GROBENIUS:

Kněz praví na mši svým věřícím:
"Příští neděli budu kázat o lži a chci, abyste si všichni přečetli sedmnáctou kapitolu Markova evangelia."
O týden později se před kázáním ptá z kazatelny, kdo všechno četl sedmnáctou kapitolu. Zvednou se ruce všech přítomných.
Kněz s úsměvem povídá:
"Marek má jen šestnáct kapitol. Takže teď začnu kázat o hříchu lži…"

V malém přímořském městečku ve Francii je páter v kostele již unaven ze zpovídání, když má nustále poslouchat, jak se mu lidé svěřují se svými nevěrami.
A tak na příštím shromáždění vyhlásí:
"Kdo se mi chce svěřit s tím, že byl svému manželovi nebo manželce nevěrný, stačí, když mi řekne, že spadl do zálivu."
Tato konverze se ujala a páter měl ulehčenou práci. Čas plynul a starý páter zemřel. Na jeho místo nastupuje nový.
Po několika dnech se objeví nový páter na policejní stanici:
"Měli bsyte něco udělat s bezpečností u zálivu. Neustále tam padají lidé!" povídá šéfovi stanice. Ten se pobaveně usmívá a doporučuje, aby to oznámil starostovi, to je jeho kompetence.
Páter tedy jde za starostou a říká mu totéž, co na strážnici. Starosta se strašně rozesměje, až se za břicho popadá.
Páter se strašlivě rozčílí:
"No to tedy není žádná legrace. Zrovna vaše žena tam minulý týden spadla šestkrát!"

Místní kněz vysvětloval svým ovečkám, jaký je rozdíl mezi jistotou a vírou:
"Tady v první řadě sedí sedlák Novák se ženou a třemi dětmi.
Ona ví, že jsou to její děti - to je jistota.
Naproti tomu on věří, že jsou to jeho děti."

Rabín a dva kněží si v rámci sbližování církví vyrazili na výlet. Byl horký letní den a tak nakonec celí zpocení s radostí uvítali fakt, že dorazili k malému rybníku s docela čistou a příjemně chladivou vodou. Široko daleko nikdo nebyl, takže vlezli do vody nahatí. Když vylezli ven, vzpomněli si, že o kousek dál na kraji lesa rostou maliny. Protože se chtěli ještě jednou vykoupat, rozhodli se, že na maliny dojdou nazí. Bohužel, zrovna uprostřed louky si všimli, že po cestě jde skupinka ženských z města. Rozběhli se tedy zpátky. Oba kněží si přitom rukama schovávali intimní partie, zatímco rabín si zakryl tvář. Kněží se tomu pak velice podivovali a rabín povídá:
"No nevím, pánové, jak je to u vás, ale v mé kongregaci je to tvář, podle které mě může někdo poznat."

Jede farář autem, když vtom najednou vidí u cesty billboard, na kterém je obrázek ukřižovaného Ježíše a nápis: "Naše hřebíky udrží všechno!"
Farář jde za ředitelem firmy, která vyrábí hřebíky a říká mu: "Tohle přece nemůžete takhle nechat, uvědomte si, že to uráží mě a tisíce dalších lidí, takhle to prostě nejde!"
Ředitel se nakonec nechá přemluvit a řekne: "No dobrá, zítra už tam bude něco jiného, přijďte si to zkontrolovat."
Spokojený farář se vrací domů a druhý den se vypraví po stejné cestě zkontrolovat billboard, jede kolem a vidí, že na billboardu leží Ježíš spadlý pod křížem s nápisem: "S našimi hřebíky by se tohle nestalo!"

Šel farář s předsedou KSČ a domlouvali se o práci na vesnici. Potkali starého cigána.
Cigán pozdraví: "Čest práci, soudruhu přesedo," a v zápětí řekne: "Pochválen Pán Ježíš Kristus, pane farář."
Farář a předseda se na sebe podívali a řekli si, že si ho musí vyzkoušet, ke komu se hlásí víc.
Farář se zeptá: "Cigáne, kdo stvořil svět?"
Cigán na to: "To je jasné, přece Pán Bůh, pane faráři, ale především zásluhou Sovětského svazu, že soudruhu předsedo, ještě doplnil cigán."

PAHAVASKA: muj nejcastejsi zpusob jak se zbavit Jehovistu je, ze se klidne pridam pokud mi budou garantovat, ze je pro me jeste misto v nebi. Divili byste se, kolik z nich nezna vlastni nauku

ZETOR_13: Mě vždycky stačilo s nima diskutovat o bibli a bohu. Je to sice jako mlátit děcko z nižšího stupně kvůli svačině, ale ten hřejivej pocit tam je.

QWWERTY: ja zase Jehovistum ve dverich tvrdil, ze na ne nemam cas, protoze prave obetujeme Satanovi kozu, nacez muj bratr zacal zevnitr dost presvedcive mecet. (Nebylo to sehrane, proste spontani improv)
Jednou jsem pak zvonici Jehovisty pozval k sobe domu a vzhledem k vzezreni uspesneho Talibance do nich zacal hustit Islam. Argumenty moc nemeli, ale vydrz ano, tak jsem nakonec ze zdi sundal mece, ze to vyridime tady a ted. Zdrhli sami.
Nejvic me nasrala Jehovistka, ktera do toho zatahovala sve male deti a zazvonila u me v 5. patre. Chytil jsem ve dverich za fligr psa, kterej se zacal tudiz skubat a rekl ji, ze ma 30 sekund na to, aby opustila barak, pak ze ho pustim. Popadla pod kazdou ruku jedno a po schodisti prakticky letela, cimzto si muzu priznat zpusobeny zazrak.

Muž jel autem, které se mu porouchalo blízko kláštera. Zaklepal tedy na vrata. Otevřel mu starý mnich. Muž mu vysvětlil, co se mu stalo a požádal o nocleh. Mnich ho milostivě uvedl do kláštera, hojně ho pohostil a dokonce mu opravil i to auto. Když se muž pokoušel usnout, zaslechl podivný zvuk.
Ráno se mnicha na tento zvuk ptal, ale ten jen řekl: "To ti nemohu prozradit. Nejsi mnich."
Muž byl sice zklamaný, ale poděkoval a šel svou cestou.
Po několika letech se tomu muži porouchalo auto před tím samým klášterem. Mnichové ho uvítali, pohostili a dokonce opravili auto. V noci uslyšel ten samý podivný zvuk, který už slyšel tenkrát před lety.
Ráno se ptal, co to bylo za zvuk, ale mnichové odpověděli: "To ti nemůžeme prozradit. Nejsi mnich."
"Dobrá, dobrá. Umírám zvědavostí. Jak se tedy stanu mnichem?"
"Musíš procestovat svět a pak nám říct, kolik je na světě stébel trávy a kolik zrnek písku. Když to zjistíš, staneš se mnichem."
Muž se vydal splnit tento úkol. Vrátil se za čtyřicet pět let a v klášteře oznamoval: "Procestoval jsem svět a zjistil jsem, na co jste se ptali. Na světe je 145 236 284 232 stébel trávy a 231 281 219 999 129 382 zrnek písku."
Mnichové odpověděli: "Blahopřejeme. Teď je z tebe mnich. Nyní ti ukážeme cestu k tomu zvuku."
Přivedli ho k dřevěným dveřím a opat řekl: "Ten zvuk je za těmito dveřmi"
Muž vzal za kliku, ale dveře byly zamčené. Řekl tedy: "Mohu dostat klíč?"
Mniši mu dali klíč a on odemkl dveře. Za dřevěnými dveřmi však byly ještě jedny - kamenné. Požádal o klíč k těmto kamenným dveřím. Mniši mu jej dali, on je odemkl a našel dveře vyrobené z rubínu. Požádal mnichy o klíč a když mu jej poskytli, našel další dveře ze safíru. Tak to pokračovalo přes smaragdové dveře, stříbrné dveře, topasové dveře a ametystové dveře.
Konečně mniši řekli: "Tak toto je poslední klíč k posledním dveřím."
Muž si oddechl, odemknul dveře, vzal za kliku a za těmito dveřmi celý ohromený našel příčinu toho divného zvuku. Ale tobě to nemohu říci, protože nejsi mnich.

Kněz a rabín měli své svatostánky hned vedle sebe a tak si koupili společně auto, aby mohli spolu jezdit do práce. Když rabín vykoukne z okna, vidí, že kněz polévá auto vodou, přestože je auto čisté. Přiběhne k němu a ptá se, co to dělá. Kněz mu odpoví, že ho podle křesťanského zvyku křtí vodou. Rabín odběhne, po chvíli se vrátí s pilkou na železo a autu uřízne 3 centimetry výfuku...

Chlápek, který smrděl jako lihovar, se těžce svalil na sedadlo v metru vedle faráře. Měl flekatou kravatu, stopy jasně červené rtěnky po tvářích a z půlky plnou láhev ginu čouhající v kapse. Vytáhl značně zmuchlané noviny a chvilku v nich četl.
Pak se ptá faráře: "Otče, nevíte, co způsobuje artritidu?"
"No, myslím, že nadměrná konzumace alkoholu a nevázaný sexuální život."
Opilec se s divným výrazem vrátil k novinám a pomrmlával si něco o nepochopitelných věcech a osudu.
Kněz chvilku přemýslí o tom, co řekl, a pak se opilci omlouvá: "Víte, nechtěl jsem být tak tvrdý. Jak dlouho máte artritidu?"
"Já ji nemám, ale tady píšou, že ji má Papež."

Jde farář po poušti a najednou se před ním objeví lev.
Farář se začne modlit:
"Pane Bože, dej tomuto lvovi křesťanské city."
Lev se postaví na zadní, sepne tlapy a říká:
"Děkuji ti, Bože, za jídlo, které teď přijmu."