zkusím svůj pohled - výchozí bod je dojem, že něco chybí / touha překonat nějaký omezení
za chvilku do toho vstoupí pud sebezáchovy (taková trochu protiváha rozvoje)
ať už se ten pud sebezáchovy identifikuje s konečným (zdraví, vztahy, já, běžné lidské cíle), nebo s nekonečným (JÁ, ..), tak může odmítat nějaký aspekty (nebudem se bavit ó tom, že umřeme. x nebudem se bavit ó tom, že soulozim neurotický studentky), což vede na pohodlný kout, ale vlastně motivovano původní touhou překročit nějaký limity se zapevnujou jiný
a každej volí dle své osobnosti zda se mu lépe slouží božstvu prakrti nebo purusha