SLAUGHTER: U tej gurujógy, (tedy ne v západním stylu vzhlížení k velkému tátovi, jasnému slunéčku, hedvábnému bičíku, sedlu vyšívanému, na koni černém s kuší;-) bych se přece jen přimluvil za rozlišení více možných úrovní. Přesnější než "k otci" by možná bylo říci vztah "k tradici", což není nutně zpátečnický setrvávání na přežitých rigiditách. Gurujóga je v jistym smyslu i to, když otevřeš Patanjaliho, řekněme, a prohlížíš si vědomím, jak to uchopit a využít tady a teď.;-)
V tom užším smyslu se pracuje s tím: vědomě být součástí linie učitelů, kdy ten fyzickej, kterýho znám, funguje jako kotva a propojení s tou tradicí. Samozřejmě si na něj můžu promítnout kdeco nedořešenýho, ve vztahu k autoritám a když to bude strejda, kterej mě nechá a ještě tý vazby nějak použije pro svý pohodlí, je na dlouho o zábavu postaráno. Taky výuka sice.. ale patrně ne prvoplánově proklamovaná, neb očekávaná. V tomto ohledu mnoho pučného v naší oblíbené Modrosti nedokonalosti od Roba Precce. (Kterej nicméně coby dloholetej buddhista tibetskýho ražení, gurujógu, pokud vím , nesetřeluje. Pouze "patologie" na ní nabalený.)
Na druhou stranu, si gurujógu můžu představit např. podobně, jako když osm generací v rodině byli mistři houslaři a já se od dědečka půjdu učit řemeslo a on mi s tím předá i to "něco", co není jen o technických postupech, ale co lze, při troše cviku a ochoty nicméně "dědit".(Pro úplnost dodejme, že v rámci gurujógy lze "dědit" i p o dědečcích, který už tady neběhaj po ulici v pixle, nicméně aby na tom jeden neulít, taky se ke korekci hodí funkčnější učitel v těle:-) Jistě, že všude jsou lidi, guruové jsou taky lidi a v reálu je to obvykle v nějaký míře namíchaný a je otázkou pozornosti, jaké zkušenosti se tím pádem žákovi dostane.
Určitě by mu výuka neměla brát samostatnost a nechat zahálet jeho vlastní vývoj. A když už se někdo označuje na Gurua a říká lidem že u něj je bezpečnej prostor a něco se naučí, měl by být konzistentní a věrohodnej. Jako zejména mezi západními "produktovými" baleními guruů se takovej poctivej bio-guru hledá pravda hůř (na počet těch syntetickejch, neb už lehce zahnívajících), ale dá se a princip možnýho předání proudu praxe z učitele na žáka to neruší, řekl bych.
Velmi sympatická je obrácená varianta, kdy se někteří skutečně dobří učitelé (měřeno samostatností a výojem žáků) označují v sebeobraně jako tělocvikáři, což jim na kvalitách naprosto nic neubíra, leč naopak. Jistě lepší, než mít na vizitkách "guru" a chovat se jako dobytek. ;-)