Cesta do Kroměříže s přestupem v Hulíně zaručuje při dobré shodě návštěvu tří podniků. Kroměřížskou nádražku vede stále vietnamský provozní. S jeho ženou se nedalo vůbec domluvit, zato chlapík ochotně pobíhal a nevadilo mu ani bavit rasově méně citlivou skupinu pivních turistů. Pivo jsem vzal lahvový, při pohledu do kuchyně jsem za to byl v těch vedrech i rád. Hulínská restauračka v nádražní budově je solidně napuštěná cigaretovým kouřem, takže atmosféru by měla i bez dvou dopoledních osobností na baru, zřejmě pravidelných návštěvníků. Byli jsme nároční klienti, potenciálně problematičtí, když jsme trvali na vodě, i když paní přinesla limonádu, a potřebovali jsme vědět, jestli je v tý bagetě majonéza... Na takový mladý blbečky jsou tam určitě zvědaví. Ale dopadlo to dobře, pes a dítě zahladili trhliny. Hulínská Mašinka klasika klasik. Vevnitř u stolu jeden borec, cigáro v hubě, dokouřil ovšem venku. Výčepák se slovenským akcentem slušnej: -Arašídy nejsou. -A támhlety za sklem? -Ne, ty ne, ty už se nedaj. Zubr výbornej. Když jsem ho pil, v nozdrách jsem měl vlhkej smrad deštěm zmáčenýho spáleniště vedle nádraží.
Hulínská nádražka
Hulínská Mašinka
Kroměříž nemám.
/Foto předtím ze serveru zmizelo, nahrál jsem znovu.