• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak, v příspěvku Robin Hood padla zmínka o dalších lidových hrdinech podobného ražení. Pohotově tu přistál Ondráš a letmo zaznělo jméno Jánošík. Takže tady prosím předkládám krátké vizitky několika dalších chlapíků, kteří podnikali ve zhruba stejné oblasti.
    Kobus (Jacobus?) van der Schlossen je hrdina holandských lidových příběhů konce sedmnáctého století. Sloužil jako voják, a když válčení nechalo Holandsko ve zmatku a v zármutku nad padlými vojáky, postavil se do čela bývalých vojáků a staj se zbojníkem. Jako Robin se i Kobus ukrýval v lese, jen ten les se jmenoval jinak – Slabroek. Ačkoliv prý prodal duší ďáblu, aby získal kouzelné schopnosti (jednou nemohl uniknout pře pronásledovateli, takže nakonec skočil do jezírka a změnil se v leknín, aby se ukryl), fungoval v legendách podobně jako slavnější Robin Hood, zejména proslul ochranou vdov (kterých tehdy bylo nadbytek) před chamtivou vrchností. Nakonec byl ale stejně polapen, uvězněn na hradě Ravenstein, a roku 1695 popraven.
    Dalším lidovým hrdinou je Iancu Jianu, valašský hajduk. Přestože se roku 1787 narodil do bohaté šlechtické rodiny, rozhodl pro život zbojníka. Jako takový byl poprvé zmíněn roku 1812. Údajně se to stalo kvůli neoblomnému výběrčímu daní, kterého Iancu nakonec zabil. Iancu shromáždil skupinu zhruba dvou tuctů zbojníků, s nimiž řádil po celém Rumunsku. Netrvalo dlouho, a po pár měsících byl Iancu zatčen. Díky vlivu příbuzných a kauci, kterou zaplatil jeho starší bratr jako náhradu za jeho zločiny, dostal Iancu milost. A ačkoliv mu vévoda hrozil pověšením, pokud bude pokračovat v dráze psance, Iancu se vrátil ke své bandě i ke starým způsobům. Podruhé byl chycen roku 1817. Tehdy ho před popravou zachránil jen starý zvyk: Pokud se najde mladá žena, která by si odsouzence vzala, dostane odsouzenec milost. A taková dívna se našla. Iancu se oženil a usadil. Nakonec se přidal k Valašské revoluci, užil si několik měsíců jako zajtec paši Mehmeda Selima, a bez dalších zvláště významných činů zemřel roku 1842.
    Dalším psance a lidovým hrdinnou je australský Ir – potomek irského vystěhovalce v Austrálii. V té době docela běžné, jelikož austrálie sloužila Britskému Impériu coby trestanecká kolonie. Nekterými byl Edward „Ned“ Kelly považován za revolucionáře, který vede odboj proti vládnoucím britským tyranům, a shání peníze na financování hnutí odporu, podobně jako kdysi Robin Hood. Pro jiné byl chladnokrevným vrahem policistů (roku 1878 zabil tři, když ho pronásledovali v buši), sprostým zlodějem koní a dobytka, silničním a bankovním lupičem. Narodil se roku 1855, poprvé se dostal do křížku se zákonem roku 1869 (a rovnou nastoupil cestu ke slávě), do roku 1877 byl několikrát zatčen a odpracoval si několik měsíců nucených prací. Roku 1878 přišlo (značně pochybné) obvinění z postřelení konstábla Fitzpatricka,který se prý přišel ke Kellyům domů vyptávat na krádeže dobytka. Přes nedostatek důkazů a pochybnosti odsoudil soudce Neda Kellyho k 15 letům za pokus o vraždu(!). Ned nevěřil, že by policie přijala jejich verzi příběhu a dal se s přáteli na útěk. Došlo k přestřelce a zemřeli tři policisté. Ned Kelly se stal psancem a na jeho hlavu byla vypsána vysoká odměna. Téhož roku Kelly s přáteli vykradl první banku. Roku 1879 policie pozatýkala všechny jeho přátele a sympatizanty a bez obvinění je držela uvězněné po tři měsíce. Roku 1880 přijel Kelly se třemi přáteli (Kellyho gang) do Glerowanu. Byli vybaveni podomácku vyrobeným plátovým prněným, dostatečně silným, aby odolalo střelbě. Po neúspěšném pokusu o vykolejení vlaku se gang, usazení v místním hotelu, dostal do přestřelky s policií. Členové Kellyho gangu v přestřelce zahynuli, Kelly sám utrpěl mnohočetná poranění nohou, pravé ruky a boku. Byl postaven před soud a roku 1880 oběšen. Říká se, že na petici za jeho omilostnění se sešlo přes 30 000 podpisů.
    Ukrajinský Robin Hood se jmenoval Ustym Yakymovych Karmaliuk. Narodil se roku 1787 a asi nejvýraznějším rysem jeho kariéry jsou útěky. Znovu a znovu byl zatýkán a posílán na Krym, na Sibiř nebo kamkoliv, aby vykonával nucené práce. Ale Ustym, který se narodil jako nevolník, byl od mládí rebel a zůstal jím až do smrti. Když ho zajali, utekl. Jakmile utekl, organizoval bandy, které přepadaly obchodníky a majetné feudály, a lup poté rozdávaly meziutlačovanou chudinu. Ustym nedělal rozdíl mezi menšinami, jeho podpory se dostávalo židům, stejně jako polákům. Na oplátku měl on sám opravdu masovou podporu lidu. Vstoupil s vládou do regulerní války – kvůli jeho nájezdům na boháče byli do oblastí umisťovány velké vojenské jednotky, se ktarými se pravidelně utkával. Roku 1835 se carským jednotkám podařilo obklíčit Ustyma s několika věrnými na ukrajinském statku. V následném boji byl ukrajinský Robin Hood ve věku 48 let zastřelen polským šlechticem Rutkovskym, který sotal od Cara za svůj čin vyznamenání. Podle legend byl Ustym nezranitelný kulkami, a jediná věc ho mohla zabít – olověný knoflík od šatů, kterým byl i zabit.
    Dokonce i Japonské ostrovy mají svého lidového hrdinu, který se vzdáleně podobá sherwoodskému zbojníkovi. Je jím Nezumi Kozó, což je spíše přezdívka (krysí chlapec), než jméno – to znělo Nakamura Jirokichi. Roku 1822 byl chycen, byl mu vytetován cejch zlodějě a byl vyhnán z Eda (dnešní Tokyo). Podruhé byl zatčen roku 1831. Byl obviněn z vloupání do více než stovky samurajských domů a krádeže více než 30 000 ryó (zlatých mincí). Byl veřejně předváděn a sťat. Jeho původní náhrobní kámen byl velmi záhy rozebrán, protože každý chtěl mít kousek (jako talisman pro štěstí). Jelikož veřejně zneuctil a zesměšnil mnoho daimyo (léních pánů) a protože při zatčení u sebe neměl skoro žádné peníze (což vedlo k přesvědčení, že nakradený majetek rozdal mezi chudé a potřebné), stal se Nezumi Kozó posmrtně oblíbeným lidovým hrdinou. Říká se, že před svým zatčením poskytl své ženě rozvodové doklady, čímž jí ochránil před svým vlastním osudem – manželka by s ním jinak musela sdílet jeho trest.
    Kayamkulam Kochunni byl oddaným muslimem, který vyrůstal v chudobě. Právě kvůli tomu, že se na vlastní kůži přesvědčil, jaká utrpení přináší bída, získal postupně silnou averzi vůči boháčům, lichvářům a lakomcům všeho druhu. Stal se proto silničním lupičem, působícím v oblasti Travancore v Indii. Podle legendy okrádal jen bohaté, zatímco chudým naopak přenechával bohatý díl své kořisti. Ani podobnost s proslulým zbojníkem ho však neuchránila vězení v Poojapuru, kde roku 1859 zemřel.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN: OK.
    Sice to asi neodpovídá úplně mojí představě lidového hrdiny, ale předsudky stranou - bude to asi jen tím, že mu do toho chybí pár set let :)
    Opravdu pěkný příběh :) Díky, žes nás seznámil :)
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: Na základě skutečných událostí, výpovědí víc než tisícovky těch kteří pobyt v těch lágrech přežili, a na základě historických záznamů.

    Tadashi Iki je samozřejmě smyšlená postava, ale nese v sobě prvky skutečných osob, a účastní se historicky skutečných událostí.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN: Dohledává mi to jen odkazy na film (kde se mluví o 11 letech v sovětském pracovním táboře) :(

    Na zákaldě čeho je psaná ta kniha?
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    SYLVAEN: Koho ten příběh zaujal, může si jej přečíst v historické knize "Fumō Chitai" (Pásmo smrti, doslova "Pustá oblast") do autora Toyoko Yamasakiho. Název odkazuje k několikametrovému pásmu kolem plotu vězeňských lágrů, pravidelně posypávanému popelem a solí.

    Bohužel tato kniha nikdy nevyšla v českém překladu.. takže kdo má zájem, musí ji najít v anglické verzi "Barren Zone"

    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: Příběh oblíbence? Mno.. tak jo.

    Plukovník Iki Tadashi byl ke konci druhé světové války důstojníkem japonské armády. Když Japonský císař obětoval svou čest a život aby zachránil miliony svých poddaných před zlovůlí ďábelského západu který se neštítil v boji použít nové zbraně pomocí nichž mohli jeho žoldáci vykonávat úkladné vraždy v masovém měřítku, vyslal štáb japonské armády rozkaz všem velitelům aby složili zbraně. Nejeden velitel v poli ovšem odmítl poslušnost, a v takovém případě musel rozkaz předat a osobně vynutit některý z členů štábu.

    Iki Tadashi nasedl jednoho večera v onom roce pětačtyřicet, a zamířil do výbušné oblasti která nesla jméno Mandžursko, v Číně. Na veliteli Mandžurské divize japonské armády vynutil kapitulaci, na jeho místě se osobně zúčastnil jednání o odchodu japonských vojáků, a pochopil že Rusové nehodlají nehcat japonce jen tak odejít. Bylo povoleno jen pět letů zpět do Japonska, které měly pokrýt potřeby přepravy důstojnictva. Ostatní vojáci museli zůstat.

    Toho večera učinil Tadashi osudové rozhodnutí. Když mířil k letišti, narazil na mladého kaprála který přes všechnu snahu polních lékařů umíral jan proto že neměli k dispozici příslušné vybavení a léky. Tadashiho čest jej přiměla k tomu že své místo v letadle přenechal zraněnému, a sám zůstal.

    O hodinu později se, spolu s třemi sty tisíci japonských vojáků, stal válečným zajatcem Rusů.

    Následujících pětadvacet let prožil v úděsných podmínkách sovětských lágrů, gulagů a pracovních táborů. Uběhlo patnáct let, a po Stalinově smrti Sovětský svaz hromadně propustil své japonské zajatce domů. Tadashi ale zůstal vězněm, protože vedoucí pracovníci tábora si usmysleli že Tadashi není japonec.. chybou v záznamech byl označen za korejce. A tak musel zůstat, ačkoliv on i desítky ostatních vězňů přísežně potvrdily že Tadashi Iki je Japonec.

    Mrzl k smrti při stavbě transsibiřské železnice. Pekl se v horku a smrtícím záření uranových dolů. Vedl povstání v jednom z mnoha lágrů a jeho tvrdošíjná vytrvalost stála zkorumpované vedení lágru pohodlné místečko a kariéru.

    Po pětadvacetil letech, deset let po svých krajanech, byl Tadashi na pokraji smrti propuštěn na svobodu a do Japonska se vrátil jako cizinec do cizí země které už nerozuměl, a která nerozuměla jemu. Obětoval polovinu života obraně vlasti a jejích lidí, vlasti která již neexistovala.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    PAHAVASKA: Jop. Vida, po dlouhé době jsem odhadl, že to bude rychlé :)
    PAHAVASKA
    PAHAVASKA --- ---
    FOSSY:
    Dioskúrové?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak ještě jedna rychlá a snad jednoduchá hádanka.
    Indície, které vedou ke jménům:
    Dvojčata
    Synové labutě
    Hrdinové a bojovníci
    Bratři nejslavnější příčiny války
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FOSSY: Robert Roy MacGregor aka Red MacGregor aka Raibeart Ruadh aka Red Robert - křtěný 7.5.1671, zemřel 28.12.1734. narodil se v Glengyle, se ženou Mary Helem MacGregor of Comar žil v Inversnaid. Měli čtyři syny a adoptovali svého synovce. Vendetu proti Jamesi Grahamovi, 1. hraběti z Montrose vedl přibližně dva roky, než byl donucen se vzdát. Byl uvězněn a roku 1727 dostal milost od krále Jiřího I. Roku 1723 vyšel první jeho "životopis": The Highland Rogue. Ve stejnojmenném filmu tuto postavu výbirně ztvárnil Liam Neeson.
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: A pokud se chceš pobavit, doporučuju knížku Tři blázniví Robinsoni od jistého pana Achille Gregora, která pojednává právě o jeho cestě do rodiště předků z klanu McGregor. :)
    ILSA.CZ - Knižní distribuce
    http://www.ilsa.cz/detail.php?b=3303
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN: Nechutně přesně :)
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    SYLVAEN: Raibeart Ruadh McGregor, koncem 17 a počátkem 18. století.. V oblasti Loch Katrina.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN: Myslím :) A nech už ty ostrovní legendy na pokoji XD A dal bys alespoň přibližně tu dataci?
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: Myslíš "Rob Roy" McGregor? :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FJERTIL: Takových lidových hrdinů byla opravdu celá řada, a dáli čas, rád bych se dostal k více z nich, stejně jako bych se chtěl dostat ještě k některých slavným ženám legend :) Když sem někdo napíše příběh svého oblíbence, budu jedině rád :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A dnes se zeptám na jednoho hrdinu, který byl mimo jiné přezdíván kvůli svým vlasům. Jako mladý stál po boku svého otce za zachování jedné dynastie. V době běžných nájezdů na stáda sousedů si vypůjčil veliký obnos, aby rozšířil stáda svá i svého klanu. Ne vlastní vinou se tak zadlužil, ztratil majetek a stal se psancem. Proti věřiteli vedl dlouhý boj a nakonec skončil ve vězení. Naštěstí legendou se stal už za svého života a publikaci, kde byl uveden jeho (pravda, značně upravenýú příběh vděčil za to, že mu král udělil milost.
    Kdo je tímto hrdinou a kdy žil?
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FOSSY: Když už se tu zmiňuje Jánošík (o kterého se perou Slováci, Poláci a Maďaři), jistě by stálo připomenout i slezského zbojníka Ondráše.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Dnešního hrdinu legend snad není potřeba příliš představovat. Patří mezi ty, kteří svým způsobem doplatili na vlastní ppularitu. Dopátrat se mezi mnoha a mnoha historkami a legendami zdání pravdy je naprosto nedlidský úkol.

    Robin Hood:

    Nejprve se podívejme na tu část legendy, která je všeobecně známá, a která propojuje snad všechny verze Robinova příběhu. Robin a jeho Veselá družina zbojníků žili v lese Sherwood, který jim poskytovla přístřeší i obživu. Jejich hlavním nepřítelem, a symbolickým protikladem, byl šerif z Notthingamu se svými muži. Hlavním motem Robina Hooda byl boj proti bohatým a bezohledným pánům, shrnutý do popisu „Bohatým bral a chudým dával.“ Robin nebyl typickým zločincem, ale vedl vlastní odoboj proti šlechtě, zejména Normanům, ve prospěch chudých anglosasů. Období, ve kterém Robin žil, je nejčastěji určováno dobou zajetí krále Richarda II. Lví srdce.
    Samotná postava lidového hrdiny a veselého zbojníka je v naprosté většině příběhů popisována dosti podobně: zelené oblečení lesníka (se kterým byl často zaměňován), s mečem u boku a lukem a šípy na zádech. Lukostřelecké umění pak je s jeho postavou spojeno naprosto neodmyslitelně, a Robin Hood byl všeobecně považován za nejzručnějšího lučištníka Anglie. Na druhou stranu mu ani s mečem, ani s holí, ani v zápase nemohl čelit jen tak někdo. Známé a slavné jsou jeho ctnosti: věrnost, veselá povaha, čestnost, odvaha a veliká ohleduplnost k ženám. Během patnáctého století se součástí legendy Robina Hooda stali jeho společníci, téměř stejně slovutní a známí – silák a obr Malý John (občas zmiňovaný prostě jako Honzík), statčný a tvrdohlavý Will Scarlet (podle některých zdrojů bratranec Robina Hooda), výborný bojovník s tyčí Much, syn mlynáře, a dokonce tlustý dobrordečný mnich bratr Tuck. Později byl osud veselého zbojníka spojen ještě s jednou postavou, která se stala neodmyslitelnou součástí jeho příběhu – krásná lady Marion (Mariana).
    Robin Hood při svých veselých kouscích využil kde co. Někdy se majetku boháčů zmocnil přímým a smělým přepadením, někdy lstí a převlekem. S oblibou prý boháče s doprovodem zajal, dovedl do hloubi lesa, bohatě pohostil zvěřinou a dary lesa, a poté jim vyměřil cenu za občerstvení (obvykle přesně podle toho, jaké bylo postavení a majetek hosta). Zatímco někteří (potřební anglosasové, čestní, ale chudí) odcházeli z hostiny obtíženi mnohými dary, jiní (bohatá normanská šlechta, ale také duchovenstvo) odcházeli pěšky a s prázdnými kapsami.
    Pořád vládne neshodna v tom, zda Robin Hood byl jen fiktivní postavou, hrdinou balad, nebo skutečně žil někdo, kdo všechny příběhy o veselém a statečném lukostřelci inspiroval. Možná byl mužem v kápi Robin (Robert) z Locksley, možná se utlačovaných anglosasů zastal earl Robert z Huntingtonu (toto dilema řeší šalamounsky seriál Robin of Sherwood – v první sérii je Robinem Robin z Locksley, který na jejím konci zemže, a v druhé sérii přebírá vedení zbojníků mladý šlechtic Robert z Huntingtonu). První zmínky o tomhle psanci se objevily na počátku patnáctého století (což je o dvě stě let později, než předpokládaná doba jeho života). Od té doby se stal hrdinou desítek uměleckých děl – od balad a romancí přes romány až k seriálům a filmům. Velmi krásně popsal jeho dobrodružství Alexandre Dumas starší a úctyhodnou roli mu přidělil i sir Walter Scott v románu Ivanhoe. Ve filmu si Robina zahrál Kevin Costner, Errol Flynn, Russel Crowe, Douglas Fairbanks a dokonce i Sean Connery – pro zajímavost, v seriálu si Robina zahrál i jeho syn James.
    Příběh Robina Hooda má mnoho konců. Někdy Robin umírá v léčce, obklíčen a zahuben mnohačetnou přesilou. Někdy příběh končí tím, že Robin ztrestá šerifa Nottinghamu, svého tradičního nepřítele, a získá ruku krásné Marion. Někdy sledujeme Robina, zlomeného smrtí manželky Mariany, jak chřadně a trpí, a nakonec vyhledá pomoc v kláštěře – a je zahuben rukou zrádné abatyší, která ho (pod záminkou pouštění žilou, nebo sprostým útokem ve spánku) nechá vykrvácet. Čtenář nebo divák si tak může vybrat, jestli raději šťastný konec, nebo smutný. Stejně tak je v nepřeberném množství balad a příběhů o Sherwoodském zbojníkovi možno najít napínavé, smutné, komické, romantické i mravokárné. Vesměs je ovšem král zbojníků mužem jak se patří.
    Existuje celá řada podobných „lupičů gentlemanů“, kteří jsou si s Robinem podobní skoro jako vejce vejci. Mnoho podobností můžeme najít i s u nás populárním Jánošíkem. Jedná se zkrátka o zosobnění odboje proti chamtivé a bezohledné šlechtě (často do jisté míry okupační, nebo dokonce do jisté míry nezákonné šlechtě) a pomoc potřebným chudým. Asi každá kultury potřebovala v historii podobnou postavu. Osobně si myslím, že skoro každý kluk si alespoň jednou v životě udělal z provázku a klacku luk a chtěl být Robin Hood, protože je archetypem hrdiny, který zahrnuje vše pozitivní.
    Pro konkrétní příběhy Robina a jeho veselé chasy doporučuji, aby si každý našel svůj, svoji osobní verzi legendy, která nejlépe vtáhne jeho mysl do stinného příšeřú pod majestátními duby, kde zaznívá smích veselících se zbojníků, občas třesknou hole v souboji pro zábavu, nebo zasviští šíp, který vystraší obtloustlého církevního hodnostáře na cestě s desátky pře Sherwoodský les.

    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    Debata absurdní není.. teorie mi tak ale přijde, a to nemyslím nijak pejorativně.. jen mi stále nedává smysl.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam