• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak snad to tentokrát bude o něco těžší. Jedná se o mýtus o stvoření světa (což je zřejmé), hlavně mě zajímá, odkud je. Jména by byla milá :)))

    Na počátku všeho vzešli z vody a nebes dva nejmocnější z bohů. Ti spolu měli dvě děti, dceru a syna.
    Ti spolu potom měli tři syny a dceru – jeden syn měl tělo z kamene, druhý ze zlata a třetí z mědi, dcera potom ze stříbra. Po smrti otce a matky (která bez svého muže nemohla žít dál) zdědil nejstarší a nejsilnější syn jeho moc nad větrem. A posedlý vlastní mocí se rozhodl, že svrhne svého děda, ačkoliv se o čtyři potomky svých dětí prarodiče dobře starali. Bratr s kamenným tělem přesvědčil i své bratry, aby mu pomohli.
    Ačkoliv byly brány nebes silné, podařilo se je nejstaršímu bratru pomocí severního větru zbořit. A tehdy se objevil jeho rozzuřený děd a zasáhl jej bleskem. Tělo z kamene se roztříštilo na mnoho kusů, které popadaly do moře. Ačkoliv oba mladší bratři prchali, potkal je podobný osud – děd je oba zasáhl bleskem a roztavil jejich těla – zlaté i měděné. Poté přišla jejich sestra prosit o slitování, ale rozzuřený děd zasáhl bleskem i ji, roztavil její stříbrné tělo a rozbil jej na kusy.
    Až později se podařilo babičce nešťastných dětí manžela uklidnit, ale bylo již pozdě. Ani on se vší svou mocí je nemohl vzkřísit. Ale z kusů skály v moři nechal vzejít pevninám, z těla zlatého vnuka, vždy veselého a šťastného, udělal slunce, z měděného vnuka udělal měsíc a ze stříbrných úlomků své vnučky hvězdy. A svým vnoučatům dal věčné světlo, krom jednoho, který celý útok na nebesa vymyslel.
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: Správně, je to pražská pověst o holiči z Karlovy ulice. :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN: No jo no, pod svícnem (a v Karlově ulici) bývá tma X)
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    SYLVAEN: já to znám, ale skleróza je mou paní :)
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    No neříkejte mi že jsem zabrousil do naprosto netknutých, neprozkoumaných vod..
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FJERTIL: Já na pověstech a bájích vyrostl.. zvlášť na těch řeckých a irských. :)

    Ale aby ostatní nepřišli zkrátka, dám k lepšímu taky jednu pověst-hádanku.

    Před mnohými staletími, v jednom z největších a nejstarších měst známého světa žil byl řemeslník. Měl ženu a tři dcery, a dařilo se mu dobře. Ale trpěl jednou posedlostí která pohlcovala každý okamžik jeho života. Chtěl se stát alchymistou, aby ze svého domku učinil panské sídlo, a aby už navždy mohl jezdit kočárem a závistí bledým sousedům jen blahosklonně kynout před očima.

    Své vášni obětoval všechno. Svůj čas, své peníze, své umění... postupně za ním přestali chodit zákazníci, a začali se ho bát a šířilo se o něm mnoho divných historek. Ale on o nic nedbal, až musel prodat svůj krámek, svůj dům, a nakonec i jeho dcery musely jít potupně šlapat ulici pro pár drobných, a jeho manželka násilně ukončila svůj život skokem z hradeb tamního proslulého opevnění.

    Když neměl už peníze ani na to aby se najedl, uvědomil si čeho se dopustil, zešílel. Vzal svůj řemeslný nástroj a vyběhl na ulici a pustil se do lidí. Nakonec ho chytili a ubili místní strážci pořádku.

    Ale jeho nepokojný duch stále bloudí nočními ulicemi toho města, průsvitný a roztřesený, pouhá vyhublá a šílená troska svého někdejšího já, a hledá vykoupení ze svého nekonečného údělu. To vykoupení mu ale jen stěží někdo dá - kdo by se nechal dobrovolně obsloužit přízračným šíleným vrahem - holičem?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN:
    Jasně, Filémón a Baukis (Filemon a Baucis). Stařečkové, co se měli celý život rádi a ctili bohy :)
    FJERTIL: Chápu, já to musel taky dohledat - legendu jsem si pamatoval, jména ani náhodou X)
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    SYLVAEN: Já skončil u toho Řecka, ale za boha jsem si nevzpomněl na žádné jméno...
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    Jasně! Baucis a Filemon!
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: To mi něco říká ... nějaká řecká ... kruciš, na mysli mi vyskakuje jméno Filemona ... jdu hledat. :D
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A hádanková pověst, i když se obávám, že dnes ještě bude jednoduchá (neb se mi nedostává času):
    Stalo se to v dobách, kdy bohové chodili ještě mezi smrtelníky, aby viděli, jak se lidé chovají. Dva z nich procházeli z večera velikou vesnicí a hledali nocleh. A všude byli odmítnuti. Až v posledním domě, malé vetché chatrči, byli pohoštěni vším, co domácí měli. Když pak vyšla najevo pravá přirozenost hostů, vyvedli bohové své hostitele na kopec a ves, krom chtrče, zatopili. Poté se mocnější z návštěvníků zeptal, co může nabídnout jako odměnu za laskavé chování. A pokorní hostitelé si přáli, aby místo jejich chatrče byl chrám, ve kterém budou sloužit, aby zemřeli současně a nemuseli tak jeden pro druhého truchlit.
    Nezvyklý host vyslyšel jejich prosbu, z chatrče udělal chrám a nechal je tam žít ještě dlouhá léta. Když potom nadešel jejich čas, proměnili se hostitelé ve stromy, jejichž větve se navždy dotýkaly v sebeslabším závanu větru.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Našel jsem jeden jednoduchý mýtus z Afriky, který podle mě výstižně shrnuje postavení člověka ve světě:
    Hrom, Slon a Člověk
    Od stvoření světa žili bytosti na něm v harmonii a shodě. Ale jednoho rána se sešli Hrom a Slon, aby si promluvili o člověku, protože ho viděli obracet se v noci ve spánku z boku na bok. To ani jeden z nich nedovedl. Hrom musel vyletět do nebes, tam mezi mraky udeřit, a teprve při návratu se otočil na druhý bok. Slon se musel probudit, vstát, a ulehnout na druhý bok. Člověk ne, obracel se ve spánku jako nic.
    A tehdy Hrom řekl, že raději půjde pryč, že bude žít na nebesích. Protože když se člověk ve spánku obrací, kdo ví, co od něj čekat, když je vzhůru. Slon se mu vysmál. Člověk je maličký a slabý, co by tak mohl udělat? A tak šel Hrom na nebesa, a člověk byl rád, protože se ho bál. A Slon zůstal.
    A člověk se probudil, a šel, a udělal si silný luk s ostrými šípy a jed ze šťávy rostlin a začal lovit. A nakonec ulovil i Slona. Umírající Slon volal ještě svého přítele, a prosil, aby ho vzal k sobě na nebesa, ale Hrom jej odmítl. Řekl, že Slona zabila jeho vlastní hloupost, vždyť ho před člověkem varoval.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    REINITA: On ho sežehl vždy až po nějaké době :)

    Ale jinak, nedalo mi to, a podle toho, co jsem našel, to vypadá, že babylonský příběh Ištar a Tammuze je opravdu naprosto odlišný od příběhu sumerského o Innaně a Dumuzovi.
    První je v podstatě ta moje, romantická verze, druhý je to, co popsal FIN - Tedy Innana vyrazila neznámo proč na návštěvu sestry, prošla sedmi branami, přičemž skončila nahá, potom byla zahubena a pověšena na řeznický hák (případně kůl), bohové ji chtěli zpět, protože bez ní nebylo světlo a fyzická láska, Ekin vytvořil tři bytosti bez vnitřních orgánů a mozku a poslal je pro ni i s "živou vodou", ovšem z podsvětí ji dostali jen se souhlasem Ereškingal a příslibem náhrady, kterou poskytl Dumuz - neboli manžel, který nejenže manželku nehledal, ale místo toho usedl na její trůn a dokonce spával s jejími sestrami.

    Může být?
    REINITA
    REINITA --- ---
    člověk do toho prostě nesmí moc šťourat ;)
    REINITA
    REINITA --- ---
    FOSSY: s tou vnitřní logikou není ani ta romantická verze úplně v pohodě.

    kdyby Tammuze sežehl Ištařin žár, co by z toho holka měla, kdyby si ho přivedla zpátky? nemohla by s ním být, to je zjevné, a táhnout se do podsvětí jenom proto, aby ho zachránila pro svůj dobrý pocit, to se jí moc nepodobá :o)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FIN: No, to u mně taky ne :) K pokoře je donucena, když neuspěje se vztekem.
    Ale na druhou stranu uznej, že (i když to rozhodně není pro legenty vyjímečné!) tebou předkládané verze občas zakopávají o vlastní vnitřní logiku. Na což jsi poukázal ty sám.
    Ale asi bych to ukončil tím, že verzí je mnoho a dneska asi nikdo nezjistí, která byla první a nejsprávnější :) Já neznám ani Ištaru, ani Tammuze, abych se jich zeptal :)
    FIN
    FIN --- ---
    FOSSY: myslím, žes měl spíše romantizované verze - jak vidno, tak ani v sumerských, ani v akkadských ištara nijak extra pokorná a milá není, spíš přímo naokap.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FIN: To je panečku guláš :)

    Právě verze, na které jsem narazil já, mají poměrně hlavu a patu:
    Tammuz se do podsvětí dostal, protože je sice bůh, ale smrtelný, a žár Ištar ho sežehl.

    Ištar se do podsvětí vydala pro něj - nejprve z pozice síly, potom s pokorou. Ponížení se vystavuje jen z lásky k Tammuzovi.

    Smrtelníka - jeho funkce mohla klidně korespondovat s poslem -, který měl vysvobodit Ištaru, vytvořil Ea. Uznávám, i já mám trochu zmatek (měl Ištaru osvobodit, ale jestli nějakým hrdinským skutkem, nebo vyjednáváním, nebo výměnou?).

    Podle popisu Tammuze (nevinný, obětavý, vzdal se nesmrtelnosti, aby se mohl starat o jaro...) mi k němu moc nesedí jakákoliv arogance nebo povýšenost.

    Ale celkem začínám mít trochu dojem, že verze, se kterými jsem se setkal, si buď tak trochu vzaly z ostatních to, co bylo pěkné a romantické, nebo se naopak původně pěkný mýtus rozdrobil (sociální vývoj, jiné potřeby různých národů,...) a pozměnil na novější verze, vyhovující jednotlivým národům.
    FIN
    FIN --- ---
    FOSSY: verze, kterou jsem citoval, pochází z převyprávění mýtů starého egypta a mezopotámie eduardem petiškou.

    autorita o něco vydatnější, miloš bič, uvádí v knize "při řekách baylónských" toto - sumerské mýty:

    innana/ištara má manžela dumuziho/tammúze
    (zde dvě verze: podle jedné tammúz o innanu bojoval s bohem rolníků enki(m)duem a zvítězil, dle druhé se prostě stal jejím milencem a manželem)

    innana/ištara jde do podsvětí za ereškingal
    (zde technická: nepochopitelné, innana , že ereškingal je její zavilá nepřítelkyně)

    následující brány a odkládání/svlékání (to je všude stejné:)

    (podle miloše biče) nyní innana skončí jako mrtvola na kůlu

    zádrhel: innana se před výletem "posichrovala" (u petišky i biče) a vždycky někomu sdělila, že kdyby se nevrátila do a do anebo se dělo to a to, mají jednat (tamten bůh, tamten služebník, henten bůh...)

    ať už se to nakonec zvrtne jakkoliv - myslím, kdo zachraňuje a kdo se o tom dohaduje - do podsvětí jdou dva zvláštní poslové/bytosti právě za tímto účelem bohy/bohem (tím, tamtím, hentým) stvořené

    nesmějí nic v podsvětí přijmout (oblíbený prvek mnoha mytologií: kdo tam pojí, popije, něco dostane, už tam patří a nesmí pryč), jen chtít tu mrtvolu

    a opět: musí být náhrada

    v této verzi se dokonce démoni ("jako jehla malí a jako rákos velcí") vrhají na kdekoho (aby ho odvlekli), ale innana nesvolí

    až dojdou k dumuzovi na trůně, který "seděl vznešeně... ...oblečen v nádherný šat" a "nejevil lítost". a bum! tady už innana neodmítne



    i tady jsou zajímavé variace:

    podle jedné tammúz unikne démonům, protože bůh slunce utua promění jeho paže a nohy v hady
    ukryje se u své sestry geštianny
    nakonec jej tam ale démoni najdou (před tím geštiannu mučí, ale ona nic neprozradí)
    geštiana je následuje do podsvětí, chce se obětovat (tedy tammúzova sestra za tammúze) a ereškingal přistoupí na dohodu - půl roku on / půl roku ona (geštianna)

    podle jiné uteče dummúz jako gazela. před tím hledal pomoc u božské věštkyně a vykladačky snů geštianny poděšen sny, unikne celkem třikrát, nakonec se vrátít v obavách o sestru, které se démoni zmocnili, a oni jej utlučou.


    akkadské mýty:
    v těch jde ištara do podsvětí rozzlobená a u brány vyhrožuje, že když jí neotevřou, bránu rozbije a vyvede na svět mrtvé, kterých bude víc než živých, a ti mrtví živé pohltí (tento prvek citoval i petiška, vynechal jsem jej prve)

    vrátný informuje ereškingalu, ta je poděšena, dál už to běží známým způsobem: brány a odkládání/svlékání

    v akkadských mýtech to není mrtvola na kůlu, ale oněch pětiškových 60 nemocí

    zde je to bůh ea, kdo pošle posly (opět pětiška)

    v akkadských mýtech je ovšem zajímavé to (dle biče), že se vůbec nedozvíme, jak se sakra tammúz do podsvětí dostal (?) a bez souvislosti se zbytkem se naopak vyprávi, jak se odtamtud dostal (? - !) :-)

    přitom proč tam vlastně jde - nesouvisle - naštvaná ištara? pro tammúze snad? to by to celé stavělo na hlavu :-) a hlavně to z toho neplyne - a rovněž výkupné za ištaru vlastně je zmíněno, ne ale vyřešeno :-)


    a pak babo, totiž mýte, raď :-)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FIN: Tak to zní jako úplně jiný příběh s úplně jinou pointou a společná je jen výprava do podsvětí a sedm svlékacích bran. Pravda, démona, kterému Ereškingal sestru v Aralu "půjčila", jsem vynechal.

    Nicméně mrknul jsem na pár internetových stránek (ano, i na WIKI XD), a verze, ve které šla Ištar do podsvětí před smrtí Tammuze a on zachraňoval ji (nechme teď stranou dobrovolnost), by měla vycházet z dříve nalezených, ale pozdějších záznamů.

    Nic proti ničemu, ale já mám raději šťastné konce, moje verze je pro mně hezčí :)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam