_BENNY: atlas si nechám na později, ale už v předmluvě ke Zdroji svoji metodu Ayn jasně definovala. Romantismus (alespoň jak jej chápe Ayn) a hrdina jako nositel ideové náplně. Tj. narativní a ideová strategie je jasná, vše vede k vykreselní hrdiny jako hrdiny. Je to ilustrováno i v rámci textu: stoddardův chrám, chrám hrdinského ducha - svobodného, sebeuvědomělého člověka jako nejvyšší formy bytí. Tj. jakýkoliv psychologismus je podmíněn ideologií, pokuď se Ayn schyluje je k psychologismu, tak na úrovní sexuální (s Ayn jako totálně oddanou milenkou, musela bejt legrace), což krásně ilustrují pasáže dominky, které si nic nezadají s žánrovou (červenou) knihovnou. Která konstruuje Dominku, konečně jako oddanou bytost a defakto ztvrzuje Roarkovu převahu i na živočišné úrovni. I když je s Gailem, žije pro Roarka. Je to ideologická konstrukce. Ostatní psychologismus je obdobný, Tooheyho patologické prahnutí po moci je ilustrováno první demonstrací v dětství, defakto jako reakce na slabošskou úlohu otce. Mj. v tomhle bodě doporučuji zkouknou alespoň Koukolíkovu přednášku vzpoura deprivantů, kde Toohey krásně ilustruje sociálně úspěšného psychopata (kterých mezi námi je jako nasráno, mj. každý stý) - samotný Koukolík vidí původ takového jednání jinde a vtipně podotýká že u lidí nemocných závislostí na drogách apod. je desetiprocentní šance na léčbu, u lidí nemocných touhou po moci, žádná, případně podotkl jeden příklad, ale že si není vyléčením jist:-) Ayn prostě nemá potřebu se hrabat v psychologismu postav, protože to komplikuje obsah sdělení. Krásně si to člověk uvědomí pokud si uvědomí že narativní strategie socialistického realismu v sochařství má s Ayn několik společných bodů. Heroizace individua, jako manifestaci ideje (je jedno že ideje jsou odlšné, strategie je stejná). Psychologizace sloužím ideiím.
Taky je dobré si uvědomit téměř mýtický původ Roarka, nic nevíme nic o jeho rodině, byl defakto jak Stalin - ocelový a jel podle sebe né z nějakého počátku, mimo psychologizaci, ale prostě byl takový, vynořil se jak venuše z moře.
Sám Roark vyrůstá hlavně profesně a konečně i politicky, čeká mně ještě sto stran. Zatím bylo politický chápání Ayn načrtnuto jen v rozhovoru Keatna a Roarka, ovšem bez nějakého úvodu a za dost pochybných předpokladů. Tj. čekám na okamžik soudu.
Co se týče samotnéh Roarka, myslím že jako hrdina by fungoval jak pro anarchisty, ovšem na rozdíl od nich, oni kromě sebeuvědoměho individua, nemají potřebu dosazovat práci na nejvyšší piedestal. To je mnohem bližší komunistům, ty chápou práci stejně, jako završení vlastního růstu, jaku definici člověka, hrdina práce, který tvoří podle vlastního uvážení, s potěšením pro své vlastní blaho. Myslím že Marxovy by se Roark líbil.
A moje osobní poznámka na okraj, zatím chápu jako největšího hrdinu Gaila, ten se s potěšením koupe ve sračkách celý život a přitom si zachoval sám sebe. Kdyby Roark přimaloval ozdůbku na hajzl papír a podepsal jej, tak by o tu svoji duši nejspíš přišel:-)