• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    ALDARION: srabe! zrovna u tebe bych takovou úzkoprsost nečekal ;) :P
    ALDARION
    ALDARION --- ---
    KID_MCHUTT: Některé věci si nemusím ani představovat, natož vidět. :)
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    ALDARION: zadej si to do googlu, budeš překvapen ;) mě to v práci blokují :D
    ALDARION
    ALDARION --- ---
    KID_MCHUTT: :)
    Prasárnu s přerostlým sumcem snad ještě nevymalovali ani v Japonsku... Snad...
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    FOSSY: to je ta mrcha, co se o ní zdá rybářově ženě? :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak, strašně dlouho nebyla jediná hádanka :)
    A tak se po všech milých pražských strašidlech (ještě nějaká mám rozpracovaná, dodám, jakmile mi vyjde chvilka) zeptám na opravdu velikou obludu.

    Japonci tomuto tvoru přičítali zemětřesení a tsunami. A velikost tvora se pohybuje ve stovkách mil... Jak se tenhle drobeček jmenuje?
    TYET
    TYET --- ---
    vyčerpávající přehled bestií, tyhle stránky mám moc ráda: http://www.fext.cz/bestiar/index.htm
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FOSSY: Řezník s ohnivou sekerou je jeden z mých nejoblíbenějších. Ale asi nejraději mám mrtvého hráče a žebrajícího kostlivce.
    Mezi oblíbené (a více provařené) samozřejmě patří i bezhlavý templář a bezhlavý purkmistr.

    Ostatně můj úvodník do pražských mýtů a vlastně nejen do nich byla Hurvínkova strašidýlka.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A ještě do třetice dnes ke staroměstským strašidlům, tentokrát to bude:

    Řezník s ohnivou sekyrou:

    Podle záznamů i pověstí parřil cech pražských řezníků k těm nejodvážnějším ve městě, a nejednous e zapsal do historie svými chrabrými činy v době potřeby. Dokonce hned dvakrát zachránili pražští řeznící před vypleněním kostel sv. Jakuba – jednou před husity, podruhé při vpádu pasovských.
    A právě s touto druhou událostí pověst spojuje další pražské strašidlo. Řeznický tovaryš Tomáš jako jediný nebyl s řeznickým cechem venku v boji. Byl totiž u své milé. A i když chtěl vyrazit do ulic a bojovat po boku ostatních, dívka ho nepustila. Nakonec boje prošvihl úplně. A nesplněná povinnost Tomáše trápí natolik, že za se zjevuje po nocích v okolí kostela sv. Jakuba, vyzbrojen děsivou ohnivou sekyrou, a vrhá se na kždého, kdo se ke kostelu přiblíží s jen trochu nečestným úmyslem...
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A další pražské zastavení bude v Karlově ulici, ve které pro změnu straší

    Ohnivý muž:

    Pověst vypráví, že v Karlove ulici bydlil starý, a nade vše lakomý lichvář. Bylo mu jedno, kdo si u něj peníze půjčuje, i jestli půjčuje pravé, nebo falečšné, hlavně když svůj vysoký úrok dostal zpátky. Skrblil i sám na sobě, a chodil v roztrhaném, starém oblečení, jako drak si syslil svůj poklad, který těšil jen a jen jeho samotného.
    Jednoho dne vypukl v domě vedle lichvářova požár. Všichni lidé se seběhli a pomáhali hasit, zachraňovali sousedy i jejich nuzný majetek, nedbali na popáleniny, a ze všech sil se snažili oheň zdolat. Oheň nakonec přeskočil i na dům lichváře. Ten se vypotácel ven hlavními dveřmi, na zádech obrovský, těžký pytel. Nic nedbal volání sousedů, ani jejich nářku a proseb, jen se vlekl s přetěžkým nákladem k řece. Až se nakonec lidem ztratil z dohledu. Požár byl nakonec uhašen a život se pomalu vracel do starých kolejí. Jeden ze sousedů zašel za lichvářem, aby si půjčil peníze na nový dům. Jenže lichvář doma nebyl. Ani když u něj vylomili dveře, nenašli.
    O něco později se lichvář objevil v noci na ulici, stále se svým těžkým pytlem, sténal a prohýbal se pod jeho vahou, a škemral po kolemjdoucích, aby mu ho pomohli alespoň chvilku nést. Dlouho si ho lidé nevšímali, protože už ho měli dost za to, jak se při požáru zachoval. Až jeden mladík se nad ním slitoval, a přišel k němu, že mu tedy s pytlem pomůže.
    Jenže v ten okamžik vzplál starý lichvář plamenem a v mžiku se změnil v ohnivého kostlivce. Z očních důlků mu šlehaly plameny, stejně jako ze všech žhnoucích kostí, a šířil se od něj pekelný žár. Ochotný mladík se zalekl a utekl. A od té doby viděli ohnivého muže v Karlově ulici mnohokrát. Říká se, že je poslem zlých zpráv, protože vždy během následujících několika dní vypukne na Starém Městě požár, nebo se Vlatava rozlobí a vyleje z břehů. A také se říká, že ohnivého muže vysvobodí až odvážlivec, který mu pytel s penězi z lichvy odnese od kamenného mostu Karlovou ulicí až na staroměstský Ryneček.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Zůstaňme ještě na chvíli v Praze – její pověsti a strašidla si to jistojistě zaslouží. Dnes vás vezmu na návštěvu

    Domu u Zlaté studně:

    Bývalo dobrým zvykem, že se studně hloubily přímo ve sklepeních domů. Dům, o kterém je řeč, dostal podle své studny jméno: O pašijích voda ve studni zezlátla. Ven nosili vědra třpytivé, blýskavé vody, která vypadal, že je plná malinkých zlaťáků. Lidé se chodili zvědavě dívat i dolů do studně, a tak samozřejmě netrvalo dlouho, a zvědavá služka to s díváním přehnala a po hlavě zahučele přes roubení dolů. Po dlouhém hledání ji ze studny vylovili a studnu, to dá rozum, museli vyčistit. A právě při čištění se z roubení uvolnil kámen, a z tajné skrýše se začalo sypat zlato – ukrytý poklad. Duch služky začal v domě strašit majitele, který na její smrti zbohatl, a všude chodil zmáčený a zamračený, a dům opustil až ve chvíli, kdy se v něm objevila nová strašidla – bezhlavý rytíř (jeden z mnoha), i s bezhlavou manželkou.
    V té době se do domu, mezi ševce a sedláře, nastěhoval caletkář. Jeho sladkosti byly široko daleko vyhlášené, a jednoho dne se rozhodl krom ryb a ptáčků a dalších marcipánových pokroutek vyrábět i bezhlavého rytíře s jeho ženou, kteří podle místních strašili v domě. Jenže bezhlavé figurky nešly na odbyt, a tak jim caletkář vyrobil hlavy. Netrvalo dlouho, a musel pracovat dlouho do noci, aby uspokojil poptávku. A když jednou takhle zase do noci připravoval svoje sladké zboží, objevili se mu o půlnoci za zády i duchové rytíře s manželkou. Vynadal pak rytíř vyděšenému caletkáři, že jejich hlavy neodpovídají skutečnosti, a že se mu to pranic nelíbí, a nařídil mu, že než skončí hodina duchů, musí vyrobit hlavy nové, odpovídající skutečnosti. Byť se caletkář třásl a chvěl strachy, hlavy, se kterými byli duchové spokojeni, vyrobit stihl. Duchové chtěli původně caletkáře postrašit a potrestat za jeho opovážlivost, ale když jim hlavy tak pěkně opravil, vypověděli mu o své smrti – kterak se, dávno tomu, vraceli z daleké Hispánie, a kterak právě v tomto domě přenocovali. Majitel domu, lakotný a bezbožný člověk, pro jejich peníze oba zavraždil, hlavy jim ve spaní uřízl a do Vlatvy hodil. Aby klidu došli, je třeba jejich kosti ze sklepa vynést a řádně pohřbít. Druhého dne se caletkář domníval, že měl jen z přemíry práce špatné sny, ale v kuchyni našel zničené staré hlavy figurek, a figurky s hlavami novými, a seznal, že k strašidelnému setkání doopravdy došlo. Hned se vydal do sklepa, a když vedle roubení studny kopal, kosti rytíře i jeho ženy opravdu našel. Dal je řádně pohřbít, a když se vrátil do sklepa, aby jámu znovu zakopal, zjistil, že poslední schod do sklepení je uvolněný. Když ho pak vyvrátil, našel celou hromadu zlaťáků.
    Od těch dob v domě U Zlaté studně nestraší...
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    FOSSY:
    Honza teď už ví, že existují i jiné verze tohot mýtu.
    Já se tu dozvěděl už mnoho nového.
    Třeba jsem neznal variantu, že orloj vytvořil člověk, kterému našeptával ďábel a po jeho dostabvě ho i sám ďábel oslepil, nebo že orloj je ďáblovo dílo a tak by ho každý řádný křesťan měl obloukem obejít.
    Ani zrnko ironie.

    SYLVAEN:
    U mýtů je kontext něco čím se moc nezatěžuj, viděl jsem svatého Václava v plnoplátu. Třeba tím chtěli říct že to byl sice děda, ale běhal jako zamlada.
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: V kontextu 14. století mi pojem "mladík" evokuje někoho mezi 11 a 17 lety ... :) .. od 18 do 30 to byl "muž", od 30 do 40 to byl "ctihodný muž", a od 40 výš už to byl "stařec".. :)

    Ale to je jedno.. nicméně mi orloj připomněl neméně významný objekt z historie.. možná i významnější.. a rozhodně kontroverznější. Antikythérský mechanismus. :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN: Zkus toho Svátka...
    Ono to z určitého úhlu pohledu dává smysl, že s objevem nového přístupu přišel někdo mladý :) Navíc co si budeme povídat, i pojem mladík je relativní :)
    GORGLIN: Asi ti křivdím, ale zní mi to jako ironie :)))
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    SYLVAEN:
    No díky bohům za Fossyho a jeho osvětu.
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    PISKVOR: A nakonec se od samotného Boha dozvíš že čepičky na Fušálu měly být zelené.. :)

    Nicméně onu pověst jsem nikdy, ať už podle Jiráska nebo někoho jiného, neslyšel vyprávěnou tak že by autorem orloje byl nějaký holobrádek. :) Proto jsem se ozval.
    PISKVOR
    PISKVOR --- ---
    FOSSY: No, prave proto mi prislo divne, ze se tu resi "podle povesti meli radni cervene cepicky!" "Ne, jednoznacne meli mit modre cepicky, povest hovori jasne!"
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    PISKVOR: Pardon, pověst v této podobě zapsal... :) Mea culpa.
    PISKVOR
    PISKVOR --- ---
    FOSSY: "Autor povesti" - neni to oxymoron?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN: Autorem pověsti je historik a spisovatel Josef Svátek, z jehož díla vycházel Jirásek (i jsem poznamenal, že tohle je verze, ze které vycházel).
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam