KUATO: tak to servani, ze mam v rukach nasrane, to na me mivalo presne opacny ucinek, nez ze jsem si zacala davat pozor. V momente, kdy jsem nejaky ten nastroj mela v ruce znova, se mi promitlo, ze mam v rukach nasrane, a bylo to jeste horsi. A mam to dosud, kdyz me nekdo takhle serve, tak se mi zatemni a nejsem schopna se na to soustredit. Mozna by bylo lepsi ukazat, jak se to ma chytit a jak se s tim mam zachazet... nekdo je holt vice sikovny a nekdo mene a rvat na nekoho, ze je nesikovny je akorat kontraproduktivni. To je jak rvat na hlucheho ze ma nasrane v usich...

YMLADRIS: je to tezke s tou vychovou. ja nevim co je spravne. kazdy rodic asi dela co umi. tuhle jsem chtel vecer rozjimat a decka se ke me nahrnuly a chtely si povidat, no tak jsem je nechal mluvit a ony mluvily a mluvily o ruznych vecech a ja si uvedomil, jak malo je vlastne znam. jako by lidska osobnost byla tvorena nekolika vrstvama "nanosu, memu, hodnot", z nichz nektere jsou v podstate kulturni a ty jsou tak uzce svazany s dobou a hodnotama, ve ktere clovek vyrusta, ze generacne se nedaji predat. jine jsou vazane na zivotni zkusenosti, na zpusob zivota, ty uz se treba lip daji ziskat, kdyz by ses dostala do vhodnych podminek. no a neco maji geneticky a neco okoukaji od rodicu (hodnoty, ktere u rodicu obdivujou nebo vuci kterym se naopak vyhranujou). osobne mi prijde, ze decka jsou vlastne takovou aktualnejsi podobou nas samych. aktualnejsi ve smyslu lepe adaptovane na aktualni zmenene podminky. budou muset samy vybojovat svuj boj, sve pravdy, obhajit sve hodnoty nebo selhat. nejsou primo zasazeny nasimi zivotnimi zkusenostmi, jsou jimi ovlivneny jen v prefiltrovane forme pres nas. takto ja chapu vyvoj spolecnosti. vlastne si myslim, ze kazda dalsi generace stoji na ramenach te predesle. co predci udelali dobre, o to snazsi maji podminky mladi a naopak. nekdy je tam videt reverze - rodice udelali dobre, ale mozna az moc dobre a mladi na to spolehaji, az utrati co stari nashromazdili. proste je to tezke ten vyvoj.

osobne mi neprijde spatne je obcas konfrontovat se silou, kor, kdyz delaji uz picoviny pres miru. jakoze kdyz synator podkopl dcerecce zidli a ja s ni musel jet s otresem mozku do nemocnice a jeste 2x na kontrolu pozdeji, nebo ji o rok pozdeji nejak podrazil nohy a rozsekla si bradu, ze jsme to jeli sit, tak to asi tezko muzes cekat, ze ho poviskam ve vlasech a fouknu mu za ousko a poseptam neco jako "i ty nas maly zlobilku, tatinek si pujde tuhle s placici sestrickou posedet na pohotovost a ty nas zatim pockej u televize a tady mas cokoladu, aby ti to lepe ubihalo". proste svet a buh nejsou dobri. nejsou JEN dobri. maji vsechny barvy. zidi jako narod tohle treba pochopili az kdyz zazili holocaust, kdy jim sest milionu dusi vyletelo kominem. no a deti zijou ve sve bubline iluzorniho sveta, ochrany, kterou jim poskytujeme. vsechno je cool a vsechno se okeca a mrtvi v televizi nejsou ani tak uplne mrtvi a vsechno je hra. samozrejme je to hra, kdyz se to tyka druhych, ne jich samotnych. kdyz nedame dva dny nazrat a vodu kralikovi, tak nam to nevadi. je to hra. beda kdyby ale nekdo nedal dva dny nazrat nam. to bychom kriceli jaka se nam deje krivda a dovolavali se prav. je hra, kdyz bijeme a posklebujeme se slabsimu spoluzakovi, sranda prestava, kdyz nas fort chytne za limec a hodi pres celou mistnost vzduchem a jeho vztek naznacuje, ze to bude bolet, ta bezmoc a ponizeni tvari v tvar hrube sile, proti ktere jsou uplne bezbranni. ach i detsky mozek vidi tu analogii se situaci, ktera byla jen o par minut driv, kdy oni byli v roli toho silnejsiho vuci slabsimu sourozenci. inu nedelej druhemu to, co nechces, aby druzi delali tobe.. proste realita je kosata a barevna a dite by melo mit prehrsel zkusenosti z ruznych oblasti. byt u zabijeni zvirat neni obcas spatne. kdyz se propichne tepna a krev vychvistne do kybliku. nekdy si to ti mali hajzlici odzvraci, protoze je to najednou kurevsky realnejsi, nez kdyz hrajou nejakou debilni pocitacovou hru a tam mohou prejet tankem pesaka.. cinani meli prislovi "dite, ktere nepozna hlad, neni dobre vychovane". tim bych asi uzavrel sve okenko k vychove deti.

GORG: ty vole, az u tech jahod koupis sazenice, a rucne pohnojis a poryjes tu zem a budes se o ne starat a zalivat a okopavat plevel, tak budes chapat, proc rodice krici na haranty, aby do nich nebehali. do te doby si podobne moudra odpust. a to nejsou jen jahody. zivot je plny mist, o ktere rodic pecuje, aby i tomu decku ty jahody a dalsi veci, zdrave a vyzrale, to nejlepsi co je schopen zajistit, mohl dat. a haranti jsou proste nekdy neskutecne destruktivni a nici a neresi, ze to co je niceno je podlozeno desitkama hodin fyzicke prace rodicu. jsou to proste mali kurvilci (kurvilek = schopny zkurvit i kovadlinu) - ja to svojim smradatum obcas rikam, a oni prikyvujou jako ze chapou. chapou, ze obcas dostanou servane nebo narezane, protoze neco znici v bujnosti. a ja zase chapu, ze oni nemohou jinak. vzajemne na sebe nejsme nahnevani. zivot uz je proste takove zpicene misto, ze nekdy nemas na vyber.

YMLADRIS: jo, ja sem neco pridam, jen si k tomu musim udelat cas, abych si to promyslel :o). Sile a Hermovi trikrat zdar! :o)

YMLADRIS: Takhle mi to prijde nejblizsi ale jako nerodic mozna az moc teoreticke... narazove..
Ale proto nechci kecat treba lidem okolo, jak vychovavaji sve deti. Kdyz na ne sislali, chovali se k nim tak nejak klasicky, jak i ja byl vychovan. Sledujic jak jim instruji socialni protokol. O zdraveni treba - kazdyho zdravit. Dodnes jsem z toho mel trauma presne z tehle neskosne interakce, kdy jsem pry rodice zapomnel pozdravit. Ty sceny kolem toho. Ted to vidim treba u malyho od brachy. Nechci do toho kecat, ale to dite fakt nebude blby. Ja bych zdravil lidi. Jen bych do toho netahal ten stres. :-)
On ten pozdrav stejne nema jinak vyznam. Krom aby rec nestala ,) Kdyz vidim, jak ho s tom prudej, mam chut zasahnout... ale muj experiment to neni, si pak reknu.

Nejvic me asi dostal, kdyz synovec v tech svych 1-2 letech rekl mi "Neboj se" tak nejak do placu pri prichodu. Kdyz jsem se zajimal o psychologii a i analyzoval svoje detstvi, jsem dostal strach deti nejak blbe ovlivnit. Udelat nejaky spatny imprint. On jakoby to vycitil. Timhle fakt pobavil, jak je to maly buddha se pozvolna dostavajici do hmoty :) Neboj se a usmev :)

MICHAL_R:
YMLADRIS: díky za reflexi. bude asi nejlepší nechat být a pokud, tak ukazovat nenásilně, jak to také může být... a sledovat a učit se

aneb, nedávno jsem narazila na tento citát, a chtěla bych na to nezapomínat, kéž bych vždy dokázala být takhle (u)vědom(ěl)á: "Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Jsou synové a dcery Života, toužícího po sobě samém. Přicházejí skrze vás, ale ne od vás. A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří."
Chalíl Džibrán

FRUTAA1: "pozitivni varianta": Je rada rodicovskych pristupu, ktere deti berou jako 'spravne', jako ze jsou uplne v poradku (Naomi Aldort, Koncept kontinua, dr. Karp ....). Ze jsou ok. Akorat jim chybi zkusenosti, ktere proste postupne ziskaji metodou zkoumam a zazivam. Takze muzes delat toto. Videt ve svym decku tak pokrocilou duchovni bytost jak jen chces. Je to tvuj malej kolega. Vsechno uz to vi, ma, vidi... akorat ted bude nejakou dobu interagovat se svetem vsema zpusobama, aby zjistilo kde se to ocitlo a nachodilo si nejlepsi zpusoby jak tady fungovat. Ty muzes k nemu pristupovat jako velvyslanec nasi reality k vzacnemu cizinci, kterej zatim nic nevi, ale ma obrovskej potencial. Je nadherne neponicenej, uzasnej. Zatim neumi nase veci, nevi jak zachazet s emocema, s lidma, s vecma, janevim s cim vsim, ale to je proste tim, ze je tu prvni den. Muzes k nemu citit uctu a byt pruvodce -- furt dokola ukazovat jak tady zijeme; ukazovat mu ty nejlepsi modely jednani, ktere tobe se libi. Seznamovat ho s tim jak veci jsou, ale "nevychovavat", nebuzerovat, neohybat, nevycnivat nad nej mocensky. Tisickrat ho budes muset omezit, zakazat atd., nez on si nachodi co a jak. ALe muzes absolutne se vybodnout na pouzivani treba strachu, trestu, odmen a takovychto nedustojnych blbin. Prijel kral z cizi zeme, ty jsi velvyslanec. Prekladas nas svet do jeho jazyka. Nejses jeho "matka" (ve smyslu buzerujici matka ktera ma za ukol ho zcivilizovat), on uz civilizovanej je, jen se uci nas jazyk.

"negativni varianta": Ty jako osoba mas nejaky ideal cloveka s vysokym poznanim. Napr. jestli to ma hozeny pres inteligenci, tvorbu, mysleni, citeni, pres lidi nebo spis pres svuj vnitrek, pres usporadanost nebo pres svobodu... je fakt hodne smeru. Pokud budes k diteti pristupovat jako ze uz je "nejaky", muzes vedome nebo nevedome do nej tlacit ten tvuj pohled na poznani (napr. ze ma pomahat lidem nebo byt chytrej nebo byt talentovany). (Pricemz ale jeho prirozenost introverta je na lidi spis kaslat a konstruovat stroje, nebo byt hloupej nebo byt fotbalista.) Whatever. Takze kdyz se tvoje predstava a jeho typ treba zoufale nesejde, tak by pro nej bylo byvalo lepsi kdyz by sis myslela ze je to jen blby decko a nechala ho vicemene bejt (jako mainstreamovy rodic), oproti tvym spiritualnim pocitum.

Jses srozumitelna? :) co ty na to

FRUTAA1: Mě přijde, že ta otázka je tak trochu i o tom, jestli (a pokud ano, tak do jaké míry,) lze "urychlit" duchovní vývoj druhého člověka - byť člověka tak blízkého, jako vlastní dítě - "jak si vzpomenout a jemu to připomenout..." Já nevím, ale mám takové osobní podezření, že to obecně moc nefunguje (někteří před tím i výslovně varují). Jak rychle budeme postupovat, jak rychle si budeme "rozpomínat", jak rychle nám některé věci "docvaknou" atd., je podle mého názoru taky do značné míry předurčeno karmicky, a uměle se to urychluje dost těžko.

Na druhou stranu, hehe, je samozřejmě otázkou, proč se narodil zrovna Tobě - třeba se narodil právě Tobě proto, abys mu to nějak "urychlila"... ;-)

ESTEL: Je to samozřejmě můj osobní názor, ale já bych holotropko do žita, zejména v těchto otázkách, tak úplně neházel (byť bych taky netvrdil, že to je úplně ta nejzásadnější technika vzpomínání a připomínání....)