MICHALANGELO: Tak odtržený od reality je v každém případě. A mám podezření, že spousta z těch popisovaných jevů se mu děla hlavně proto, že hrozně chtěl, aby se mu děly...

MICHALANGELO: Ale jinak tedy k otázce samotné: možná to z mé strany bude znít zvláštně, ale o křest tady ve skutečnosti vůbec nejde. Minimálně ne o křest jako izolovanou zkutečnost. Křest je totiž v prvé řadě závazkem a bez následné intenzivní náboženské praxe a svátostného života poněkud pozbývá svého smyslu, respektive staví člověka do situace, kdy uzavřel smlouvu a nedodržuje podmínky. Tak se pak halt nesmí divit, když jednou přijdou exekutoři... Čili shrnuto a podtrženo je křest "jen tak do zásoby" spíš negativem, než pozitive.

Samozřejmě pokud by ses ptal na to, jak si v dané situaci stojí pokřtěný člověk žijící plným svátostným životem, tak se efektivně ptáš na to, jestli je snazší bojovat v poušti v situaci, kdy máš dobrou pušku a velblouda, nebo v situaci, kdy máš čtyři komanda mariňáků a v zátoce zaparkovanou letadlovou loď...

MICHALANGELO: Myslím, že křesťansky smýšlejícím praktikům to bude fungovat;) Stejně tak by mělo fungovat, když bude praktik alespoň elementárně zasvěcen do svých schopností, tak, jak je rozvíjí západní tradice, známá jako hermetismus.