LAKSHMANA: já to poslední rok vnímám jako takový konflikt přístupů. Někdo říká dři, trp a jeď, druhý odnauč se to :) V nějaké aštanze příručce se zase píše, že to má být přesně uprostřed. Moje zkušenost je ta, že když dřu, trpím a jedu, tak pod přísnou podmínkou, že mě to učí soudný člověk, dělám rychleji pokroky - na fyzické a energetické úrovni.
Některé drsné praxe a postupy hraničí s takovým až šamanismem, a není to pro každého. Naučit se nasednout na lehčí vibrace a doladit rozbolavělou mysl k nějaké lehčí spokojenosti je také asi na druhou stranu umění.
Často se to ve mě pere, ale momentálně jsem skončil v podstatě uplně jako ty. Buď jedu přísnou aštangu, abych "držel", a nebo se plápolám v prana józe a snažím se vzpomenout, co jsou to pocity a intuice. Zkrátka začínám mít pocit, že někdy, když moc zabírám, tak si koleduju (vybuchnu někde vzteky, naperu si koleno apod.), ale zas někdy, při takové uťaplosti, nebo když mám v hlavě deku, pěkně řízná praxe dokaže rozetnout tlení na jednom místě.