a docela to funguje i u tohoto článku
http://www.aynrand.cz/view.php?cisloclanku=2006042001 :) ... pravda, není to úplně na 100%, spíš jen na 95%, ale i tak ... :)
O: Jsem rád, že vás přednáška zaujala. Než začneme diskutovat, dovolím si velmi krátce zopakovat, co nepraktičnost je a co jí není. Nepraktičnost neznamená shovívavost, dobrou vůli, vstřícnost, solidaritu, romantickou lásku ani respektování práv druhých. Pravým významem pojmu nepraktičnost je: nezištné jednání, sebeobětování, podřízení sebe sama ostatním, tj. podřízení vlastního myšlení, vlastních hodnot a cílů potřebám a přáním ostatních.
X: Velká část lidí, kteří volí socialisty, protože čeká, co jim socialistická vláda dá, se nechová neprakticky, ale spíše jako paraziti. Voliči socialistů nejsou vedeni nepraktičností, ti svoje hodnoty nikomu neobětují. Morem světa tedy není jen nepraktičnost, ale je ruku v ruce doprovázená parazitismem.
Y: Souhlasím. Nepraktik je přece ten, kdo dává, ne ten, kdo bere.
O: Vztah parazitismu a nepraktičnosti je poněkud jiný než říkáte. Lidé, kteří s nataženou rukou volají po státních dávkách a podporách, jsou vedeni naprosto stejnou nepraktickou morálkou jako ti, kteří podpory a dávky „jen“ intelektuálně obhajují, ačkoli sami třeba nejsou jejich příjemci. Parazitováni je jen druhou stranou stejné mince, mince nepraktičnosti. Vždyť na druhé straně obětování vždy musí být někdo, kdo oběť přijímá, kdo z ní žije, kdo sám víceméně nemá co obětovat. Obě strany apelují na sebeobětování. Kdo svůj majetek obětuje, jedná tak, jak nepraktická morálka žádá – potřeby ostatních mají přece přednost před sobeckým sledováním vlastního zájmu. A ten, kdo oběti (podpory a dávky) přijímá, také argumentuje nepraktičností, protože on je ten, kdo to potřebuje, jeho je třeba podporovat, má na to morální nárok, vždyť jeho potřeby jsou přece důležitější než sobecké zájmy toho, kdo se obětuje. Nepraktik tedy není ten, kdo dává, nýbrž ten, kdo schvaluje princip obětování se ostatním, z něhož nelze vyjmout jen jednu stranu, neboť obě („dává“ i „bere“) jsou spolu logicky a nutně spojeny, jedna bez druhé nedává smysl.