YMLADRIS: Který opravdový filosof si klade malé cíle? :) Velice pěkně obsah knihy shrnuje Adam Boržič ve své recenzi v Tvaru (dal jsem na ni odkaz na databázi knih), rovněž si lze udělat dobrý obrázek z autorova blogu, kde má zveřejněný úvod knihy (také odkaz na DBK).
Pro mě je to naprosto nový obzor, tudíž od toho zatím nemám ještě dostatečný odstup a nedokážu to asi nějak produktivně shrnout. Když nepočítám ten úvod, jsou to celé opravdu pouze fragmenty, i když velmi výstižné a provázané, takže tu je ta fragmentárnost a nesystematičnost spíše plus (podobně jako u Nietzeho apod.). Hodně tam kritizuje psychoterapeutickou praxi a ve svých nárocích jde ještě dál než daseinanalýza, dost na úrovni a pádně kritizuje také soudobý akademický provoz, naváží se i do akademické hermeneutiky a fenomenologie, atd.
K hlavnímu cíli knihy asi lépe slovy samotného autora :) ... "Naším úkolem i privilegiem je, že se smíme pokoušet dospět k transcendentnímu cíli. Kosmický Člověk, nakolik je padlým Adamem, se touží zacelit v jednoho Krista v každém z nás. Překonat fragmentaci, stáhnout se z rozptýlenosti, usebrat se do vnitřně jednotného celku uspořádaného na půdorysu vůdčí duchovní Kvality a takto se odevzdat transpersonálním silám božského Soucitu, stát se vybroušeným drahokamem propustným pro zář smyslu, živým kamenem ve stavbě domu světa – to je posvátné dějství, jemuž se smíme a máme dát do služby. Tato kniha nemá jiný smysl než právě tomuto procesu napomáhat."