No jéje, co se to zas děje... Jak jsou lidé milí. Dogpoint má takových úspěchů. ale to se do aleluja nerozebírá, nuda. Jen ale přijde nějaké škobrtnutí, užuž je z toho senzace. Tak to bejvá no, někteří nestojí ani za to, abych je nějak rozebírala. Hleďte si svých pejsků a necpěte se do věcí, do kterých vám je prd. Nebo snad máte pocit, že vaše narážky jsou někomu přínosem? LOL
Co se Endžínky týče, tak tam bych to s tou čistotností GUBKO neviděla tak jednostranně. Ona se čistotná snažila být a jak! Jenže jí to kolikrát ty její ledviny nedovolily. Hlavním problémem (moje zničený parkety mě tak netankujou - podotýkám zničila je než jsem ji dala dohromady ještě jako prďolu) byl výtah, který občas počurala, jelikož nevydržela sjet těch 5 pater. Sousedi se bouřili, že kdo v tom má jezdit než to uklidim. A to chápu. Ale i tak jsem si myslela něco o zadku a chtěla si Endžínku uhájit. Za další mi trošku ruply nervy, když jsem v šestinedělí nestíhala vstávat tak rychle, jak ona vyžadovala a tak mi tu trošku naschvál označkovala byt. Komplet. A tak jsem uznala, že než se obě stressovat tím, že čurání zase nestihnem (a že by to byla přechodně dlouhodobá záležitost), raději udělám, co jsem měla udělat dřív. Umístím ji někam do baráčku, kde bude mít pomínky k životu se svým handicapem lepší. A je to tak. Tam ji od venku dělí jedny dveře. Krásně si říká o vypuštění a i tak kolikrát nestihne uplně vystrčit zadek ze dveří. Tam to ale nikomu nevadí. Těch pár kapek, co utrousí ještě vevnitř utřou a klid. Nikdo jim nehrozí vystěhováváním apod. Endžínka se má skvěle, byla jsem za ní a chystám se znovu. Stále mi chybí, ale toho kroku nelituju. Spíš toho, že jsem k tomu závěru nedošla už dřív, než se to muselo řešit takhle "narychlo".
A ještě bych k tomu všemu chtěla na svou obhajobu připomenout, že jsem jela na své náklady Endžínku zachránit před utracením až k hranicím s Polskem a že mě stála hodně peněz, času a nervů. Rozhodně to není tak, že bych si pořídila pejska, onemocněl mi a já se ho nelidsky zbavila. Snažila jsem se dlouho. Dala jsem ji hezky dohromady, naučila hygienickým návykům co bylo v mých i jejích silách a vycvičená byla taky hezky. V podstatě u mě byla jen o fous déle než bylo třeba, aby vůbec byla umistitelná. Předala jsem ji s jasnou diagnózou, v podstatě s "návodem k použití". To domácí depozita dělají. Já před ní měla v depozitu několik jiných pejsků, ti se u mě tak dlouho neohřáli, Endžínkou jsem depozitování chtěla skončit a nechat si ji. Šlápla jsem vedle a trošku nás obě přecenila. V žádnym případě to ale neberu jako bůhvíjaký osobní selhání. Tomu psovi je tak skvěle, jako by mu beze mě rozhodně nebylo.