STQ: Klid najdeš za myšlením, až přestaneš věnovat snahu myšlení. Do té doby jenom budeš všechno pojménovávat a porovnávát. A je jedno jakým směrem tam dojdeš jestli přes potápění nebo přes psaní na nyxu

aneb nechval dne před večerem :)
ne, furt krásný, fakt skvělá diskuse

STQ: Promiň, ale jseš ve velké pasti slov... Já jednak za nic nebojuji a jednak podle mých zkušeností není mnoho oněch různých stavů, ale různě hluboký prožitek.. Ta joga a to pojmenování není konkrétní cíl, ale jen další kroky cesty...

Já jestli se mohu vložit do diskuze.. Přijde mi roztomilé jak všichni tady popisují cestu k cíli (soustředěnost, stav ticha (ať to nazveme jakkoli, všichni víme co mám na mysli) přes jogové názvosloví. Skvělá paralela k zmiňovanému divingu. Ale podle mne podobných stavů může dosáhnout každý, kdo v nějakém oboru vynaloží obrovskou vůli se zlepšovat a dosáhne takového levelu, kde je potřeba podat velké úsilí a koncentraci. Když to obrazně přenesu tak je jedno, jestli to je japonský mečíř, který musí být při několika měsíční práci pozorný (jediná vteřina a spálí všechno na čem pracoval) nebo třeba saxofonista, kterej jede na konzertu solo na takovej výkon kdy se musí 100% koncentrovat, stačí malinkatá nepozornost (či chyba) a to co cepoval roky hraním je naráz pryč... S tou absolutní koncentrací přichází ten stav dokonalého ticha a "rozmyslu". K podobným stavům se dá dostat i jinak než přes jogovou soustavu. Jen je joga poměrně snadno dostupným a skvělým prostředníkem, nástrojem.

Tadeas: Asi budu vypadat angažovaně, ale Vlasta Marek se hluboce zabýval hlasem - zpěvem (mantrováním či alikvotním) a využíval ho na hodně terapiích a celkem účinně. Zkusil bych hledat tady.

krásný, kluci

TADEAS: ano i s hlasem pracuji (i když ne moc aktivně :-)). Tam je veliký potenciál. Pro hlasový projev je ale důležité mít správnou míru napětí na správných místech a s bandhami je to tak, že je třeba je uvolnit tyto horizontální struktury (bandhy) ve smyslu vytvořit potrubí (jde o uvolnění, ne o kolaps!). U hlasu jde zejména o uvolnění. Většina lidí zabývající se pohybem nemá opravdový hlas a hlas je projevem nás samých. Slova lžou, hlas nelže. Stačí poslouchat a víš. Jednoduše ze sebe uděláš průchodné potrubí. V józe panuje hromada mylných představ. Pracuje se zejména s technikami kumulující energii. Ale sám víš že nejdřív musí jít přebytečné ven by nové mohlo přijít. Viz bandhy - lidé tyto oblasti často aktivují kontrakcí, jde však spíš o kondenzaci. A i to je dobré tak u cvičení vyžadující maximální zpevnění (sthira) - taková ta živá hydraulika - viz jeden můj učitel jež to popisuje jako doslova "proražení" ústředního kanálu. Osobně preferuji jemnější techniky co momentálně preferuješ i ty. Ty vycházíš z dynamické, já z feldíka, ale z toho mála co vím je to velmi podobné a oboje má velmi blízko k pranayame. Chceme-li mluvit o fyziologii je třeba buď zpomalit a zvědomit, anebo hodně zrychlit, pustit kontrolu a sledovat. Držet bandhy znamená pro prožívání mnohem více držet pozornost na aktivitu těchto míst, než být přílišně aktivním v jejich držení.

A umělci? Hlava a myšlení nepřekáží vnímání. Racionalizace přichází jako poslední voj našeho vnímání. Mysl nás pouze chrání. Nejdřív jsou instinktivní reakce těla, pak přichází prožívání a nakonec jede racio. Jde zejména o načasování a zpomalení, s kterými přijde citlivost a pravdivost, kterou tak často zmiňuješ. Ono v józe se lidé často zaměřují na výsledek činnosti (jak by měly věci vypadat) a pak se stává, že si nevšimnou onoho přítomného průběhu (jak věci skutečně jsou) a s tím pracují právě umělci. Umění je o pravdivé výpovědi o sobě samotném, o konkrétních pocitech v přítomnosti. Dílo je pak výsledkem a terapeutický potenciál (resp. směřování k osvícení) je vedlejší efekt. Pro umělce je umění ekvivalentem boha (Išvara), kterému zasvětili svůj život. Byť nemají mapu, jež nabízí jogasútry, díky své opravdovosti jdou po cestě jež jógasútry popisují. Pro mě praktikovat jógu neznamená dělat konkrétní technik, Jde o způsob, to co je jiné jsou jména a kulisy. Anebo jsem jen měl štěstí na lidi :-)...
A chceš-li přímou odpověď tak nabízím otázku: Co je tvůj zdroj energie? To je pro mě pranayama.


STQ: kevala kumbhaka je samovolné zastavení dechu. Jsou to ty místa mezi nádechem a výdechem jenž popisuje Tadeáš. Někdy trvají krátce, jindy déle :-).

TADEAS SLAUGHTER: mi prijde ze je spousta lidi, co vedi vic o dilcich technikach, dokazou jit hodne do hloubky, ale nemaj to k cemu vztahnout. predstavuju si to jako takovou chobotnici, spousta lidi skvele zna jednotlivy chapadla od zacatku az do konce. ale jogisti znaj (vic nebo min) stred a mozna kus kazdyho chapadla, umej si je spojit a s pomoci tedle lidi mozna muzou jit na jejich tenci (jemnejsi) konec. sorry za primer, myslim ted kapku v morskejch pojmech :))

a konkretne u toho freedivingu mam teorii, ze by melo jit se uplne odpoutat od tela, zustat v pozici pozorovatele i pres jakkoliv extremni stahy co prichazej po delsich zadrzich - takova prohloubena vipassana. do toho pak uplna pratjahara a je z toho stav, ve kterym jogin vydrzi pul hodiny pod vodou nebo celou zimu v jeskyni bez jidla, neb nic nespotrebovava a mysl ma uplne vtazenou dovnitr.

kdyz jsem se to ale pokousel konfrontovat s freediverem co dava 8+ minut zadrze, dozvedel jsem se, ze o nicem takovym nevi, ze proste tri minuty vydrzi a zbytek urve vuli. zadna jemna prace, jen hruba sila. furt ale verim tomu, ze to jde i jinak a jemnejc...

fakt by me hrozne zajimal pohled nekoho kdo tohodle pronikl, ale vubec netusim kde takovyho cloveka hledat a najit :)

STQ: jj, naprostý souhlas. Mám jednu žačku, co se freedivingem zabývá a tak jsem s ní sdílel ohledně technik kumbhak. Sám preferuji kevala kumbhaku. Už dlouho tvrdím, že o jógových technikách ví mnohem více lidé mimo jógové prostředí (a většinou to s sebou neslo vlnu kamenování ze stran jógového osazenstva že to není jóga atd). Btw. ještě větším zdrojem pro pranayamu jsou pak umělci.