PURPUREAL: je-li level jogoveho cviceni vniman jako iluze postradajici trvalost a pravdivost, je otazka spokojenosti s nim bezpredmetna. kdo presne by byl tim, ktery je tady spokojen s cim presne? :))

DARJEEL: a nejsou to vlastně stádia duchovní cesty, o kterých píše jogín Svoboda? A různé jiné duchovní tradice?: 1)usiluješ 2) usiluješ zbavováním se 3) odevzdáváš se Nejvyššímu

spokojenost neni pouze absence zadostivosti.
Krome toho staci se podivat na lidi i na sebe, a prirozena se zda byt spise zadostivost.
V prve rade je treba rozlisit touhy, na ty dobre, co vedou vzhuru a na ty spatne, nebo zbytecne.
Kdyz clovek zkusi byt nezadostivy a pozoruje, tak pak se ty zadosti zase jevi ne jako, co by si clovek delal sam, ale jako nejake sily, ktere se v cloveku objevuji a cloumaji citem a mysli.
A nenechat sebou cloumat, byt pevny, v tom spociva to usili

LAKSHMANA: no trochu se Ti to reformuluje za chuze, to se pak spatne debatuje.) Z "vybojovane" spokojenosti je najednou definitivni zastaveni utrpeni... mmchdm, Ty znas nekoho kdo to tak ma? ;)
LAKSHMANA: to je ovsem vec uplne jina, v tom se shodneme:)

Ja jsem jen chtel napsat to, ze takovy ten stav spokojenosti, kdy absentuje zadostivost nebo projev potreb, neni nutne vybojovavat, respektive neplati to co pises obecne, ale jen pro nekoho. Tenhle stav osobne povazuju za prirozeny potencial kazdeho a jako takovy se volne manifestuje pokud mu nebranime...., Jen se do toho prozitku postavil zivot a my jsme zdatni vrhaci klaciku pod sve vlastni nohy.

LAKSHMANA :)

IOM_NUKSO: Nic jsem neřek. Sorry. :-)

DARJEEL: Aha, já už tě asi chápu. Já jsem jenom chtěl prostě říct, že jako vždycky stojí za to v tý józe nějak pokračovat dál. A jestli se ani na tomhle neshodnem, tak fakt končim. :-)

LAKSHMANA: já to poslední rok vnímám jako takový konflikt přístupů. Někdo říká dři, trp a jeď, druhý odnauč se to :) V nějaké aštanze příručce se zase píše, že to má být přesně uprostřed. Moje zkušenost je ta, že když dřu, trpím a jedu, tak pod přísnou podmínkou, že mě to učí soudný člověk, dělám rychleji pokroky - na fyzické a energetické úrovni.
Některé drsné praxe a postupy hraničí s takovým až šamanismem, a není to pro každého. Naučit se nasednout na lehčí vibrace a doladit rozbolavělou mysl k nějaké lehčí spokojenosti je také asi na druhou stranu umění.
Často se to ve mě pere, ale momentálně jsem skončil v podstatě uplně jako ty. Buď jedu přísnou aštangu, abych "držel", a nebo se plápolám v prana józe a snažím se vzpomenout, co jsou to pocity a intuice. Zkrátka začínám mít pocit, že někdy, když moc zabírám, tak si koleduju (vybuchnu někde vzteky, naperu si koleno apod.), ale zas někdy, při takové uťaplosti, nebo když mám v hlavě deku, pěkně řízná praxe dokaže rozetnout tlení na jednom místě.

Ale hlavně stop. Tady zjevně prodávám něco, co nikdo nemá zájem kupovat, čili nemám co bych nabízel.

DARJEEL: Já nevim jak to myslíš. Nějak na to jdeme každej odjinud.

LAKSHMANA: stále pán potřebuje zobecňovat, inu dobře, nebudu Ti bourat opevnění :-)

DARJEEL: Aha, nedorozumění jsem svým elaborovaným postem zjevně nerozptýlil. :-)

1) prostá (světská), dočasná (občasná) spokojenost - jasně není problém, kdykoliv, jakkoliv, já jsem taky veselá kopa sám od sebe
2) úplná spokojenost, definitivní ustání utrpení - nutno vybojovat

IOM_NUKSO: Když píšu, že nejde být spokojený jen tak, tak mám v tomto kontextu na mysli to, že život bez duchovní realizace nám možná umožňuje nějakou spokojenost, nebo možná taky ne - třeba přijdou starosti, deprese, výčitky, mindráky, atd. - není to moc v našich rukách, žejo. Systémy duchovních cvičení nám dávají možnost dojít nějaké hlubší, pronikavější, stálejší spokojenosti. Ale není to zadarmo, nelze to udělat "jen tak, teď hned", jak nám mají sklon některé "školy" tvrdit ("we are all already enlightened"). Je potřeba se k tomu dopracovat. Čili proto jsem ti navrhoval, aby jsi zkusila jít v józe dál, pokud se na to cítíš připravená, protože vím, že tam dál na tebe čeká hlubší štěstí.