MASOO: zkusila bych to přímo sdělit.. vím, že na mne tlačíš, možná o tom ty sám nevíš, co se děje? něco takovýho..

jak zvladat sofistikovany a mozna i nevedomy natlak?

MASOO: jj rozumím, tak to někdy můžem třeba probrat osobně, kdybys měla chuť nebo pocit..

jinač já jsem se teda před nedávnem koukala do auditka o znásilnění a nevim no.. nějak na to furt nemám si nechat někde poradit a vůbec to přímo ventilovat.. furt naznačuju nebo o tom občas mluvím s lidma, co mi nemaj jak poradit, ale trochu mi to pomáhá, pač se aspoň vybrečim, už to v sobě nedusim jako dřív.. ale furt je to nějaký o hovně, s prominutím. ani nevim, jestli by to tam v auditku pochopili, nejsem standard případ. vypadá to asi na poradnu nebo psychologa nebo já už nevim, ale to jsem chtěla zvolit jako poslední, prostě primárně to chci řešit na pohodu někde..

nekolikrat, z ruznych duvodu, ale ty sem nepatri;)

MASOO: a je to tajný, proč jsi měla odpor k sexu?
já to měla podobně - vlastně a ten odpor mi způsoboval agresi, protože to byla jediná obrana, kterou jsem v tu chvíli dokázala aplikovat, byla rychlá, jasná, účinná a tak jsem se to žel naučila používat, bála jsem se toho, že nic jinýho nedovedu používat, že jsem slabá a zbytečně jsem se ponižovala před sebou. proto jsem mmj. tak vysazená na ponižování, jednak šlo ode mne k sobě a druhak od druhých k sobě a to už bylo prostě moc!

tyjo, ten poslední odstaveček, to je ta touha snad nás všech, ale imho to je tak dokonalý, že to je neuskutečnitelný :))) nějakej menší cíl nechceš? ale taky bych to brala, že budu flegmatik s velkým F! ale to bych byla asi nudná :))) i když, třeba to je další strach myslet si, že bych byla jako flegmouš nudná

MEA: mela jsem odpor k sexu, ne k lidem a o mych obcasnych choutkach na devcata neco vis;)

ten clovek si musi vyresit svoje a me se to netyka, navic zvolil strategii utek, takze good luck

zas tak nedavam, ale je to lepsi, jenze porad to muze byt jeste lepsi a az jednou budu v klidu stat a bude to po me stekat, jak po skle, tak budu spokojena

MASOO: a tobě se stalo něco podobnýho? smím-li se ptát..

MASOO: jasný, tak jestli to jde, tak to zkus pustit, ten člověk má svý mouchy a jestli tě nepřitahujou a nemáš pocit, že bys je chtěla nějak a někdy řešit, tak k čemu se jich držet, viď? :)

MASOO: zdá se, že ty konflikty dáváš fakt dobře, ty se máš! už se těšim, až to taky budu dávat zas o něco líp :)

MASOO: jjj a nenechat se stahnout je imho nejdůležitější, když je člověk vtažen, ještě má velkou naději, když je stažen, ta naděje se výrazně zmenší noooo :)))

MEA: mame to podobne;)

MEA: jednu vec mozna trochu, zasadil do me seminko pochybnosti, ale ciny te osoby mluvi jasne, navic vim, ze se me to netykalo, navic vetsina tech slov nedavala smysl

MEA: nejdriv jsem se snazila striktne drzet tematu, omluvit se a prakticky jednat, ale kdyz uz to neslo, tak jsem to vzdala a pak teda rekla 1 az 2 veci, co jsem nemusela, ale to uz bylo jedno....uz stejne vyblil, co mohl a potreboval a odchazel

MEA: hlavni je nenechat se vtahnout a stahnout

MAKROUSEK: jj, jak píšeš.. ve zkratce.. však o tom dole píšu :))

jenže ono.. ta pasivní se těžko pozná, hlavně ji rozezná málokdo, dost lidí to bere jako součást života, jako projev člověka a nic s tím nedělá, možná jim to ani nevadí - dokud neví.. no..
pro každýho takovýho - chce to mít trochu přečteno aspoň pár knih o agresi a projevech člověka jako takového (obecně), aby bylo možno definovat manipulaci, citové vydírání a další zpočátku nenápadné projevy, které se tváří jako běžné..
dost lidí běžně mluví vyděračsky, manipulátorsky, ale to už tu kdysi padlo za zmínku..

"typický" pasivními agresor se dá docela poznat, stačí s nim chvilku mluvit.. jako takhle - jsou to fajn lidi, určitě není dobré nad nima lámat hole nebo se jim vyhýbat, bát se jich podobně jako u těch aktivních (pokud nejde o život, narušení psychiky, pokud na to má člověk sílu a chuť, na vztahu mu záleží), prostě chce být připraven na pravděpodobnou interakci s nima, větčinou se tváří a projevují někdy až přehnaně pokorně, úslužně, rádoby dobrosrdeční, přehnaně snaživí, spíš tišší, ale při vnímámí i pozorovování dotyčného může být cítit něco prapodivného, což se nyní těžko popisuje, často ani neví o svojí agresi, ale jakmile se agresivnější člověk neudrží, tak startují - pochopitelně (jsou přeci vyprovokování druhým také k agresi, tak to chápu), zatim jely různé mechanismy..

například jeden člověk se může chovat tak jako by se zprvu jen bránil a pak taky útočí, takže tam se pasivita začne míchat s aktivitou, druhý člověk to může brát větčinou pasivně, nechat do sebe bušit s tím, že to dá, že je přece možno se na něm vyvztekat a pak, jako obranou reakci a ublížení, může vydírat, lhát a celou dobu sám sebe přeceňovat, namlouvat si, že to přeci zvládne a pod. a taky může vracet fyzický úder (chápu). a další člověk může vypadat, že občas ujede s nervama a zaútočí, ale více méně ten afekt bere spíš jako obranu, minimálně reaguje, což je právě potřeba, na neadekvátní výzvy k řeči během situací, může odejít a zas se vrátit nebo si nevšímat vzteku, držet se, jak to jen umí a jak muto jde, apod.
myslím, že takový člověk by měl šanci nenechat se vtahnout do kolečka vzteku a agrese a tím vzít vítr z plachet agresorovi.

MASOO: ajaj.. to je mi líto.. drž se.. a vzala sis něco od toho člověka z toho konfiktu osobně?

třeba já jaxem dopsala ten post níže, tak jsem chtěla začít psát o bagatelizaci problému, kterého jsem se dočkala od jednoho člověka, kterýmu jsem důvěřovala.
začala jsem mu sdělovat ty bolesti, co mám z toho, co se talo (o čem se zminuju níž), on, že mu mohu věřit atp....
nakonec jsem ale nabyla normálně dojmu, že ten člověk si myslí, a taky to v řeči naznačoval, že si za to vlastně můžu sama..
(jako jasně chápu ten názor, že si mám dávat bacha na lidi se kterýma se stýkám a tak.... ale když někoho něco kurna bolí, tak mu citlivej člověk v životě neřekne, že si za to může sám, ale snaží se mu pomoct empatií, pochopením situace, nabídne mu řešení třeba, ale neanalizuje příliš nebo vůbec)
dál teda bagatelizoval problém, že jiný holky dopadly hůř, ať si z toho nic nedělám. od tý doby jsem myslela, že mu pokaždý naférkovku rozbiju držku. takhle na hrubo! když se mi reje v mým nitru, který mu s důvěrou odhalím a on mi do tý rány strčí prst nebo zasadí další bolestivou ránu jako svatej tomáš ježíšovi, tak já nejsem ježíš, takže křičim a bránim se prostě, jsem přece člověk.
tohle se prostě nedělá, takhle rozhodně ne a už vůbec ne ženský, nechci teda nějak genderovat tady, to ne.. i chlap by to nemusel snést v pohodě, kdyby se mu to stalo..

ten samej člověk mi pak v afektu taky vyčetl veškerou minulost, všechny moje afekty, na kterých jsme pracovali vědomě, udělal ze mne vlastně něco jako je bezprává osoba s poruchou chování nebo osobnosti nebo čeho, tu práci hodil "do koše" s tím, že se stejně nikdy nezměním, že jsem neschopná apod. , zkoušel různá další vydírání a lámání holí.
tenhle člověk byl nenormální agresor, a to je kámen úrazu (on má výhodu, že je nenápadnej)..
normální agresor je uchopitelnej - už jsou na něj metody, jak jej zneškodnit, jak s ním mluvit, dá se mu bránit, když je teda plně vědomej a snaží se na sobě makat a spolupracovat s okolím, ale nenormální "agresor" je pasivní a afekty vyvolává pasivně, nenápadně, neuchopitelně, tiše, manipulativně a vychcaně, ty nejsou o nic lepší než klasický agresoři..

MASOO: jsem z většiny heterosexuální, ale díky tomu zážitku jsem začala utíkat i k ženám a dokonce jsem si chvíli myslela, že jsem nafér bi, nicméně pak mi došlo, že to záleží na mnoha okolnostech a spíš mě přecijen přitahují muži..

u mně byl výběr různý, nicméně nyní vidím, že i člověka, kterýho bych mohla milovat asi se vším, tak u něj dokážu pociťovat odpor a to není jen níže zmíněný muž, už jsem to cítila i u jiných mužů, kteří se mnou měli vztah a hlavně sexuální vztah..
ale ten mechanismus vnímám už docela dlouho a nedávno jsem si všimla, že je to právě mechanismus.. nějaká obranná reakce.. a tak jsem šla hloub a došlo mi, žeto vypadá odpor ze znásilnění, že to poznamená, i když u toho neteče krev a není křik a násilníci se tvářej jak mílijové a konejšej, uklidňujou, ale násilněj, a změní to dost vývoj a hlavně člověka a jeho chování.

uvědomila jsem si, že i představa muže se kterým jsem styk neměla a najednou bych jej měla a pak s ním trávila čas, tak bych ten odpor prostě dřív nebo později začala pociťovat a byla možná taky hrubá. a tohle mě způsobuje hodně silný napětí v těle.

jinak musim se podelit, opet setkani s agresi...(NE OD PARTNERA)
totalni vyliti vzteku a negace na me kuli zastupnemu duvodu, posleze se to svezlo i na dalsi lidi
bylo pouzito verbalni nasili, urazky, vulgarismy, vytahl na me citlivou minulost, o ktere pritom ma jen omezene informace
vyhruzky taky probehly
vzhledem k tomu, ze jsem jiz predtim byla v nevyrovnanem psychickem stavu (rozchod, stehovani a dalsi hakliva temata v reseni, do toho novy necekany vztah a odlouceni /povoden/), tak to podle me ten clovek nejen podvedome vycitil (i kdyz je to jinak dost ignorant imho) a proto me pouzil ke svemu "vybliti", nasledne do toho zapojil i stare "krivdy" a hodil k tomu do jednoho pytle i cloveka, ktery za to mohl minimalne a jeste k nemu ani neprokazal minimum ucty a ohleduplnosti a zacal chctit propirat nas intimni zivot pred ostatnima (coz je ve fazi tesne po rozchodu, a kdyz se jeho ted uz byvala /ja/ stehuje, dost necitlive - jemne receno)
bylo to poucne, ale zaroven silene
moje reakce nebyla uplne idealni, ale aspon jsem se uplne nesvezla na jeho uroven, rekla jsem jen jednu vec, kterou jsem nemela, jinak padla fakta (byt v emocnim havu lehkym), ani jsem se nesnazila za kazdou cenu branit, ona ta debata nemela vubec smysl, protoze on byl totalne smyslu zbaveny, demagogicky a nelogicky a vlastne nemelo cenu reagovat, protoze to vubec diskuze nebyla, jen vykriky a zlost....

to ja jen tak do sbirky zkusenosti...

MEA: neco takovyho jsem pocitovala taky...ale pokud mohu posoudit ze zkusenosti, tak to bylo pouze spatnym vyberem
a nebo mozna nejsi tak uplne heterosexualni?;)

MEA: a nyní mám knedlík v puse, tlak v těle, chtěla bych brečet i se vztekat, prostě afekt ve mně začíná vřít.. a tyhle věci popsané níže plus ponižování ve mně vždycky vyvolávalo vztek, agresitivtu a neovladatelnost. potřebuju to ventilovat, tak ať to jde..

MAKROUSEK: no, ono je fakt, že každý vztah prochází šťastnou i nešťastnou fází, o tom to je, proto to je vztah. asi správně tušíš, že nemám moc chutí v tomhle moc setvrvávat, bilancuju, bojuju, nenám moc chuti a energie a tak...

protože cítím už dlouhodobý odpor, který tedy chci prozkoumat, pač to není samožřejmě jen jeho vina, to je logické, že na tom se podílejí dva..
žádný vztah není od začátku do konce pouze šťastný.. ale..

co mne na tom celém dostalo, jak je z toho sdělení cítít, a jak je z tohoi vidět, to strašné přehánění, opravdu mi připadá strašné - ad to přirování, že by ho někdo naložil a pak ho ještě nakopal nebo něco v tom smyslu, pak ten hodně viditelný sebelítostný princip (ad že pak působí cizí vinou zničený a nezdravý, ač si tu zničenost a nezdravost zavinil sám), prostě mne irituje, když mi někdo dává za vinu vlastní viny, ale nevim, proč mne to tak irituje?
například... že bych to taky dělala a nebyla s tím vnitřně spokojena? nebo jsem si tím někdy ublížila a nyní mne to takhle zraňuje?