Béan Sídhe (starogaelština), Bean Sí (novodobá gaelština) - v doslovném překladu to znamená "žena z pahorků", ale nepředstavujme si pahorky jako kopcovitou krajinu. Sídhe měly pro Iry zvláštní význam a ne proto že by z nich za pěkného počasí dohlédli ze Sláigo až do Kentu, ale pro to co se skrývalo v nich a pod nimi.
Za dávných časů obýval ostrovy Éire mocný a vznešený lid, synové a dcery bohyně Danu, kteří odvozovali svůj původ od proslulého vůdce Neimhidha, syna Agnómana ze Skýthie, který byl synem Piampa, syna Taitova, jehož otcem byl Sera, syn Srúa, syna Easrúova, syna Fríamaintova, syna Fathochtova, jehož otcem byl Magog.
Tuatha dé Danann přišli na Éire zahaleni v bouři, temný mrak byl jejich pláštěm, a svou nohu na Éire prvně vložili v horách Conmaicne Rein v Connachtském kraji. S nimi přišla temnota která celou zemi halila po tři dny a tři noci, tak temná že zastínila i slunce tak že poledne se jevilo jako hluboká noc. Své předchůdce, plemeno Fír Bolgů, porazili a vyhnali z jejich domovů a vytlačili je až za břehy Éire. Své nové zemi pak vládli podle svého a žili v ní mnoho generací.
Stejný konec který Tuatha dé Danann přichystali Fír Bolgům byl ale v osudu připraven i pro ně. Když na smaragdový ostrov přišli noví osadníci, Milésiané - potomci Mílea Španělského - kteří pluli dlouhou cestu z Ibérie, utkali se s nimi Tuatha dé Danann v bitvě, a byli poraženi.
K synům Mílea pak přišly tři ženy - Ériu, Banba, a Fodla - aby se jménem svého lidu a svých králů poklonily vítězům. Tyto tři irské královny pak požádaly Milesiany aby svou zemi pojmenovali po nich, a od těch dob irové svou zemi láskyplně nazývají Éire, ale někdy také podle ostatních dvou, Banba či Fodla.
Tuatha dé Danann pak opustili zemi a pod vedením svého nejvyššího krále, Manannána mac Lira, sestoupili do nitra pahorků, cestou která vedla skrz stíny a chlad, a jejíž druhý konec ležel v tajuplném zásvětí, sídhe.
Když někdo z potomků Míleových zemře, jeho smrt je úpěnlivě oplakávána. Mezi lidmi jsou ženy jejichž lamenty nad zesnulými byly proslulé, a významné rodiny si najímaly jejich služby.
Když však zemřel některý z potomků pěti starodávných rodů, jejichž prapředkové porazili Tuatha dé Danann, cesta do zásvětí se otevřela, a ztraceného syna či dceru rodu přišla oplakávat jedna ze vznešených dcer bohyně Danu, kterým irové říkali Béan Sídhe - žena z pahorků (či zásvětí). Někdy stará, svrasklá a hrůzu nahánějící, jindy mladá a půvabná jak třpyt měsíce na půlnoční hladině, její hlas ale vždy ovládl mysl i duši těch kteří zaslechli její pláč.
A tak tomu bude navěky věků, dokud ve světě bude i jediný potomek starých Milésianů.