Další místo kde to máme rádi je Drábovna, oficiálním jménem Drábské světničky

Polohou a základním infem se tu zabývat nebudu a rovnou přejdu k tomu o čem je tohle auditko
Přestože se oficielně datuje vznik skalního hradu do do první čtvrtiny 15. století, kdy
husitská vojska zničila klášter Hradiště, tak jsem zapátral a našel jednu takovou menší pověst.
Drábovna dostala podle pověsti jméno po hordě loupežníků - drábů, kteří ohrožovali zdejší krajinu četnými loupežemi. Jednou odnesli ze vsi Volavce s bohatou kořistí i nějakou dívku. Ta dívka se údajně jmenovala Strýcmandová. Z radosti nad zdařilým lupem hodovali a popíjeli ve svém pelechu po celou noc a dívce se podařilo uprchnout. Celá vysílená doběhla k rychtáři Vávrovi na Volavec a vyprávěla mu o všem, co se jí přihodilo. Vesničané se po dlouhé poradě usnesli, aby se dívka zase vrátila do Drábovny a cestu označila hrachem.
Strýcmandová to provedla přesně tak jak se dohodli a trousila hrách, když
jí už nestačil, lámala větvičky a pokládala je na zem. Konečně nepozorovaně vklouzla do sluje, kde bylo veselí ještě v plném proudu a dělala jakoby nic.
Pozdě k ránu zpití loupežníci usnuli zmoženi alkoholem. Tu se však přihnali obyvatelé z Volavce, vylomili železné dveře sluje a nebylo pro ně problém opilé lupiče přemoci a svázat. O nalezené poklady se rozdělili a loupežníky dovedli do Turnova kde proběhl hrdelní soud. Vrchnostenskému úřadu na Hrubé Skále pak odevzdali jen něco málo z uloupených věcí. Podle pověsti devzdali vesničané z Volavce i železné dveře od sluje, které jsou prý dosud schovány na Hruboskalském zámku.

Tak nějaká tá místa které máme rádi. A k nim nějaké ty pověsti co jsem různě zaslechl, vyčetl a asi by se to dalo pojmenovat jako sbírka pohádek Starého psa.

Kdo jste byl někdy kousek od Prahy v Brdech určitě mi dáte za pravdu že je tam opravdu hezky. Brdské lesy mimo jiných míst ukrývají i několik zřícenin, každá je samozřejmě opředena spoustou tajemných pověstí, ale ty si povíme jindy.
Teď bych se rád zmínil o patronovi brdského pohoří Fabiánovi. Než se stal duchem byl Fabián normálním rytířem, žil na kopci Velká Baba (říká se tam také V Zabitých) tyčícím se na druhé straně údolí Chumavy, kde je taková zajímavá skála na které stával jeho hrad.

Protože byl Fabián trochu na ženský, tak se nevyhnul občasným problémům a právě ten poslední mu byl osudný. Jednoho dne si přivedl na svůj hrad ženu a tím dost rozhněval místní čarodějnici, která byla jeho milenkou. Čarodějnice žijící v lesích okolo hradu si zavolala na pomoc živly a v jedné obzvláště bouřlivé noci by Fabiánuv hrad zničen, jeho žena byla začarována a on se stal duchem.
A protože ani ženská pomsta nedokáže zničit dobré srdce tak se Fabián stal patronem Brd a lidem spíše pomáhal a chránil své lesy. Přitom stále přebýval na Babě kde se od té doby také říká "Fabiánovo lože".

Říká se třeba že kdysi dávno žil na Studeném Vrchu uhlíř jehož syn byl v okolí známý pytlák a tak na sebe Fabiánuv trest nenechal dlouho čekat.
Ten pak jeho otci sfoukával plamýnek v kamnech tak dlouho dokud si svého syna pořádně nevychoval.
Také se říká že není dobré v těchto lesích napodobovat houkání sovy, to pak Fabián teskní a volá svou ženu a způsobuje tím špatné počasí.