v poslední době na sobě pozoruju dlouhodobější pnutí, jsem stále nespokojená s tím, že se často stýkám s přítelem, nelíbí se mi na něm x a y a nevím si moc rady, jak se toho zbavit. co se to děje? nějaký období vzdoru a tak, opozice, nespokojenost, nejradějc bych utekla a tak...

MEA: Hmm, s malejma detma taky moc nepokecas. Takze domluva na tom jak predchazet konfliktum je veskera zadna

RIVA: jj, je dobře, že sis to uvědomil, to je podstatný krok, ať se daří jít směle dál ku předu k opětovnému klidu :)

já jsem si všimla, že už díky těm analýzám a vědomým afektům, "hraním divadel", hovorům o "onom divadle" a hovorům se spolupracujícími lidmi, co jim na mně záleží, že jsem se zas o kus posunula a něco, co mne dřív startovalo, tak dnes vnímám poměrně klidně :) ale potřebuju prostě spojence - protože afekt začíná často lidskou interakcí a komunikací a proto i diskuse a pomoc je třeba opět od lidí.. (kdo je např. agresivní na zvířata, tak to je pak horší v tom, že si s ním moc rozumně nepokecá..)

na mne to působí jakoby v člověku byla buď nepoznaná či potlačovaná agrese a pak přijde nějaký spouštěč a je to..
musím za sebe nakonec konstatovat, že velmi děkuju za tyto nepříjemnosti i za ty lidi, kteří ve mně agresivitu vzbuzovali, protože ukázali, na čem mám dělat (přestože někteří si z toho nic neodnesli nebo dokonce odešli nasraní bez poučení a nebo také ukřivdění, přestože je jasné, že agresivita se zpravidla neděje jen tak pro nic za nic a bez příčiny, či vyprovokování), a mohla jsem odhalit onu potlačovanou agresivitu..
lidi, co netuší, že tu výbušnou agresi v sobě mají, neprojevuje se u nich díky jejich (často zdánlivému) pocitu klidu, tak je pro ně takový spouštěc kladem, dokáží-li ale pružně reagovat a včas s tím začít pracovat, včas si onen fakt, že se ocitli ve stresu, že jsou agresivnější, že jsou jiný než dřív, že mnoho dalšího, uvědomit si to a přiznat si ten fakt upřímně a bez lhaní sám sobě a pak i okolí..

Budu na tom muset zacit pracovat. Nez se nam narodilo prvni dite jsem byl vcelku klidas, ale ted jsem po ctyrech letech tak samonasiraci ze staci zabrecet a ve mne uz to vre tak ze mam chut zabijet...

taky podstatné znát

https://vztahy.signaly.cz/1202/obrana-a-znamky-neprijeti

popis egoobranných mechanismů

"Ofenzivní obranné mechanismy:

Agrese – Napadání zdroje nerovnováhy a násilný pokus o její zpětné získání. Může se přemístit na jiné osoby nebo věci. Také může nabývat skrytější formy (pasivní agrese, intriky apod.). Paradoxně vede místo k řešení k prohloubení problému."...

jinak prosím berte některé příklady (které jsou např. zřejmé v tom, že pisatel není odborník na určitá témata) s rezervou, důležité je chápat celek, nikoliv se zabývat příklady, přestože nejsou zrovna ideálně voleny..

tak koukám, že s pasivní agresivitou tu mnoho zkušeností není, což je chyba.. na jednu stranu.. pasivní agresivita je taky agresivita a navíc je to neupřímná a někdy vychcaná forma, která pasivního agresora schovává za doměnkou pasivity, neaktivity a to má pak pasivní agresor trumfy v rukávu. trumfy pro manipulaci, aniž by to občas kdokoliv spozoroval.

takový populárně lazený článek, možná příliš analytický
http://psychologie.cz/nevidim-zlo-neslysim-zlo/

" Ústředním pocitem, který oběť spolehlivě identifikuje, je pocit bezmoci. S ním souvisí i vůdčí emoce, která je jen dalším vodítkem k rozlišení, a tou je pasivní agrese – tedy sebelítost. Sebelítost přenesená do vnějšího světa je prožívána přes druhé jako lítost. Oběť však v sobě nese ještě jeden nevědomý nárok, na kterém významně profituje, a tím je její nevinnost.

Nevinnost je ústřední motiv oběti, který si nárokuje za všech okolností. Oběť se snaží udržet zlo co nejdále od sebe. "

O stresu, zdraví, práci a jiném - s Dr. J Křivohlavým - YouTube
https://www.youtube.com/watch?v=38gQfrH9qQE&NR=1&feature=endscreen


2. - část: O stresu, zdraví, práci ... s Dr. J Křivohlavým - YouTube
https://www.youtube.com/watch?v=mz3OjDPOG6Y

docela pěkné obecné popsání

Dejte se na emoční jogging | magazín Psychologie.cz [Úspěch: emoce, inteligence, úspěch, osobní rozvoj]
http://psychologie.cz/dejte-se-na-emocni-jogging/

"Emocionální inteligence má tyto aspekty:

Vnímání emocí zaručuje schopnost rozeznat ve výrazu druhých lidí jejich emoční stav. Při této schopnosti si můžete snadno ověřit, zda to, co vám dotyčný říká, souhlasí s tím, co si v nitru myslí a jak to prožívá.

Využití emocí k efektivnějšímu myšlení není vůbec jednoduchý proces. Když se cítíme zle, snadněji se nám vybavují negativní zážitky z minulosti a k budoucnosti jsme spíše pesimističtí, a naopak - při dobré náladě dokážeme věřit, že jsme téměř všehoschopní a nic nám nestojí v cestě. Tento aspekt emocionální inteligence představuje způsob, jakým naše nálada ovlivňuje myšlení a jak toto "nastavení" můžeme využít ve prospěch efektivnějšího řešení problémů, každodenního rozhodování a usuzování.

Porozumění emocím nám umožňuje, abychom si emocí ve tvářích druhých nejen všimli, ale abychom je také byly schopni adekvátně pojmenovat, slovně označit, a vědět, že například hněv může vést k negativním důsledkům. Jsme tak schopni nepříznivým důsledkům předejít a minimalizovat nepříjemné situace.

To celé je už pak v režii té složky emoční inteligence, kterou autoři nazvali jako zvládání (regulace) emocí. Pokud u nás vše, co jsme výše popsali, funguje, nezbývá než se aktivně a preventivně bránit proti těmto negativním stavům. Praktikami jako je meditace a relaxace můžete trvale předejít tomu, aby vás vnitřní emocionální svět omezoval ve vašich důležitých výkonech."

hezký názor na přirozenost agrese a její řízení

[ YMLADRIS @ Lidské vztahy z vnitřního ticha - průzkum otevřenosti a lásky, vzájemných bariér a naprogramování ]

Má tu někdo zkušenost s pasivní agresivitou?

achjo, jo... křiivák v rouše beránčím... a smutný na tom je, že umí ještě bravurně a nenápadně manipulovat tak, aby to vypadalo, že to vlastně hlavně způsobuju a vyvolávám já, pač v tomto případně jsem agresivnější a výbušnější. tohle je imho výzva začít na sobě makat, jenže je to šílený, fakt jsem skoro ztracená, když přijde něco, co mne vytočí... a lež v jakékoliv podobě me točí doběla. :(

a ještě na prd je, když v tom setvrvávám z x důvodů, jak z toho ven... vlastně ani nevím, jestli chci, pač ty interakce mají svá pro i proti... a pro zatím převažují. ale ty proti jsou silně pudivé!

asi teďka vypadám jak nějaký naivní střevo, a ono na tom asi něco bude, min. ta naivita, pač je to nová situace, nový člověk...

dál, co mne startuje u x lidí je to, že většinu rozhodutí nechávají na druhých, to mi pak připadá jakoby se chtěli zbavovat vlastní zodpovědnosti, házet ji na druhé, že to vlastně rozhodli ti druzí a vlstně přes to vydírat a manipulovat, je to možné?

ze je to krivak?

jak se mám ovládat a jak nevylítnout, když mi člověk je schopen lhát přímo o obličeje?

nepřipadá vám to hrozně sprostý či nemám slov, jak to nazvat?
co to znamená, že je člověk schopen beze studu lhát?

hodne nam pomaha taky to, ze mame psy
oba jsou z utulku a maji svoje za sebou a kuli nim se clovek taky da vic do kupy...
navic kazdy pes je nejen odrazem sveho pana, ale mas ho potkat, aby ti nejen delal radost, ale hodne ti ukazal...
ten, co si ho vzal pritel predtim je hodne ustekany a nervozni (nebo byval, uz se to lepsi)
a cuba, co sme si vzali ted spolu je ustrasena, zavisla, bojacna a priposrana, no uplne jak ja v nekterych situacich;)

MASOO: jasně chápu... ale díky za info, myslím, že tos to popsala s i pěknou sebereflexí, ta se hodí, když je tak pěkně vyřčena :)