IOM_NUKSO: Já to taky někdy neumím zpracovat. Před lety jsem jeden čas (asi 2 roky) chodil cvičit do studia které se jmenovalo FitLight, vedla to tam nějaká Zuzana Klingrová. Tam jsem to zažil asi nejvíc. Trvalo mi dost dlouho, než jsem pochopil, že soutěživá atmosféra, která v té třídě byla, není vůbec pro dobro věci. Tehdy jsem se tím nechával strhnout, cvičil jsem dost násilím a myslel jsem si, jak budu dělat všechny stoje na rukou a brutální záklony a tak. Hodně jsem si tam tehdy zhoršil pravý kyčelní kloub, možná i zadělal na stáří na nějakou endoprotézu. Bohužel...
Ale já jsem tě nechtěl kritizovat, jako že necvičíš "dost". Tak jsem to nemyslel. Chtěl jsem spíš nabídnout něco nového. Tak pro zajímavost a pro radost.
Taky jsem si v souvislosti s Tvým postem uvědomil, že sám prožívám cvičení jógy dvojím způsobem. Jednak jsem objevil, že mi dělá radost cvičit pro ten bezprostřední zážitek - oblíbil jsem si viniyasa flow podle té New Yorkské Jivamukti school of yoga, kde všechno tak krásně plyne, je v tom elegance a cvičí se s muzikou a i si rád beru na cvičení hezké věci na sebe a líbí se mi prožívat estetiku těch pohybů, trochu vlastně jako tanec. Je v tom hodně té Šakti a ona je nádherná a bezprostřední a je to radost prostě. Taky k tomu patří ten zážitek ze cvičení s ostatními. A celé to vlastně nikam nesměřuje a překonávání hranic tam nehraje roli.
No a pak mám tu druhou verzi jógy, kdy je to absolutně o překračování hranic, směřování, determinaci, soustředění, úsilí, noření se stále hlouběji. Taky je to o jasném vidění, chápání, vhledu do podstaty skutečnosti. No a tady je to hlavně o té meditaci.
Jsem vděčnej že to můžu poznávat takhle z těch dvou stran. Ony se taky někdy potom občas nakonec propojí.
A ještě mě napdá jedna věc: "preco nie len tak byt spokojny.." Já se domnívám, že to právě jen tak nejde. Je k tomu potřeba dojít. Ale to je taky možná pro to, že jsem v jádru mužskej.