• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    VON_GILOTINErecenze a kritiky aktualnich (i neaktualnich) filmu
    TUAX
    TUAX --- ---
    Útěk ze Sibiře 2010



    Na tento film jsem se opravdu těšil ať už kvůli příběhu, tak kvůli hereckému obsazení. Jenže ve výsledku jsem z toho rozpačitý a spíše zklamaný. Už v polovině filmu jsem si nadával, že jsem na tohle šel do kina. Film, který popisuje velké drama, ale přitom nepůsobí vůbec dramaticky.

    Úplně nejhorší věc udělali tvůrci tím, že na začátku popsali zběžně události, podle kterých je tento film natočen. Tím to úplně zabili. Protože prozradili kolik jich dorazilo do cíle, takže od útěku už divák jen čeká jak budou umírat a nebo opouštět skupinu uprchlíků. Bohužel tím šlo vniveč veškeré napětí a možnost překvapení.

    Každopádně ruský gulag, byl vyobrazen příliš povrchně, jako celý film. Sice se tvůrci snažili o co nejlepší obrazy a to po celou délku filmu a je to chvílemi přírodopisná sonda do Asijské krajiny, jenže jaksi zapoměli na atmosféru, na scénář, aby měli herci vůbec co hrát. Když už se plánuje útěk z trestaneckého tábora, tak je o tom jen zmínka a když se útěk provede, tak je to necháno na divákovi, aby si domyslel jak to mohlo být. A děj je rovnou přesunut už na nekonečnou pouť. Je to odbité a to nejne v tomto místě.

    Obtíže, kterými si postavy během své cesty musely projít, jsou z válné části hlavně na fantazii diváka. Moc toho ve filmu vidět není, jen neustále záběry na jdoucí postavy, teméř donekonečna. Přičemž zrovna toto je věc, kterou divák bere jako samozřejmost, jinak by ani nešlo ujít 4000 mil, jenže aby se divákovi dostalo něco zajímavějšího z jejich cesty a nejen neustále záběry jak šlou různými přírodními prostředími ať už zasněženou sibiřskou tajgou, kamenitými pláněmi mongolska, písečnou pouští Gobi a ve finále Himalájemi. Z celé té cesty nejlépe vyznívá vyobrazení jejich útrap v poušti Gobi, za což lze i udělit mírnou pochvalu. Jenomže cesta před tím za moc nestojí a cesta po té alias průchod Himalájemi? To co leckterému diváku hrabe v mysli jak mohli zvládnout jen tak přejít toto obrovské pohoří je opět na fantazii diváka a tentokrát, zde ani není moc záběrů na Himaláje, opět odbité.

    Naopak je nutno vyzdvihnout postavu Valka, kterou ztvarnil Colin Farell. Naprosto úžasný, plně důvěryhodný výkon ztvárňující ruského vraha, zabijáka, který sice nepobral moc inteligence, ale i tak velké charisma a schopnost přežití. Prakticky každá scéna s Colinem Farellem stojí za to, najednou to ožije, je na co se dívat. Předvádí skvělé herecké vystoupení. Ostatní postavy za celý film nevystoupí z jeho stínu. Přesto ani on nedostal dost prostoru, aby jeho postava ještě více vynikla, nakonec nebyl to film o něm.

    Hodně jsem se těšil na Saoirse Ronan, jenže postava, kterou ztvárnila byla nevýrazná, jako většina ostatních. Navíc v momentě kdy se ke skupině připojí je jasné, že ona určitě nedojde, protože na začátku filmu bylo řečeno, že do cíle došli tři muži a tak nastává čekání kdy a jak ukončí svou pouť ve filmu. Opět je to ztvárněno nevýrazně do ztracena a přestože z toho, šlo vyždímat plno emocí a diváka rozbrečet, bylo to příliš suché. Takže pro mě opět zklamání.

    Ve filmu je pár scén, které člověka rozesmějí, ale i ty jsou výjimečné. Film vyloženě nenudí, ale ani nebaví. Jedno shlédnutí a konec, film se ztratí z paměti. Určitě jsou lidé, kterým se líbit bude, právě proto jaké to je. Ale u mě je to takový průměr s nadprůměrným vystoupením Collina Farella. Pokud se na to mám někdy podívat znovu, tak jen kvůli němu a jen po jeho čas u skupiny uprchlíků... Drama, které se nesnaží být dramatem to je tento film.
    TUAX
    TUAX --- ---
    Trochu jiný pohled (ne tolik nadšený) na:

    Sucker Punch 2011

    Vizuální nářez, to bezesporu. Jenže jako filmový celek, to už tak dobré není, tedy aspoň pro mě. Byly místa, kde jsem se potutelně usmíval, jiná kde mě to dojímalo, jenže taky spousta takových kde to působilo příliš naivně, jindy neuvěřitelně až zvrhle i na takové fantasy pojetí, kterým se film ubírá. Je zřejmé že to bylo účelné, protože ono to vypadá jako snaha o dokonalost v mnoha směrech. Na můj vkus tomu ale chybí ucelenost.

    Nástup filmu je šikovný, takový že má v sobě i tajemno a dokáže navodit atmosféru, které se ale dále nikdo nedrží.Jednotlivé scény nejsou vyrovnané a je to občas lepší občas horší. Závěr určitě moc lidí nepřekvapí, protože i nezkušenému diváku dojde, že to co je mezi koncem a začátkem je... Přesně to :)

    Jednotlivá prolnutí v prostoru a čase byla docela uspěchaná. Nejlepší bylo nakonec stejně asi to úprvně první, které mělo stejný efekt jako úvod filmu, navodilo to pořádnou atmosféru a hned o scénu dál se od ní upustilo. Některé scény pro mě byly spíše zklamáním. Každopádně ať je to jak chce, film se dokáže dostat divákovi pod kůži a ten pak již čeká, až nastane další "prolnutí".

    Inu a hlavní hrdinka Babydoll mě nějak nezaujala sice se snažila, ale chvílemi jakoby nevěděla co hrát, i to jak držela samopal bylo oproti kolegyním, jakoby chtěla naznačit mám v rukách hračku, kterou nechci. Nejlepší z holek byla asi postava Rocket, která byla sice proměnlivá, ale i tak šla stále za svým a výkon herečky se mi líbil a zaujala mě. Postava, které v dechnul život Oscar Isaac, měla vše co měla mít, vzbuzovala emoce, byla uvěřitelná. V tomto smětu u mě spokojenost.

    Podle mě by tohle téma filmu bylo lepší jako seriál, kde by bylo na vše mnohem více času a nemuselo by to být takhle útržkovité. Do nějakých myšlenek filmu se nemá moc cenu pouštět, ale je dobré všímat si vět, které v různých situacích vyřkne postava muže, který hlavní hrdinky provází najejich cestě za svobodou.

    Samozřejmě jako vizuální akci to doporučit lze, jen se u toho nesmí moc přemýšlet. Stylizace, choreografie, zpomalovačky v kombinaci s hudbou, některé scény, které se nedají na přímo a hned pochopit, to vše je tento film který v kině díky velkému plátnu a ozvučení hodně vynikne.
    DYLER
    DYLER --- ---
    Vzhledem k tomu, že jsem tu nikde nenašel i reakce k televizním filmům a inscenacím, tak to trochu napravuji...

    Hadí tanec 2005

    Po skvělém Přepadení a Svědkovi natočil Petr Slavík další díl z cyklu Oběti. Tentokrát si vzal na paškál domácí násilí a do hlavních rolí obsadil Ivanu Chýlkovou a Aloise Švehlíka. A zatímco Chýlková si jede svůj standard, který mě už nebaví (rozuměj zkroušené pohledy alá Díky za každé nové ráno nebo Přítelkyně z domu smutku), Švehlík podává skvělý výkon, až si člověk občas říká, jaká škoda, že hrával převážně čurdy. Ale oni se záporáci hrají vždycky lépe.

    Hadí tanec napsal jako předchozí příběhy z cyklu Miroslav Sovják, jenž svou prací nijak nevybočuje z žánru. Což je docela chyba. Na začátku je nám, tak jako vždy, představena poklidná domácnost, v níž není něco v pořádku. Aha, muž potichoučku polehoučku terorizuje svou ženu. Ta si nechá srát na hlavu (třeba z důvodu zachování klidu kvůli dětem) a celkem dlouho se nic neděje. Až do chvíle, kdy ji muž uhodí. Pak klasicky následuje sled událostí, které dramaticky vrcholí...

    Moc rád bych se dožil televizního filmu České televize, který se nebude odvíjet podle zažitých klišé. Proč musí být vše tak jednoduché? Proč musí být muž (aniž bych ho v tomto případě jakkoliv obhajoval) tím špatným? Ten scénář prostě vznikl na základě statistiky, která praví (a teď si budu jen tak nahlas přemýšlet), že až 35% žen v domácnosti se setkalo s domácím násilím. Nic mezi tím.

    V tom filmu prostě neexistuje černá vs. bílá. Tam je POUZE černá nebo bílá. Takže aniž bych zpochybňoval, že chlap, který si svůj komplex vybíjí na své partnerce, je imbecilní primitivní hovado vylíhlé ve středověku, nic není tak prudce jednoznačné (snad jen kromě smrti). Samozřejmě, pokud nejde o psychicky narušenou osobu. V Hadím tanci prostě Chýlková podstrojuje, dělá první poslední, zatímco Švěhlík ji mlátí. Tečka. Trochu málo, ne?

    Faktem je, že stejně jako u Svědka, se jedná o docela slušný odraz nechvalně proslulého fenoménu a je dobře, že něco takového existuje. Jen by to příště chtělo film, který rozpoutá větší diskuzi. Tohle se odvysílalo a čau. Tak tu občas nějakej chlap zmlátí svou manželku, no a co? Kdy jindy má veřejnoprávní televize příležitost poukázat na věc, která hýbe společností? Dokumentem ve všední den ve dvě odpoledne na Dvojce?
    VON_GILOTINE
    VON_GILOTINE --- ---
    Sucker Punch 2011

    visualni orgie byly u Zacka Snydera ocekavatelne. obdrzeny v perfektnim baleni krasne lavirujicim na hranici kyce, zamerne prehnanosti a hlavne naprosteho smich-razicim eklekticismu. zde nebudu nic vytykat, prestoze bych se mohl hadat, ze neco mohlo byt jeste dokonaleji nakreslene blablabla.
    kamera bez vytek. fetisistickym tendencim se poddavala umerene.
    co se pribehu tyce..zde se mohu pouze usmivat a stejne tak jsem se usmival cely film.
    hereckym vykonum nemam prilis co vytykat.

    proste povrch je vylesteny jak to jen jde. a to by mohla byt podstata celeho filmu, povrch. a na nem taky plno divaku zustane. zboznuji diverzni pohadky.

    modri vsak vedi a od zacatku jim ta nadsazka kvedla za ocima. co tim tedy chtel autor rici?
    sel jsem na film v ocekavani vylesteneho popkornoveho eskapismu do nejz si narvu smysl sam pro sebe. namisto toho jsem prisel a nekdo se mnou hral hru na odkazy popkulturni tak i jinaci. ve filmu se hrala hra, hrdince hrala v hlave hra..vubec mi nevadilo, ze z pravidel jsem pochopil jen kousek.
    doted mi za boha neni jasne, jak mohl ten scenar Snyder prosadit pred producenty..nemluve o tom, ze bude directors cut s chybejicimi scenami, ktere mohou ledacos priznacit..

    mozna to se mi na filmu tak libilo, nema jasny hluboky vyklad, ale svadi k nim a pritom nas vede do zdi. cely film se nas snazi svadet a pritom nas vodi za nos aby pak nahodil extremne hluboky (lol) zaverecny proslov atd.. tvari se jako vylesteny povrch, ktery skryva hluboky smysl a pritom proteka mezi prsty pokazde pri pokusu ho uchopit..

    krasny film na testovani pseudointelektualu

    kazdopadne velke kladne body za silne hrdinky, kvalitnich hrdinek je malo.

    mel bych bohuzel vytky k soundtracku, bohuzel spise osobniho razu. snyder nejenze ve filmu nepouzil tu genialni palbu od Lords of Acid, kterou me rozsekal v prvnim nebo druhem traileru, ale pouziva pro film (je tam par vylozene videoklipovych sekvenci) cover-verze tretiho az ctvrteho radu, kdezto ja bych tam radeji slysel jine verze (nejvice to bylo citit u Tomorrow never knows a sweet dreams) ale to je holt takova subjektivni vada na krase. da se spekulovat o tom, ze je to naprosto zamerne.

    nemuzu se dockat reziserske verze.
    DYLER
    DYLER --- ---
    Odcházení

    Opravdu té kritice, která se po webu i v médiích šíří jak mrak z Fukušimy, nějak nerozumím. Mám pro to dvě vysvětlení. Buď tu látku lidé prostě nepochopili (ehm), nebo to bylo hodnoceno s a priorním přístupem "Havel je sráč, co si má co dovolit točit filmy, nota bene za veřejnoprávní prachy". Navíc je populární tohle šmahem sepsout – lidi budou klikat a hlavně číst, ať už napíšete cokoli (dobrý den, paní Hejdová, váš scénář k Dětem noci byl kumšt každým coulem).

    Problém je, že ten film je v pohodě, aniž bych se jakkoliv musel odprosťovat od toho, že to točil Havel, byť s ním v mnoha věcech nesouhlasím. Ale to s tím nesouvisí. Je to hezky natočená absurdita ("Tak já mám být tajemníkem bývalého tajemníka bývalého tajemníka?!"), která sice leckdy tlačí na pilu, ať už totálním přehráváním některých zúčastněných (Kaiser) nebo divokými záběry (nezvyklý Malíř) či rychlými střihy (dvousekundové záběry na novináře ploužící se po poli jako lační psi, hi-tech Riegerova dcera, Ivan M. Havel na balkóně), ale kompenzuje to naopak skvělými výkony (Abrhám), hravou Pavlíčkovou hudbou či stylizací a nuancemi (Havel na hrad / Dost bylo Havla na zdi).

    Prostě – vím, že měl Havel prašule od Bakaly, ČT a spol., i když si to mohl zafinancovat vlastně sám, vím, že měl jako debutant k ruce nezvyklý počet zvučných jmen, kteří by se na to jinak vyflákli, vím, že ta hra (on to opravdu není film v pravém slova smyslu) není kdovíjaká genialita, ale ta sebereflexe a um shodit se, ta mě na tom všem fakt baví.
    DYLER
    DYLER --- ---
    Kuličky

    Olga Dabrowská je zřejmě zatížena na příběhy. Spoluprací na scénáři s Petrem Zelenkou to předvedla už v Knoflíkářích, v roce 2009 si pak střihla režijní debut Kuličky, který si napsala zcela sama. Rozdíl je v tom, že co fungovalo jednou, podruhé skřípe. Může za to hlavně fakt, že zatímco v Zelenkově celovečeráku byly jednotlivé příběhy krásně sladěny a šikovně se prolínaly (byť měly kolísavou úroveň), v Kuličkách se jedná o uzavřené kapitoly, které mají jedno pojítko – soužití muže se ženou.

    No, ne že by předtím už něco podobného nevzniklo (když zůstaneme u téhle party, napadají mě třeba Samotáři, i když to byl spíš generační snímek), ale Dabrowská svou prvotinou nijak nejde dál. Naopak – už velice jednoduchým úvodem s dětskou svatbou nám předkládá zkratkovitý, stereotypní způsob myšlení („Ty nikam nepůjdeš – jsi ženatý!“ – tomu se budou v kině smát...) jak vyšitý a v tomto duchu pak celý film pokračuje (scéna ve třídě v jednom z příběhů mi připomněla Bastardy nebo Kameňák, kdy učitelka je ta blbá, utiskovaná a od dětí bez povšimnutí snáší i vulgární nadávky z očí do očí, které přechází, skoro je za ně pohladí).

    Druhou vadou jsou herecké výkony. Dokážu pochopit, že Kuličky jsou filmem levným, takže se šetřilo i na tomhle poli, ovšem obsazení převážně neherců (nebo studentů konzervatoře, ono to vyjde prakticky nastejno) moc neprospívá. To je vidět hned v prvním příběhu nazvaném Maminčin andílek, v němž dcera zjistí, že si matka všímá víc svého milence než-li jí, a tak se ji za to chce náležitě „odvděčit“. Nezbedné dítko tu hraje Tereza Nvotová, mladší sestra u nás známější Doroty, která toho času leze kdesi po Nepálu. Možná s sebou měla vzít i Terezu, protože hraní ji moc nejde. Předvádí jen ranec šklebení se a nesmyslné míchání slovenštiny s češtinou (které je zcela očekávatelně vysvětleno tak, že zatímco maminka je Češka, otec byl Slovák; proč tedy Nvotová mluví Slovensky jen na začátku příběhu? Aby si diváci neťukali na čelo kvůli jejímu přízvuku?).

    Oceňuji snahu o přiblížení menšinových sešlostí, jako je technopárty nebo příběh z fary (přijde mi, že jediný, kdo se v celém filmu trochu snaží hrát, je Jiří Vyorálek), ovšem je strašná škoda, že z toho autorka nevytěžila více. Bylo tam nespočet míst, říkajících si o karikaturu nebo zběhnutí ke komedii, které ale zůstaly prakticky totálně nevyužity. Za mě promarněná příležitost a rozhodně nedoporučuji.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam