ze zkušenosti mojí i mého okolí plyne, že ke snížení agresivity případně nárůstu sebekontroly vede vytrvalé praktikování disciplíny, otužování ve snášení/zvládání bolesti (nejlépe obojí zároveň), případně dobrovolné vystavení se prožitku osobní krize - to jsou ve skrze mechanizmy vnitřní. za vnější metody by se dala považovat kontrola interakce s prostředím, ať už sleduji a dávám pozor na druh a kvalitu situací do kterých vstupuji a nebo začnu z gruntu u jídla, které do sebe dostávám.
1) disciplína pomáhá - už jen proto, že pokud 3x denně (když má člověk opravdu problémy je lepší tvrdší program) budu, pravidelně ve stejný čas, praktikovat cokoliv, i kdyby to mělo být čištění bot, vyústí to ve více sebekontroly, sebeovládání, lepší chování a potažmo snížení agrese, už jen proto, že je to sebeovládání. tréningem jednoho sebeovládání dosáhneme zapamatování principů, které jsou pak aplikovatelné v jiných podmínkách.
2) disciplína se zvládáním/snášením bolesti - tréning sebeovládání se zde pojí s vědomím a cíleným snášením zátěže případně stresu. jde o metodu úspěšnější už jen z toho důvodu, že při něm dochází k vychýlení běžného stavu mozkové chemie. tréning je tak náročnější na vůli a soustředění, což následně vede k ještě větší sebekontrole v celkově kratším čase.
v tomto případě jsou pak nadmíru úspěšné metody tréningu bojových umění. například dlouhodobé stání v předepsaných pozicích jako zástupce všech těchto metod nejjednodušší a zároveň nejúspěšnější. (případně kdybyste nevěděli kde se při stání bere bolest a stres. bolest z toho, že tělo a nebo spíš mysl, a především tělo/mysl člověka s agresivní povahou, nedokáže být v klidu, obecně jakákoliv statická forma/pozice, kterou se snaží dosáhnout je provázena silnou vůlí a s tím spojenou tenzí často ne jen myšlenkovou/energetickou ale především tenzí svalovou. dlouhodobá neměnná tenze ale vede k rychlému vyčerpání této vůle/myšlenky/energie (i na tělesné úrovní, co se týče síly a výdrže svalstva) a neprodleně k bolesti, případně při setrvání v pozici k jejímu překonávání/snášení. (důsledky takového tréningu na příčiny a důsledky agresivního chování a jeho zvládání jsou snad zřejmé, pokud ne, pokusím se to rozvést)
3) vystavení se krizi - zahrnuje již předchozí postup disciplíny se snášením bolesti, v případě, že zda však není vůle k sebe překonání, je možné použít vnějšího nátlaku, ať už pomyslíme na přivázání ke kůlu nebo na zavření do tmavé kobky na x dlouhou dobu. metoda je brutální ale také brutálně účinná (v případě že jde o dobrovolné rozhodnutí se takovému procesu oddat). existují i mírnější způsoby jako třeba potní sauna, chůze po žhavých uhlících, běh/tanec do vyčerpání všech sil nebo půst (všechny však vyžadují záměr a silnou vůli).
4) sledování a kontrola interakcí - je metoda nejtěžší z hlediska náchylnosti k opakovanému neúspěchu, vyžaduje záměr a vůli, vede však k úspěchu téměř bezbolestnou cestou (vyjma bolesti pramenící z opakovaného neúspěchu a vlastního selhání ... snášet to je zpravidla těžší než setrvat na psychicky labilní úrovní už jen proto, že jde o vědomí proces)
5) kontrola interakce s prostředím na bázi diety - podle východních nauk medicíny je psychologie člověka značně přeceněný fenomén. agrese podle nich vzniká na nevědomé úrovni skrz přetížení životně důležitých orgánů. dieta a její dodržování pak slouží k ulevení o očistění orgánů zodpovědných za dané agresivní stavy.
podrženo sečteno ...
k sebeovládání vede jedině sebeovládání ruku v ruce s redukcí stresu a to především stresu ze strany vyčerpání nebo ohrožení vnitřních životně důležitých orgánů.
prvním krokem v sebeovládání je očista těla a s tím spojená očista "duše".