FOSSY: Korejský civilizační mýtus se mi totiž zdá rozkošně podivný. (A vidlácký. A prostě mám rád stopy po uctvání medvědů. ;) Pastoureaua jsem tu už doporučoval? ;) )

Začátek je takový běžný: Hwanung, syn nejvyššího nebeského boha Hwanina (toho z horních nebes, který je světu a lidem dost vzdálen) se rozhodne osídlit zemi, k čemuž dostane doprovod 3000 nebešťanů, s nimiž na posvátné hoře Baegdusan (Pektusan) založí město bohů a započne tak božskou vládu nad zemí a lidmi. Zbývá jen, aby se obtěžoval sám, nebo zplodil nějakého kulturního hrdinu, který pozdvihne lidi ze zvířecího stavu k civilisovanosti.
A v tu chvíli přichází na scénu tygřice a medvědice, které se modlí k Hwanungovi, aby se staly lidmi. Dostanou od něj hrst česneku a svazek černobýlu coby magickou dietu s pokynem, aby se s tím na sto dní zavřely v posvátné jeskyni. Tygřice to nevydrži, ale medvědice celou dobu poctivě žužlá čersnek a pelyněk, až z ní opadají chlupy a stane se člověkem. Tedy medvědí ženou jménem Ungneyo.
Ungneyo však trápila samota (nevím, zda proto, že na posvátné hoře nežili lidé, nebo zda se mezi ně ostýchala - nebo zda by si ji žádný člověk nevzal). A tak dlouho se modlila k Hwanungovi, až ji pojal za manželku a splodil s ní syna Danguna (Tanguna).
Dangun se stal prvním králem lidí, založil království Čóson (Starý Čóson, Gojoseon), vystavěl hlavní město, dal lidem řád, spravedlnost, organizaci (byrokracii, buzeraci...;))

FOSSY: Diamantová sekera se ta pohádka jmenuje a je z Bulharska :)

SYLVAEN:
FJERTIL:
To byla taky sekyrka v jezeře, tuším zlatá, stříbrná a diamantová. Ruská pohádka... Zkusím najít :)

SYLVAEN: No jo, kam na tebe s morálním ponaučením X)

FOSSY: Nicméně ten dřevorubec byl asi taky hloupý, protože měl zlatou sekeru dobře schovat, nožem z ní odloupnout pár kousků, jít si koupit za jeden kousek novou sekeru, za ty ostatní kousky koupit povoz a voly, a najmout další dřevorubce aby pro něj dělali. A tím by položil základy ke kapitalistickému dřevozpracujícímu průmyslu v Japonsku. To bylo to co měl démon na mysli. A protože byl drvoštěp ekonomické drvo, zkřeh a umrz.

Dnes si dovolím jen malý poučný příběh z Japonska.

Démon a dřevorubec:

Na podzim se dřevorubec, který žil osaměle uprostřed lesů, chystal na dlouhou a tuhou zimu. Každý den chodil do lesa štípat dříví. Jednoho dne byla už taková zima, že sekyra vyklouzla dřevorubci z prokřehlých prstů. A aby to nebylo málo, spadla přímo do jezera plného ledové vody.
I začal dřevorubec na břehu lkát a bědovat. Sekyra byla celé jeho jmění a živobytí. Bez ní nemohl připravit dříví na prodej, bez ní nemohl pro sebe nachystat otop na zimu.
A tu se najednou z hlubin vody vynořil strašlivý démon. Pohlédl pichlavýma očima na plačícího dřevorubce, a otázal se: Co se ti stalo, že tak běduješ?
Dřevorubec se nejprve hrozně vylekal, když nad sebou viděl démona, ale nakonec sebral odvahu, a pravil roztřeseným hlasem: Sekyra mi spadla do vody. A s ní jsem přišel i o živobytí.
Démon se zamyslel, a potom se zvého hávu vytáhl sekyru z ryzího zlata. Ukázal ji dřevorubci, a medovým hlasem se tázal: Je to tahle sekyra?
Dřevorubec zapolykal, jak se mu zlato zablýskalo do očí. Samozřejmě by se mu líbilo mít takové bohatství, ale přeci jen byl poctivý a skromný, a tak, i když žlutý kov sváděl a lákal, popravdě odpověděl: Ne, tahle není moje. Moje byla obyčejná, železná.
Démon schoval zlatou sekyru do hábitu, a vytáhl z něj obyčejnou, starou železnou sekyru s ohmataným toporem, a zase se ptal: Je to tahle sekyra?
Dřevorubec okamžite poznal svůj nástroj, potěšeně se rozzářil a rychle vyhrkl: Ano, to je moje stará sekyra!
Démon se dřevorubce nějakou dobu měřil očima, a nakonec pravil: Jsi poctivý a skromný. Za odměnu ti dám místo tvé sekyru tuhle zlatou.
Dřevorubec potěšeně poděkoval, vzal si zlatou sekyru a odchvátal s ní domů.

A jaké z toho plyne poučení?

Dovolil jsem si použít spoil blok. Poučení z tohoto příběhu není, jak by člověk očekával na první pohled, že skromnost a poctivost dojde odměny.
Chudák dřevorubec nemohl sekyru prodat ve vesnici, kde prodával dřevo, protože tam nebyl nikdo dost bohatý. A Protože zlato je měkké, nemohl s ní ani sekat dříví, a proto uprostřed dlouhé a tuhé zimy zmrzl sám ve své chatrči se zlatou sekyrou v rukou. Poučení tohoto příběhu naprosto prozaicky praví: Nikdy nevěřte démonům, ani (a zvláště) pokud vám dávají dary!

ALDARION: Co se stane medvědici... No. Bude nasraná, hladová, sjetá jak doga po tom černobýlu... a ten česnek z ní dělá dokonalou zbraň na upíry. :)