LACKY: Ahoj, tvůj příběh mi něco připomíná, proto nebudu číst příspěvky, které následovaly po tvém dotazu - prozatím - a rovnou zareaguju co nejvíc odproštěná od diskuse.
Pokud máš pocit, že tě nevnímá a nebo nevnímáš z jeho strany pochopení, tak je agresivní chování pak jednou z prvních reakcí, a vůbec se není čemu divit, že takto reaguješ...
píšeš, že tvá slovní zásoba tě vlastně degraduje před sebou samotnou a pak jsi znevýhodněná vůči příteli a on se nad tebe vlastně může nevědomě i vědomě začít vyvyšovat a může si to ještě užívat z nějakého jeho důvodu, ale také nemusí, to ví jen on sám, co skrývá a co nikoliv...
osobně bych doporučila literaturu, pěkné příručky jsou i na netu, doporučuji nakladatelství portál, téma o sebevědomí a pěstování komunikace, něco základního, menšího, píšeš o dítěti, tak chápu, že času nazbyt není, ale v tomto případě nezbývá, než jej opravdu investovat do tebe samotné, jelikož je škoda, abys takto trpěla. nebo i s malým prckem můžete zajít třeba do knihovny, časem...
píšeš o dušení agresivity, mám dojem, jakoby se nyní dostávala ta dušená agrese ven, je třeba tomu průběhu nebránit a měla by ses někde opravdu z toho vyplakávat, vybouchat to ze sebe, chodíš-li na terapii, zkus se terapeuta optat, zda by to také doporučil...
Doporučuju nastavit pravidla hádky, nastavit hranice, která nebudete překračovat -
- on nebude mluvit jako gramofon
- ty mu nebudeš skákat do řeči třeba
- on bude respektovat tvoje právo na soukromí a taky musí respektovat, že potřebuješ mít chvilku pro sebe
- ty mu to ale musíš také slušně sdělit tak, aby ti rozuměl, někdy jeden druhému nerozumí, když používá divné výrazy nebo je naštvaný...
Přesně ti rozumím, gramofonová deska je hrozivá věc.
Měla bys opravdu máknout na svém sebevědomí a začít si věřit, mít se ráda, nebo se k tomu vrátit apod. Relaxovat a myslet hlavně na sebe a dítě, vy jste pro tebe priorita, a muž pozná, když se budeš mít ráda, tak ti to bude přát a bude rád, není-li to magor nebo nepřející z nějakého důvodu.
Jinak chápu tě, proto vlastně tu agresi zažíváme, že máme pocit, že nás dotyčný dostatečně neposlouchá a my to velmi potřebujeme... Je třeba, aby tě začal opravdu poslouchat, vnímat tebe jako osobu, nikoliv přes jeho doměnky, prostě se do tebe vžil pěkně empaticky, jinak tě prostě nepochopí...
Jinak vůbec nejsi bezmocná, ty ji máš, jako všichni ji máme, jen je třeba ji začít správně používat... poraď se o tom s psychoterapeutem, tohle bude možná věc nácviku mimo jiné...
Nevýhoda je, když druhý s námi jedná povýšeně, tím pádem pak není komunikace vyrovnaná a je třeba ji vyrovnat např. tak, že druhý zvolí jiný slovník výrazů, které nás neponižují, je-li v pořádku, tak to pochopí a začne zkoušet aplikovat, řekla bych tak nějak napřímo...
Měl by tě prostě respektovat, právo na soukromí, když ti vkročí do cesty, tak si tak taky říká o pozornost a má asi pocit, že jej neposloucháš, možná dostává strach, že to nevyřešíte a tak se ti snaží nějak zabránit, fyzická síla je nejrychlejší, ale pěkně na prd, to víme. A vkročení do cesty je také druh agrese.
To je dost nekorektní od něj provokovat, ať si bouchneš, to je jakoby chtěl, abys byla agresivní a on mohl mít tu moc nad tebou. Chápu pak tvou agresivitu, tohle je prostě přímé vybízení k boji, tak nechápu, že nepočítá s tím, že to budeš mít ještě silnějjší v sobě a že prostě agresivní budeš.
Přpadá mi, že jsi zoufalá a ta agrese je zdroj řešení tvé zoufalosti, že jsi nešťastná a něco ti moc chybí... Podívej se někdy přímo do sebe, co to je, bez lhaní sama sobě, upřímně, dej si ten čas pro sebe, až budeš sama mít klid enbo to prober s nějakým odborníkem...
Lidi bez agrese neexistují...
Tvoje potřeba slušného hovoru a řešení problému s ním je velmi silná a on pak vlastně haní tuto potřebu, tak začneš křičet a agresi používat. Zkusili jste oba se vzájemně do sebe vžít, vnímat jeden druhého pořádně a naslouchat, co opravdu říkáte?
Mám za to, takový dojem, že tythelty scénáře se dějí hlavně, když jeden mluví o voze a druhý o koze a lidi nejsou schopni najít stejnou řeč a téma...
Určitě nepotlačuj, ale průběžně upouštěj, protože potlačování je někdy i životu nebezpečné! pláč je nejspolehlivější a i rychlý ventil a plakat můžeš kdekoliv, není to nic špatného, nelidského, za co bychom se měli stydět a když hje potřeba, ven s tím...
Tak snad jsem tě neumořila radama, hodně štěstí!