SLAUGHTER: To co píšeš jsou poměrně zjevné věci. Asi jsem na internetech dlouho, že je pokládám za zřejmé.
Jen upřesnění k tomu McKenziemu: pro něj je právě typické, že se "objektivní" diagnóza prokládá subjektivním vnímáním pacienta/cvičence ("udělejte tenhle pohyb pětkrát. Je to teď lepší, horší, stejný...? A co po pěti těhle pohybech?"), což nutí přímo pacienta, aby vnímal sám sebe a mechanizmy svého těla.
A aby na sobě makal, on sám, a okamžitě viděl jak to pomáhá nebo nepomáhá.
Přitom aby tě (jako terapeuta) pustili na kurz téhle metodiky, předchází tomu velmi tvrdé testy znalostí anatomie, fyziologie, mechaniky pohybů, stereotypů atd. (moc Čechů staré školy se tedy na kurzy nedostane)
- nejenom "odsloužená léta" tak jako u jiných metodik, které nebudu jmenovat (a na které často člověk stejně nemá peníze, pokud si ta léta praxe odslužuje, neb platy ve zdravotnictví.. no nic :P
A ano: při té terapii nejčastěji muži dnešní doby dělají záklony. Protože největší procento z nich denně udělá strašně moc předklonů ale žádný záklon (zkuste si to sami spočítat na sobě), což bederní ploténky mechanicky posouvá dozadu k míše (jí předcházejícím vazům). A to bolí.
Takže to pak vypadá, že celá metoda je jen nějaké tupé záklonování.
Není.
Je to velmi vymakané pro jakýkoliv kloub na těle (i kloubky prstů kupříkladu - i ty se dovedou zablokovat).