GENERALLZ: Lidska psychika neni racionalni, resp. jeji racionalni cast casto ustupuje do pozadi pod vlivem okolnosti (tlaku okoli, nedostatku informaci, kulturniho balastu, libida...). Coz ovsem neznamena ze je neschopen myslet, slovickaris.

GENERALLZ: copak lze kapitalismus redukovat na kupování housek?

mě by zajímalo, jak vlastně objektivismus může obstát kritiku, když stojí na evidentně milných předpokladech... a tím pádem nelze jeho závěry považovat za platné..
Třeba předpoklad člověka jako autonomní a racionálně se rozhodující bytosti je proti spoustě vědeckých poznatků (Damasio - role emocí v rozhodování a v podstatě vešekrý neurobiologický výzkum, Freud - pudy a nevědomí, ...)
Vůbec v podstatě celá ta proklamovaná autonomita se nemůže opřít o žádný argument, ba naopak, většina argumentů hovoří proti této autonomitě.
Nezávislost reality na vědomí je metafyzický předpoklad, ze kterého nelze vycházet, autonomita člověka a svrchovanost rozumu při rozhodování je naprostá blbost (neurobiologie), nebo dokonce říct, že emoce vychází z myšlenek, je evidentní neznalost současných vědeckých poznatků. Předpoklad svobodné vůle je další vratký axiom, morální kód je postaven na tautologickém argumentu.
Tahle filosofie mi připomíná manifest osvícenství a ne filosofii konce 20. století. To je tady fakt někdo, kdo to bere a přijímá?

_BENNY: Já to nevnímám tak, že existuje směr, který mě vyhovuje, jsem eklektik. Ale je pravda, že mnoho z tezí a argumentů E.Fromma jsou pro mne velmi inspirativní (třeba z jeho poslední knihy "Mít nebo "Být"). A vypadáto, že by se vypjatým egoismem a adorací kapitalismu pí.Randové moc neshodnul.

Tady případně kniha E.Fromma, kde se zmiňuje a velmi zajímavě argumentuje k tématu lásky k bližnímu a sebeláce:

Umění milovat - Fromm Erich - Knihy.ABZ.cz
http://knihy.abz.cz/prodej/umeni-milovat-2
Uloz.to! - Erich Fromm - Umění milovat.pdf
http://www.uloz.to/6301847/erich-fromm-umeni-milovat-pdf

....vychází z přesvědčení, že láska je uměním a chceme-li milovat, musíme se především učit milovat, stejně jako v případě každého jiného umění.


Ad egoismus Randové:

"Zralá láska je chápána jako aktivní síla, která sjednocuje člověka s druhými V lásce dochází k paradoxu, že dvě bytosti splynou v jedno a přece zůstávají dvě." [Fromm 1996: 27]


resp: Podmínkou milování je přítomnost péče, odpovědnosti, úcty a znalosti. V lásce aktivně pečujeme o život toho, koho/co milujeme. Odpovědnost musí být chápána jako ryze dobrovolný akt, přítomnost úcty zamezuje tomu, aby se odpovědnost změnila v majetnictví. Prostřednictvím úcty si uvědomujeme jedinečnost milované osoby, podmínkou tohoto uvědomění je její dokonalá znalost. Teprve jsou-li všechna uvedená kritéria splněna, můžeme mluvit o skutečné, zralé lásce

....avšak: sebeláska je logickou orientací k sobě samému, nevylučuje lásku k jiným lidem, naopak je její nezbytnou podmínkou.

A ke kapitalismu jako jedinému (sic!) morálnímu a ideálnímu uspořádání society:

Kapitalistická společnost je založena na trhu jako prostředku regulace všech ekonomických a tím i společenských vztahů. Ekonomická struktura společnosti se odráží v individuální hierarchii hodnot. Jako výsledek vývoje kapitalismu vidíme stále větší centralizaci a koncentraci kapitálu, iniciativa se přenáší z jednotlivce na byrokracii. Stále větší počet lidí ztrácí svou nezávislost a dostává se do závislostí na ředitelích velkých ekonomických království. Jiným základním rysem, vyplývajícím z koncentrace kapitálu, který charakterizuje moderní kapitalismus, je specifický způsob organizace práce. Dominuje taková pracovní orientace, v níž jednotlivec ztrácí svou individualitu a stává se snadno postradatelným kolečkem velkého stroje. Moderní kapitalismus potřebuje lidi, kteří kooperují ve velkém počtu; kteří chtějí stále více a více konzumovat, jejichž vkus je standardizován, dá se jednoduše ovlivňovat, předvídat.

Frommovými slovy:
"Povaha kapitalistické společnosti je se vztahem zralé lásky neslučitelná. Společnost musí být organizována tak, aby společenská, milující povaha člověka nebyla odloučena od jeho společenské existence, ale aby s ní splynula... Analyzovat povahu lásky znamená uvědomit si, že lásky se dnes všeobecně nedostává, znamená kritizovat společenské podmínky, které na tom nesou vinu." [Fromm 1996: 126]