TADEAS: ano i s hlasem pracuji (i když ne moc aktivně :-)). Tam je veliký potenciál. Pro hlasový projev je ale důležité mít správnou míru napětí na správných místech a s bandhami je to tak, že je třeba je uvolnit tyto horizontální struktury (bandhy) ve smyslu vytvořit potrubí (jde o uvolnění, ne o kolaps!). U hlasu jde zejména o uvolnění. Většina lidí zabývající se pohybem nemá opravdový hlas a hlas je projevem nás samých. Slova lžou, hlas nelže. Stačí poslouchat a víš. Jednoduše ze sebe uděláš průchodné potrubí. V józe panuje hromada mylných představ. Pracuje se zejména s technikami kumulující energii. Ale sám víš že nejdřív musí jít přebytečné ven by nové mohlo přijít. Viz bandhy - lidé tyto oblasti často aktivují kontrakcí, jde však spíš o kondenzaci. A i to je dobré tak u cvičení vyžadující maximální zpevnění (sthira) - taková ta živá hydraulika - viz jeden můj učitel jež to popisuje jako doslova "proražení" ústředního kanálu. Osobně preferuji jemnější techniky co momentálně preferuješ i ty. Ty vycházíš z dynamické, já z feldíka, ale z toho mála co vím je to velmi podobné a oboje má velmi blízko k pranayame. Chceme-li mluvit o fyziologii je třeba buď zpomalit a zvědomit, anebo hodně zrychlit, pustit kontrolu a sledovat. Držet bandhy znamená pro prožívání mnohem více držet pozornost na aktivitu těchto míst, než být přílišně aktivním v jejich držení.

A umělci? Hlava a myšlení nepřekáží vnímání. Racionalizace přichází jako poslední voj našeho vnímání. Mysl nás pouze chrání. Nejdřív jsou instinktivní reakce těla, pak přichází prožívání a nakonec jede racio. Jde zejména o načasování a zpomalení, s kterými přijde citlivost a pravdivost, kterou tak často zmiňuješ. Ono v józe se lidé často zaměřují na výsledek činnosti (jak by měly věci vypadat) a pak se stává, že si nevšimnou onoho přítomného průběhu (jak věci skutečně jsou) a s tím pracují právě umělci. Umění je o pravdivé výpovědi o sobě samotném, o konkrétních pocitech v přítomnosti. Dílo je pak výsledkem a terapeutický potenciál (resp. směřování k osvícení) je vedlejší efekt. Pro umělce je umění ekvivalentem boha (Išvara), kterému zasvětili svůj život. Byť nemají mapu, jež nabízí jogasútry, díky své opravdovosti jdou po cestě jež jógasútry popisují. Pro mě praktikovat jógu neznamená dělat konkrétní technik, Jde o způsob, to co je jiné jsou jména a kulisy. Anebo jsem jen měl štěstí na lidi :-)...
A chceš-li přímou odpověď tak nabízím otázku: Co je tvůj zdroj energie? To je pro mě pranayama.


STQ: kevala kumbhaka je samovolné zastavení dechu. Jsou to ty místa mezi nádechem a výdechem jenž popisuje Tadeáš. Někdy trvají krátce, jindy déle :-).

STQ: jj, naprostý souhlas. Mám jednu žačku, co se freedivingem zabývá a tak jsem s ní sdílel ohledně technik kumbhak. Sám preferuji kevala kumbhaku. Už dlouho tvrdím, že o jógových technikách ví mnohem více lidé mimo jógové prostředí (a většinou to s sebou neslo vlnu kamenování ze stran jógového osazenstva že to není jóga atd). Btw. ještě větším zdrojem pro pranayamu jsou pak umělci.

TADEAS: prijde mi to jako fakt zajimava kombinace nekolika veci. u staticky zadrze (hlavou ve vode v bazenu) mi prislo ze abych vydrzel dyl, musim bejt celou dobu uplne (!) zrelaxovanej, aby telo nepalilo zadnej nebo minimum kysliku. nejdelsi zadrz jsem mel po kombinaci asana-lehka pranajama, kdy jsem se vpodstate ze savasany skulil rovnou do vody. pri tyhle hluboky relaxaci se mi asi poprve v zivote povedla uplna pratjahara, necejtil jsem nic zvenci, uplny soustredeni dovnitr, kdy jsem vnimal jen zvuk srdce, ktery postupne zpomalovalo. v tyhle fazi mi to spis nez jako koncentrace prislo jako relaxace, uplny uvolneni. koncentrace na neco konkretniho mi prisla jako vic energeticky narocna. ve chvili kdy pak zacne kyslik dochazet, je fakt zajimavy sledovat zaprve myslenkovy pochody (zivocisnej strach ze se utopim/udusim) a zkouset je uvolnit, nechat bejt, zrelaxovat se do nich a nenechat jima mysl pohltit. vipassana a bolesti kolenou atd fakt hadr. a je to samozrejme cimdaltim tezsi, protoze stahy se stupnujou, kyslik dochazi a pak relaxace odchazi a misto ni prichazi hledani hranice vlastni vule...coz je taky zajimavy, nezazil jsem nic, kde bych tak zretelne mohl videt, kde presne se mi vule lame a proc.

u dynamickejch disciplin (potapeni do hloubky) je pak zajimavy pracovat s myslenkou, ze muzu umrit, pokud nezklidnim hlavu a neuvolnim telo (coz je trochu paradox :))

zatim to ale spis objevuju a tesim se do cech (mame svetovyho rekordmana, kterej mi o tom jak to ma sam v hlave a jak se pripravuje doufam bude moct rict vic)...

kdyz jsem o tom ale premejslel, doslo mi ze jogini (zvlast takovy ty jeskynni, co nemusej dejchat a jist) musej jit jeste hloubejc do oblasti, ktery pro freediving nejsou pouzitelny, protoze freediver musi porad nejak interagovat s prostredim, coz jogin vlastne nemusi.

sorry za neusporadany myslenky, zatim jsem toho plnej a tridim si to i sam sobe teprve postupne...:)

STQ: dik za report. taky bych rad nekdy vyzkousel. kdyz mi to pred par lety kamarad popisoval, rikal jsem si, kolik liid to pak asi dela spis z tech nevedomky joginskych duvodu :) pri tech zadrzich to musi byt dobra koncentrace :)

OT pro pokrocilejsi jogisty/pranajamisty: kdybyste si nekdy mohli vyzkouset freediving (potapeni na nadech), jdete do toho! ja si ted dal tejden a jsem uplne nadsenej. je to vybornej, meritelnej test toho, jak moc se clovek dokaze realne a na povel uvolnit po tele i v hlave, lepsi jsem zatim nepotkal. a jak moc dokaze vuli ovladat mysl a telo a prekonavat mentalni hranice ktery si sam nastavuje. navic hrozne zajimave popisujou co se deje s clovekem pri delsich zadrzich dechu (dost mi to rozsirilo obzory o pokrocilejsi pranajame) a vubec to ma s jogou spoustu pruniku. no a navic stavy mysli pri delsich zadrzich dechu (3+ minuty) jsou hodne zajimavy...zacal jsem chapat co to znamena ze kdyz se zastavi dech, zastavi se i hlava...:)

IOM_NUKSO: Když mi není hodně špatně, tak cvičím, baví mě vnmat ty rozdíly oproti zdravému stavu. Dýchat ústy se myslím těžce nedoporučuje.

IOM_NUKSO: Já si po čas nemoci většinou nechávám meditaci a pránajámu (resp. praxe v sedě.) Ásany nechávám být. Když je mi nějak ještě víc blbě tak už ani nemedituju. :-) Je to můj intuitivní přístup.

Ja bych se taky pripojil ohledne viry v svou sensibilitu - clovek sam sebe od mala povazuje za vcelku normalniho, coz bohuzel muze znamenat, ze mu spousta veci unika, aniz by si toho vubec kdy dokazal vsimnout.

Rozhodne stoji za to zajit si nechat "zkontrolovat" praxi - a zvlast dlouhodobou samopraxi - k nekomu se spoustou zkusenosti, a klidne i z uplne jinyho "proudu" jogy - nekdy staci otocit nohu o par stupnu a najednou to jde vsechno 3x lehcejc...