QWWERTY: ja zase Jehovistum ve dverich tvrdil, ze na ne nemam cas, protoze prave obetujeme Satanovi kozu, nacez muj bratr zacal zevnitr dost presvedcive mecet. (Nebylo to sehrane, proste spontani improv)
Jednou jsem pak zvonici Jehovisty pozval k sobe domu a vzhledem k vzezreni uspesneho Talibance do nich zacal hustit Islam. Argumenty moc nemeli, ale vydrz ano, tak jsem nakonec ze zdi sundal mece, ze to vyridime tady a ted. Zdrhli sami.
Nejvic me nasrala Jehovistka, ktera do toho zatahovala sve male deti a zazvonila u me v 5. patre. Chytil jsem ve dverich za fligr psa, kterej se zacal tudiz skubat a rekl ji, ze ma 30 sekund na to, aby opustila barak, pak ze ho pustim. Popadla pod kazdou ruku jedno a po schodisti prakticky letela, cimzto si muzu priznat zpusobeny zazrak.

Muž jel autem, které se mu porouchalo blízko kláštera. Zaklepal tedy na vrata. Otevřel mu starý mnich. Muž mu vysvětlil, co se mu stalo a požádal o nocleh. Mnich ho milostivě uvedl do kláštera, hojně ho pohostil a dokonce mu opravil i to auto. Když se muž pokoušel usnout, zaslechl podivný zvuk.
Ráno se mnicha na tento zvuk ptal, ale ten jen řekl: "To ti nemohu prozradit. Nejsi mnich."
Muž byl sice zklamaný, ale poděkoval a šel svou cestou.
Po několika letech se tomu muži porouchalo auto před tím samým klášterem. Mnichové ho uvítali, pohostili a dokonce opravili auto. V noci uslyšel ten samý podivný zvuk, který už slyšel tenkrát před lety.
Ráno se ptal, co to bylo za zvuk, ale mnichové odpověděli: "To ti nemůžeme prozradit. Nejsi mnich."
"Dobrá, dobrá. Umírám zvědavostí. Jak se tedy stanu mnichem?"
"Musíš procestovat svět a pak nám říct, kolik je na světě stébel trávy a kolik zrnek písku. Když to zjistíš, staneš se mnichem."
Muž se vydal splnit tento úkol. Vrátil se za čtyřicet pět let a v klášteře oznamoval: "Procestoval jsem svět a zjistil jsem, na co jste se ptali. Na světe je 145 236 284 232 stébel trávy a 231 281 219 999 129 382 zrnek písku."
Mnichové odpověděli: "Blahopřejeme. Teď je z tebe mnich. Nyní ti ukážeme cestu k tomu zvuku."
Přivedli ho k dřevěným dveřím a opat řekl: "Ten zvuk je za těmito dveřmi"
Muž vzal za kliku, ale dveře byly zamčené. Řekl tedy: "Mohu dostat klíč?"
Mniši mu dali klíč a on odemkl dveře. Za dřevěnými dveřmi však byly ještě jedny - kamenné. Požádal o klíč k těmto kamenným dveřím. Mniši mu jej dali, on je odemkl a našel dveře vyrobené z rubínu. Požádal mnichy o klíč a když mu jej poskytli, našel další dveře ze safíru. Tak to pokračovalo přes smaragdové dveře, stříbrné dveře, topasové dveře a ametystové dveře.
Konečně mniši řekli: "Tak toto je poslední klíč k posledním dveřím."
Muž si oddechl, odemknul dveře, vzal za kliku a za těmito dveřmi celý ohromený našel příčinu toho divného zvuku. Ale tobě to nemohu říci, protože nejsi mnich.

Kněz a rabín měli své svatostánky hned vedle sebe a tak si koupili společně auto, aby mohli spolu jezdit do práce. Když rabín vykoukne z okna, vidí, že kněz polévá auto vodou, přestože je auto čisté. Přiběhne k němu a ptá se, co to dělá. Kněz mu odpoví, že ho podle křesťanského zvyku křtí vodou. Rabín odběhne, po chvíli se vrátí s pilkou na železo a autu uřízne 3 centimetry výfuku...

Chlápek, který smrděl jako lihovar, se těžce svalil na sedadlo v metru vedle faráře. Měl flekatou kravatu, stopy jasně červené rtěnky po tvářích a z půlky plnou láhev ginu čouhající v kapse. Vytáhl značně zmuchlané noviny a chvilku v nich četl.
Pak se ptá faráře: "Otče, nevíte, co způsobuje artritidu?"
"No, myslím, že nadměrná konzumace alkoholu a nevázaný sexuální život."
Opilec se s divným výrazem vrátil k novinám a pomrmlával si něco o nepochopitelných věcech a osudu.
Kněz chvilku přemýslí o tom, co řekl, a pak se opilci omlouvá: "Víte, nechtěl jsem být tak tvrdý. Jak dlouho máte artritidu?"
"Já ji nemám, ale tady píšou, že ji má Papež."

Jde farář po poušti a najednou se před ním objeví lev.
Farář se začne modlit:
"Pane Bože, dej tomuto lvovi křesťanské city."
Lev se postaví na zadní, sepne tlapy a říká:
"Děkuji ti, Bože, za jídlo, které teď přijmu."

Jde cestovatel jihoamerickou džunglí, když ho náhle obklíčí domorodci.
On na ně kouká, vidí ty napřažené oštěpy a šípy, povzdechne si a povídá:
"Jo, tak teď jsem v prdeli!"
Najednou se vedle něj objeví anděl a říká mu:
"Ne, nejsi. Seber ten velký kámen a vší silou s ním prašti do hlavy jejich náčelníka."
Cestovatel to udělá, náčelník padne mrtev na zem a anděl povídá:
"Teď jsi teprve v prdeli!"

Když Voltaire umíral, nikdo nevěděl co dělat, nakonec přeci zavolali kněze.
Kněz chtěl být raději důkladný, tak začal: Synu, odříkáš se Satana?
Voltaire: Drahý otče, teď mi opravdu nepřijde nejvhodnější doba začít si dělat nové nepřátele ...

Svatý Petr uslyší klepání na nebeskou bránu, otevře a uvidí tam stát muže.
Než se ho stačí na cokoliv zeptat, muž zmizí.
Po chvíli se klepání ozve znovu.
Když svatý Petr otevře, stojí před ním tentýž muž, ale v příští vteřině zmizí.
Poslyšte!"
zavolá za ním svatý Petr.
"Vy si ze mě děláte srandu, nebo co?"
"Ne,"
ozve se v dálce.
"Oni se mě snaží vzkřísit."

Ulicí Jeruzaléma běží Maří Magdaléna pronásledovaná davem, který chce cizoložnici kamenovat.
Ježíš ho však zarazí výzvou:
"Hoď kamenem, kdo sám jsi bez viny!"
Kameny padají z dlaní, jeden však přesto zasviští.
Ježíš zapátrá v davu a vyčítavě řekne:
"Ale mami...

Ježíš přijde znovu a hned vyrazí do Vatikánu.
- Poznáváte mě? Jsem tady, přesně jak jste doufali.
- Ale hned toho houmlesáka vyhoďte.
Dorazí tedy do Bílého domu.
- Poznáváte mě? Jsem tady, přesně jak jste čekali.
- Ale ať už tu toho hipísáka nevidím.
Vrátí se tedy nakonec do Izraele, prochází se po Tel Avivu.
- Opradu mě nikdo nezná?
Izák - No někoho mi ....ty poslechni .... rozpaž? No jasně! Sára honem, prkna a hřebíky, vždyť von už je tu zas!