Jsem o tom premyslel, jestli jsem sobec nebo ne, a doslo mi, ze rozhodne ANO, ale ze cela ta debata by byla ze spolecenskeho hlediska smysluplnejsi, kdyby byla spis o hodnotach, ktere jednotlivec zastava.

I sobec zastavajici nejake vyssi hodnoty (lidsky zivot, svoboda jednotlivce, soukromi, nezavislost, pravda...) se totiz muze v mnoha situacich chovat tak, jak by si vsichni ti altruiste prali, aby se choval, na zaklade nekterych jejich kolektivistickych uvah - protoze kdyz clovek autenticky zastava nejake vyssi hodnoty, tak se jejich realizace stava jeho osobnim zajmem a muze tedy probihat v ramci zcela sobeckeho pristupu k seberealizaci a k zivotu. Takovata autenticka forma osobni seberealizace podle me stoji za vsemi objevy, za kreativitou atd.

Na druhy strane altruista zastavajici nizke hodnoty (rovnost, moc, "pravo a poradek", materialismus, dominance, submisivita, hedonismus...) vzdy zustane dobytkem, i kdyby se pri boji za tyto hodnoty obetoval pro druhe sebevic, a i kdyby byl sebevic inteligentni.

Cele je to spis o lidech, a ti si nejsou rovni ani nahodou, a nejlip je to videt prave v pristupu k hodnotam. Vetsina lidi bohuzel patri mezi dobytek, nedokazi sami hodnoty vnimat jako universa, a tyhle hodnoty je pak nutny jim nejak externe v degradovane forme vtloukat do hlavy prostrednictvim vzdelani, mytu a jazyka.

Kolektiviste se ale fatalne myli, kdyz si mysli, ze kolektiv nebo spolecnost mohou byt nositeli hodnot - tim je ve skutecnosti vzdy jen jednotlivec, ktery prip. tyto sve hodnoty muze realizovat ve spolupraci s jinymi jednotlivci v ramci nejakeho kolektivu. Kolektiviste to tedy vidi cele prevracene vzhuru nohama, proto maji porad tendenci vytvaret nejake instituce a urady stojici nad jednotlivcem, cimz to cele jen zhorsi, protoze tyto mocenske pozice vzdy nakonec obsadi prave ten inteligentni dobytek bez hodnot. A pak uz je to jen na revoluci...