DARJEEL: Pokud vím, tak není. Ale čím se živí, to nevím... Jinak bych to asi neformuloval tak, že "kritizuje a říká, jak se to má dělat", ale spíše že poukazuje na určité nedostatky v myšlenkových základech psychoterapeutické praxe, respektive samotných psychoterapeutů a předkládá své porozumění kořenům určitých problémů. Asi zase lepší odcitovat:
"Člověk naší kultury, který kráčí po Stezce transformace a tím se (někdy i náhle) probouzí, si může ve vypjatých chvílích zcela vážně (a do značné míry právem) klást otázku, jestli se „nezbláznil“, případně jestli se nestává „bohem“.[4] Glorifikace, patologizace či bagatelizace takových stavů a zkušeností pomůže jen málo; tato práce chce napomoci jejich začlenění do smysluplného metafyzického kontextu, v němž je nebude zapotřebí odvysvětlovat ve jménu krajně problematické a až k směšnosti bláznivé „normality“ běžného nastavení mysli. Právě tato sekvence zkušeností je tím, oč v individuálním životě nakonec jde – skrze její cyklické opakování se samotná individualita modifikuje, překračuje a otevírá do nekonečného prostoru transpersonálního života, což je jediná perspektiva, z níž se může jednotlivcovo plahočení pozemským slzavým údolím zjevit jako smysluplné.
A právě to je hlavní důvod, proč si – leckdy trochu nevybíravě – dovoluji tu a tam něco podotknout k současnému psychoterapeutickému provozu. Formulováno pozitivně: mám za to, že by filosofie operativní celostnosti (nebo její obdoba) mohla posloužit jako metafyzické podloží terapeutické praxe, jehož prostřednictvím by se navíc terapie sama mohla pochopit ve své dějinnosti a najít ve směřování z neřešitelných aporií individuální existence k plnosti transpersonálního života svůj smysl a cíl. Absence smysluplného filosofického založení a historického vědomí by měla trápit především samotné terapeuty, protože právě zde jsou zjevné slabiny jejich oboru, jejichž vinou trpí především klienti."
TADYTOMAS: jeez, co jsem to provedl s tím Nietzschem... :)