GENERALLZ: copak lze kapitalismus redukovat na kupování housek?

mě by zajímalo, jak vlastně objektivismus může obstát kritiku, když stojí na evidentně milných předpokladech... a tím pádem nelze jeho závěry považovat za platné..
Třeba předpoklad člověka jako autonomní a racionálně se rozhodující bytosti je proti spoustě vědeckých poznatků (Damasio - role emocí v rozhodování a v podstatě vešekrý neurobiologický výzkum, Freud - pudy a nevědomí, ...)
Vůbec v podstatě celá ta proklamovaná autonomita se nemůže opřít o žádný argument, ba naopak, většina argumentů hovoří proti této autonomitě.
Nezávislost reality na vědomí je metafyzický předpoklad, ze kterého nelze vycházet, autonomita člověka a svrchovanost rozumu při rozhodování je naprostá blbost (neurobiologie), nebo dokonce říct, že emoce vychází z myšlenek, je evidentní neznalost současných vědeckých poznatků. Předpoklad svobodné vůle je další vratký axiom, morální kód je postaven na tautologickém argumentu.
Tahle filosofie mi připomíná manifest osvícenství a ne filosofii konce 20. století. To je tady fakt někdo, kdo to bere a přijímá?

_BENNY: Já to nevnímám tak, že existuje směr, který mě vyhovuje, jsem eklektik. Ale je pravda, že mnoho z tezí a argumentů E.Fromma jsou pro mne velmi inspirativní (třeba z jeho poslední knihy "Mít nebo "Být"). A vypadáto, že by se vypjatým egoismem a adorací kapitalismu pí.Randové moc neshodnul.

Tady případně kniha E.Fromma, kde se zmiňuje a velmi zajímavě argumentuje k tématu lásky k bližnímu a sebeláce:

Umění milovat - Fromm Erich - Knihy.ABZ.cz
http://knihy.abz.cz/prodej/umeni-milovat-2
Uloz.to! - Erich Fromm - Umění milovat.pdf
http://www.uloz.to/6301847/erich-fromm-umeni-milovat-pdf

....vychází z přesvědčení, že láska je uměním a chceme-li milovat, musíme se především učit milovat, stejně jako v případě každého jiného umění.


Ad egoismus Randové:

"Zralá láska je chápána jako aktivní síla, která sjednocuje člověka s druhými V lásce dochází k paradoxu, že dvě bytosti splynou v jedno a přece zůstávají dvě." [Fromm 1996: 27]


resp: Podmínkou milování je přítomnost péče, odpovědnosti, úcty a znalosti. V lásce aktivně pečujeme o život toho, koho/co milujeme. Odpovědnost musí být chápána jako ryze dobrovolný akt, přítomnost úcty zamezuje tomu, aby se odpovědnost změnila v majetnictví. Prostřednictvím úcty si uvědomujeme jedinečnost milované osoby, podmínkou tohoto uvědomění je její dokonalá znalost. Teprve jsou-li všechna uvedená kritéria splněna, můžeme mluvit o skutečné, zralé lásce

....avšak: sebeláska je logickou orientací k sobě samému, nevylučuje lásku k jiným lidem, naopak je její nezbytnou podmínkou.

A ke kapitalismu jako jedinému (sic!) morálnímu a ideálnímu uspořádání society:

Kapitalistická společnost je založena na trhu jako prostředku regulace všech ekonomických a tím i společenských vztahů. Ekonomická struktura společnosti se odráží v individuální hierarchii hodnot. Jako výsledek vývoje kapitalismu vidíme stále větší centralizaci a koncentraci kapitálu, iniciativa se přenáší z jednotlivce na byrokracii. Stále větší počet lidí ztrácí svou nezávislost a dostává se do závislostí na ředitelích velkých ekonomických království. Jiným základním rysem, vyplývajícím z koncentrace kapitálu, který charakterizuje moderní kapitalismus, je specifický způsob organizace práce. Dominuje taková pracovní orientace, v níž jednotlivec ztrácí svou individualitu a stává se snadno postradatelným kolečkem velkého stroje. Moderní kapitalismus potřebuje lidi, kteří kooperují ve velkém počtu; kteří chtějí stále více a více konzumovat, jejichž vkus je standardizován, dá se jednoduše ovlivňovat, předvídat.

Frommovými slovy:
"Povaha kapitalistické společnosti je se vztahem zralé lásky neslučitelná. Společnost musí být organizována tak, aby společenská, milující povaha člověka nebyla odloučena od jeho společenské existence, ale aby s ní splynula... Analyzovat povahu lásky znamená uvědomit si, že lásky se dnes všeobecně nedostává, znamená kritizovat společenské podmínky, které na tom nesou vinu." [Fromm 1996: 126]