. Nebylo divu, že je vládnoucí síly nechaly volně vstou­pit. Nebyla tady žádná politická vězení, žádné pracovní skupiny nebo koncentrační tábory... nebylo jich třeba.
Mučírny a vyhlazovací tábory byly potřebné, až když selhalo přesvědčování. A zde přesvědčování fungovalo per­fektně. Policejní stát – vláda teroru – přicházel ke slovu ve chvíli, kdy byl totalitní aparát na pokraji zhroucení. Dřívější totalitní společnosti byly nedokonalé. Vládnoucím silám se nikdy nepodařilo proniknout do všech sfér života. Ale technologie komunikace byly stále dokonalejší. i Před očima se mu uskutečňoval první opravdu úspěš­ný totalitní stát: neškodný a banální. Poslední stádium – hrozné, ale naprosto logické – nastane, až bude všem nově narozeným chlapcům dobrovolně a s radostí dáváno jméno John Edward.

„Chcete tím říci, že jste vytvořili plán s cílem přetvořit lidi podle Yancyho vzoru?“ zeptal se Taverner.
„Nemohu přesně říci, co je konečným cílem toho všeho. Pracoval jsem jako scénárista reklam pro společnost ústní hygieny. Mocnosti na Callisto si mne najaly a nastínily mi, co chtějí, abych dělal. O účelu celého projektu se mohu jen dohadovat.“
„Mocnostmi myslíte vládnoucí radu?“
Sipling se ostře zasmál. . .
„Myslím obchodní syndikáty, které vlastní tento měsíc, jak tu stojí a leží. Neměli bychom tomu ovšem říkat měsíc. Je to planeta.“ Hořce se ušklíbl. „Zdejší, mocnosti očividně sestavily velký program, který vyvrcholí absorbcí jejich obchodních konkurentů na Ganymedu – až se tohle podaří, budou mít všechny Jupiterovy měsíce pevně v rukou.“

„To máte zatracenou pravdu. A aby mohli začít vál­ku, musejí srovnat obyvatelstvo do jedné řady. Pravda je taková, že lidé tady nemají co získat. Válka by skoncova­la se všemi malými podnikateli – a tím by se soustředila moc mezi menší počet lidí – kterých je i teď dost málo. Aby donutili osm milionů lidí tady na Callisto podporovat válku, potřebují tupou, poslušnou veřejnost. A oni ji brzy budou mít. Až tahle Yancyho kampaň skončí, lidé tady na Callistu budou souhlasit s čímkoliv.

PIZI: nebo bychom mohli zformulovat story o Vychodoindicke spolecnosti, ktera brity tezce navykla na caj, spustila tim narodu imperialni choutky a sama se stala prvni korporaci...

Mě se líbí zamyšlení nad tím co kofein dělá se společností. účinky na jedince jsou známé, ale tady bych se spíše zamyslel nad společností. Jestliže je vnímání mnoha členů společnosti posunuto směrem ke kofeinovým stavům, asi se to projevuje.

pro ty, co nemaj radi sci-fi, jsem vytrhnul jen odstavec, pro porovnani s nasi medialni realitou.

Rostlo v něm podivné podezření. Na některá témata ano. Na méně důležité záležitosti měl Yancy přesná pra­vidla, vymezené hranice, odvozené z bohatého zásobníku lidových moudrostí. Ale hlavní filozofické a politické otáz­ky, to bylo něco jiného.
Taverner vytáhl jednu z mnohá kazet označených slo­vem ‚Válka‘ a zběžně si ji přehrál.
„...jsem proti válce,“ slabikoval Yancy hněvivě. „Něco o ní vím. Zažil jsem si své.“
Následovala montáž bitevních výjevů: válka mezi Jupi­terem a Marsem, ve které se Yancy vyznamenal statečnos­tí, starostlivostí o kamarády, nenávistí k nepříteli, úžasnou paletou pravých vlastností.
„Ale,“ pokračoval Yancy pevným hlasem, „cítím, že naše planeta musí být silná. Nesmíme se pokorně vzdá­vat... slabost vyvolává agresi a útočnost nepřítele. Slabos­tí bychom podporovali válku. Musíme se obrnit a ochránit ty, které milujeme. Celým svým srdcem a duší jsem proti zbytečné válce, ale říkám znovu to, co jsem opakoval už mnohokrát předtím, člověk muší vykročit a bojovat spra­vedlivou válku. Nesmí couvat před vlastní zodpovědností. Válka je strašná věc. Někdy ale musíme...“
Když Taverner vracel kazetu na místo, uvažoval, co vlastně k čertu ten Yancy řekl. Jaký byl jeho pohled na válku. Zabíral asi sto jednotlivých kazet s páskou. Yancy byl neustále připraven řečnit na taková důležitá a velkole­pá témata, jako byla Válka, Planeta, Bůh, Daně. Ale říkal vůbec něco?
Tavernerovi přeběhl mráz po zádech. Na specifické – a primitivní – záležitosti měl Yancy jednoznačné názory: psi jsou lepší než kočky, grapefruit je bez špetky cukru příliš hořký, je lepší vstávat ráno brzy, příliš mnoho pití škodí. Ale co se týkalo velkých témat... pouhé vakuum, naplněné prázdným duněním ušlechtilých frází. Veřejnost, která s Yancym souhlasila v názoru na válku, na daně, na Boha a na planetu souhlasila s ničím. A se vším.
Na důležité věci neměli vůbec žádný názor. Oni si pou­ze mysleli, že mají názor.
Taverner začal rychle prohlížet kazety se závažnými té­maty. Bylo to jedno a to samé, od začátku až do konce. Jednou větou Yancy něco prohlásil, druhou větou to vzal zpátky. Jediné, o co šlo, bylo chytré odvolávání, šikovná negace dříve řečeného. Ale divák odcházel s pocitem, že právě strávil bohatou a pestrou hostinu vědění. Bylo to úžasné. A bylo to profesionálně provedené: všechno bylo svázáno dohromady tak dokonale, že nemohlo dojít k žád­nému selhání.
Neexistoval nikdo neškodnější a prázdnější než John Edward Yancy - model "obyčejného člověka". Vypadal až neskutečně.

asi nejsem na tyhle latky moc citlivy. caj mi nic nedela i kdyz vypiju dve konvicky a kafe nebo red bull si musim dat dve aby to melo aspon trochu citelny ucinek. vylozene spatne mi z tehle drog, ktery uz nadale hodlam omezit jak jen to pujde, udelal jen Monster juice, coz je stava, kterou vetsinou pije tohle vyfetovany decko.
Here Comes Honey Boo Boo - Psycho Beauty Pageant High On Caffeine!! Too Funny!! - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=wgB2CQxRvps

tezko rict jestli je zdravejsi si po party v 7 rano dobit baterky na cestu domu mini lajnou speedu, nebo red bullem .. obe latky mi prijdou vysoce nebezpecne srovnatelnym zpusobem, tak si davam pozor na obe a radsi podlehnu tomu kofeinu ;)

ale to honey boo boo decko je celkem vystraznej priklad toho, co kofein dokaze .. a taky toho, co dokaze vyplodit dnesni spolecnost. nemluvim jen o zfetovanym decku a matce co se zivi jeho ukazovanim v ubohejch sou , ale hlavne o lidech co ten televizni porad tvori a o tech, kteri ho konzumujou a o spolecnosti, kde tohle kvete. tuhle jsem videl porad s oprah winfrey a neveril svym ocim co za sracky se na me vali. prectete si od P. K. Dicka povidku "Styl Yancy" to je presne o tomhle nenapdanem vymyvani mozku. zacne to politicky korektnim povidanim a skonci emocionalnim klystyrem, ktery vam umozni zapomenout na ubohost sveho pachteni v soukoli absurniho stroje a absolvovat dalsi kolecko. ta transformace o ktere tu mluvime muze probihat obema smery a rekl bych, ze tohle vytycilo presne ten opacny smer, nez jakym bychom se tu asi chteli ubirat :)

v tehle sbirce povidek vysla ta "Styl Yancy" - kdo jste to necetl, tak doporucuju touhle zacit ;)
Philip K. Dick - Zlaty Muz.rtf | Ulož.to
http://ulozto.cz/xD6Y361/philip-k-dick-zlaty-muz-rtf
btw. P.K.Dick bral jednu dobu amfetaminy a psal pres 60 stranek denne. pak po case zjistil, ze ma specificky metabolismus na ktery temer neucinkuji a cele to bylo placebo..

A berete v potaz jakou kávu pijete a jakým způsobem připravenou?

INK_FLO: kofein resim taky, vlastne uz leta, posledni dobou se ze zavislosti na nem konecne dostavam:)

Nedavno jsem si dala 3 tydny uplne bez, po delsi dobe, a znova se mi pripomnelo,co vlastne taky vim davno,ze pro mne plati: kvalita vedomi bez kofeinu nebo alespon bez jeho soustavnyho prisunu denne, je opravdu jina. Klidnejsi, jemnejsi, soustredenejsi. V mym pripade tahle droga osobnost a chovani urcite ovlivnuje. Netvrdim ale,ze to plati obecne,celkem zjevne kofein hodne drazdi moji konkretni konstituci,a jine tolik ne.

Momentalne mam dojem,ze jsem schopna uzivat mirne:),piju obcas caj a pak si vychutnam tu docela silnou zmastenost. Mockrat jsem se ale taky uz presvedcila,ze je to zavislost dost silna a zaludna,kafe a energydrinky mi vylozene nedelaji dobre a pritom by bylo velice snadny zase zacit,staci si dat:)

Kofein je imho dost zasadni systemova droga a formuje nas svet daleko vic nez si uvedomujeme

EVA_: alergie byla taky vlastně..ale tady u sebe vidím souvislost i s nadužíváním cukru..což je zase následek fluktuující hladiny krevního cukru při užívání kofeinu a následný craving po sladkém. možná to tak nemá každý, ale pár lidí okolo mne a já sám ano.

YMLADRIS: pekny prispevek, jen ten posledni radek mi prijde trosku pritazeny za vlasy, i kdyz asi chapu, jak to myslis.

EVA_: soucasti moji duchovni cesty je podnikat kroky, ktere snizuji rozdil mezi praci, dusevni praci a duchovni praci :)

Pod pojmem duchovni prace si predstavuji, ze dotycny jedinec ma nejaky vyklad sveta zahrnujici nejakou transcendenci vodnekud nekam (cestu), veri na nejake metody na teto ceste, ktere ho mohou priblizit k plodu cesty. Duchovni prace je provadeni tech metod. Pises "neptam se na praxi ale na konani" coz tezko rict jak se ale da konkretne rozlisit. Budes-li jeptiska v klastere, tak prochazka kolem reky prodchnuta uzasem a vdecnosti za stvoreni (modlitbou beze slov) je duchovni prace [ delas to timto zpusobem schvalne za nejakym ucelem ]. Umyvani zadku lidem v hospicu to samy, atd., idealne jakekoliv konani probiha jako oslava Boha a svedectvi o Nem.

Tytez ukony ale v kontextu jinyho cloveka muzou fungovat jinak... zalezi kdo si co mysli o tom kam jde a jak moc vedome tam jde.

A pak je docela rozdil v tom, jak se to jevi z muzskeho pohledu (duch jako neco mimo tento svet) a z zenskeho pohledu (duch ve vsem)