KID_MCHUTT: Mně taky ne.. ale měl jsem takové podezření, takže jsem zkonzultoval příslušné zdroje. :)

http://www.maryjones.us/ctexts/t30.html

SYLVAEN: není to Annwfnina kořist?

FOSSY:
Ceridwen a Taliesin:

Ceridwen byla keltskou čarodějkou, a právě jako matka Taliesina získal největší známost.
Ceridwen porodila Morfrana, jenž však byl neuvěřitelně ošklivý. Čarodějka mu chtěla ohyzdnost nahradit. Připravila kouzelný lektvar, který měl po ukončení přípravy obsahovat veškeré vědění a moudrost světa. Lektvar bylo potřeba vařit rok a den. Na kotlík dohlížel slepec Morda a chlapec Gwion míchal. Ale během míchání chlapci na ruku vystříkly právě ty tři kapky, které měly z lektvaru zůstat pro Morfrana. Ruka chlapce zabolela a on mimoděk lektvar olízl.
Veškeré vědění světa se stalo věděním chlapce. Pochopil, že jeho život je v sázce a dal se na útěk. Díky svému vědění dokázal měnit podobu. Ceridwen to však uměla také. Gwion se změnil v zajíce, Ceridwen jej pronásledovala jako lovecký pes. Chlapec se změnil v rybu, čarodějka ve vydru. Nakonec se pokusil ukrýt jako zrnko obilí, a Ceridwen ho sezobla jako sokol.
Po obvyklých devíti měsících Ceridwen Gwiona opět porodila. Místo, aby ho na místě zabila, poslala ho po proudu řeky (v koši, případně v koženém pytli). proud dítě donesl k princi Elphinovi (Elffinovi), a ten jej donesl do svého paláce a dal mu jméno Taliesin (Taliessin). Když vyrostl, stal se princovým dvorním pěvcem, básníkem a prorokem.

FOSSY: What shall we do with the drunken Galliard, What shall we do with the drunken Galliard, What shall we do with the drunken Galliard, So early in the mornin', For he's a jolly good fellow, he's a jolly good fellow, he's a jolly good fellow.. And has a Whiskey in the jar.

Tak já slibuju že na keltské mýty nebudu reagovat. ;)

A v předvánočním čase dám jednu starou řeckou legendu se šťastným koncem:

Galateia:

Za dávných časů žil talentovaný mladý sochař jménem Pygmalión. Ačkoliv toužil po lásce a nechtěl dál trávit svůj život nadaného umělce v osamění, štěstí se na něj ne a ne usmát. Uctíval bohyni lásky Afrodité, ale jemu samotnému se láska vyhýbala. Nemohl najít dívku, která by jej zaujala a získala si jeho srdce.
Na pokraji zoufalství se Pygmalión odhodlal k činu. Pořídil kus té nejušlechtilejší slonoviny a mnoho dní strávil opatrnou, pečlivou prací. Jeho neobvyklá zručnost tvarovala neživou a chladnou slonovinu do podoby nejkrásnější dívky. Konečně byl hotov. Stvořil dívku, které by dokázal dát své srdce, a pojmenoval ji Galateia. Ale ouha. Přes veškerou svou krásu dívka zůstavala chladnou a neživou slonovinou, pohou sochou.
Nešťastný sochař vyčerpaně ulehl na lůžko a tvrdě usnul, hluboko ponořený do svého neštěstí. A tehdy se nad ním jeho patronka, krásná Afrodité, slitovala. Využila své moci a dotkla se nádherné slonovinové sochy.
Neznámý lehký dotek na čele Pygmalióna pomalu probudil z jeho spánku. Nevěřil svým očím. Jeho rozpálené čelo hladila drobná dlaň, zatímco druhá svírala jeho ruku. Skláněla se nad ním jeho Galateia, s pletí stále hladkou a bledou jako nejušlechtileší slonovina, avšak vlahá, hřející a živá. A tehdy Pygmalión našel v náručí své krásné Galateii štěstí a lásku, díky svému úsilí a přízni své bohyně.