Honza klečí v kostele před ukřižovaným a modlí se:
"Pane Bože, já vím, že si velmi trpěl, bičovali tě, korunovali, nadávali ti, ukrižovali tě, ale ženatý si nebyl."

GROBENIUS:

Kněz praví na mši svým věřícím:
"Příští neděli budu kázat o lži a chci, abyste si všichni přečetli sedmnáctou kapitolu Markova evangelia."
O týden později se před kázáním ptá z kazatelny, kdo všechno četl sedmnáctou kapitolu. Zvednou se ruce všech přítomných.
Kněz s úsměvem povídá:
"Marek má jen šestnáct kapitol. Takže teď začnu kázat o hříchu lži…"

V malém přímořském městečku ve Francii je páter v kostele již unaven ze zpovídání, když má nustále poslouchat, jak se mu lidé svěřují se svými nevěrami.
A tak na příštím shromáždění vyhlásí:
"Kdo se mi chce svěřit s tím, že byl svému manželovi nebo manželce nevěrný, stačí, když mi řekne, že spadl do zálivu."
Tato konverze se ujala a páter měl ulehčenou práci. Čas plynul a starý páter zemřel. Na jeho místo nastupuje nový.
Po několika dnech se objeví nový páter na policejní stanici:
"Měli bsyte něco udělat s bezpečností u zálivu. Neustále tam padají lidé!" povídá šéfovi stanice. Ten se pobaveně usmívá a doporučuje, aby to oznámil starostovi, to je jeho kompetence.
Páter tedy jde za starostou a říká mu totéž, co na strážnici. Starosta se strašně rozesměje, až se za břicho popadá.
Páter se strašlivě rozčílí:
"No to tedy není žádná legrace. Zrovna vaše žena tam minulý týden spadla šestkrát!"

Místní kněz vysvětloval svým ovečkám, jaký je rozdíl mezi jistotou a vírou:
"Tady v první řadě sedí sedlák Novák se ženou a třemi dětmi.
Ona ví, že jsou to její děti - to je jistota.
Naproti tomu on věří, že jsou to jeho děti."

Rabín a dva kněží si v rámci sbližování církví vyrazili na výlet. Byl horký letní den a tak nakonec celí zpocení s radostí uvítali fakt, že dorazili k malému rybníku s docela čistou a příjemně chladivou vodou. Široko daleko nikdo nebyl, takže vlezli do vody nahatí. Když vylezli ven, vzpomněli si, že o kousek dál na kraji lesa rostou maliny. Protože se chtěli ještě jednou vykoupat, rozhodli se, že na maliny dojdou nazí. Bohužel, zrovna uprostřed louky si všimli, že po cestě jde skupinka ženských z města. Rozběhli se tedy zpátky. Oba kněží si přitom rukama schovávali intimní partie, zatímco rabín si zakryl tvář. Kněží se tomu pak velice podivovali a rabín povídá:
"No nevím, pánové, jak je to u vás, ale v mé kongregaci je to tvář, podle které mě může někdo poznat."

Jede farář autem, když vtom najednou vidí u cesty billboard, na kterém je obrázek ukřižovaného Ježíše a nápis: "Naše hřebíky udrží všechno!"
Farář jde za ředitelem firmy, která vyrábí hřebíky a říká mu: "Tohle přece nemůžete takhle nechat, uvědomte si, že to uráží mě a tisíce dalších lidí, takhle to prostě nejde!"
Ředitel se nakonec nechá přemluvit a řekne: "No dobrá, zítra už tam bude něco jiného, přijďte si to zkontrolovat."
Spokojený farář se vrací domů a druhý den se vypraví po stejné cestě zkontrolovat billboard, jede kolem a vidí, že na billboardu leží Ježíš spadlý pod křížem s nápisem: "S našimi hřebíky by se tohle nestalo!"

Šel farář s předsedou KSČ a domlouvali se o práci na vesnici. Potkali starého cigána.
Cigán pozdraví: "Čest práci, soudruhu přesedo," a v zápětí řekne: "Pochválen Pán Ježíš Kristus, pane farář."
Farář a předseda se na sebe podívali a řekli si, že si ho musí vyzkoušet, ke komu se hlásí víc.
Farář se zeptá: "Cigáne, kdo stvořil svět?"
Cigán na to: "To je jasné, přece Pán Bůh, pane faráři, ale především zásluhou Sovětského svazu, že soudruhu předsedo, ještě doplnil cigán."